Bývalý hráč Frýdku-Místku, Hlučína, Vítkovic, Polanky či Pusté Polomi, který se před šesti lety snažil prosadit před zraky manažera Arsenalu Arséna Wengera, se dostává ze zástavy srdce. Tu prodělal na tréninku Klimkovic.

Důvody, proč se to stalo, nezná. Na činnost srdce mu dohlíží kardiodefibrilátor. Hodně spí a nabírá síly do dalšího života. „Chtěl bych co nejdříve začít normálně fungovat,“ prozradil Deníku Jan Švábík. 

Jaké máte vzpomínky na pátek 22. září, kdy se událost stala? Pamatujete si něco?

Ne, nic. Vše vím jen z vyprávění.

Přišli lékaři na to, co se stalo?

Zatím ne. Vyšetření budou pokračovat v Olomouci, například na genetice, zda se nejedná o vrozenou skrytou vadu.

Pociťoval jste problémy už někdy dřív?

Potíže se srdcem jsem si nikdy neuvědomoval. Teď ale, když o tom přemýšlím, asi někdy od roku 2013 mi začala postupně klesat fyzická kondice a přitom k tomu nebyl žádný důvod. Trénoval jsem vždy naplno a dokonce jsem si přidával. Přesto jsem čím dál více zápasy neudýchával.

Po události a jejím zveřejnění se vzedmula vlna podpory. Vnímal jste ji?

To jsem začal až tento týden. Předtím jsem byl v umělém spánku a ani poté jsem nebyl ve stavu, abych vůbec mohl komunikovat. O vlně podpory se dovídám vlastně v posledních dnech a jsem za ní strašně rád.

Jan Švábík ještě v dresu Polanky.Co příhoda a váš stav znamená pro váš další život?

Mám implantován kardiodefibrilátor. S tím jsou spojeny nějaké omezení, ale nikterak drastická. Vše záleží na dalších vyšetřeních. Doufám, že se co nejdříve budu moci vrátit do normálního života, normálně fungovat. Už teď se těším na všechny maličkosti s tím spojené.

Budete ještě někdy fotbal hrát?

Pravděpodobně pokračovat nebudu, ale časem se uvidí. Každopádně to v tuto chvíli není důležité, jen bych rád, kdybych mohl mít jednu prosbu.

Povídejte…

Dovolte mi tímto poděkovat klukům z týmu za první pomoc, kterou mi poskytli. Byla zásadní. Bez ní by při příjezdu sanitního vozu už nebylo koho zachraňovat. Dále bych chtěl poděkovat posádce sanitního vozu za profesionální práci a všem doktorům a sestřičkám z Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě a zejména na oddělení ORIM2, kde se vysloveně prali o můj život několik dní. Děkuji moc.

Na závěr otázka spíše pro lékaře, ovšem třeba na to máte nějaký názor. Nejste zdaleka první případ kolapsu. Čím si vysvětlujete, že se tohle nejen na profesionální úrovni děje?

Těžko říct. Vždy jsem si myslel, že je to záležitost právě profesionálních fotbalistů spojená třeba s podpůrnými přípravky. Jak je vidět, není tomu tak, pokud se nebere za podpůrnou látku například káva. Nejsem lékař, ale když jsem uvažoval, proč se to stalo, napadlo mě, jestli to nemůže být spojené s tím, že fotbalisté často přechází angíny a běžně hrají nachlazení, aby tak nevypadli ze sestavy či neoslabili tým. A to mnohdy i při špatném počasí. Jinak si to vysvětlit neumím.