První týden, kdy odehráli hned tři přípravné zápasy, se jim moc nepovedl. Fotbalisté Vítkovic podlehli i ve svém třetím vystoupení v rámci zimní přípravy. Proti Frýdlantu nad Ostravicí (1:2) sice vedli, ale chybami v obraně dovolili rychlé vyrovnání a v závěru duelu také vítěznou branku.

Velkou zásluhu na tom, že zůstalo jen u dvou inkasovaných branek, měl brankář Róbert Kovalík, který svůj tým párkrát podržel. Ani on nebyl s výsledkem spokojený, ale vzhledem k tomu, že jde o přípravu, nebral jej příliš vážně.

„Pořád jsme ve fázi sehrávání se s novými kluky, také s cizinci, kteří zde přišli. Nemůže to klapat úplně ideálně hned od začátku," vysvětluje Kovalík a vzápětí dodává.

„Jestli to znamená, že v soutěži se bude dařit, tak nám porážky v přípravných zápasech nevadí," dokládá zkušený brankář.

Co chybí, že se vám na začátku přípravy moc nedaří?

Myslím, že hlavně trochu více agresivity, protože zejména v osobních soubojích jsme docela slabí. Od toho se vše potom odvíjí. Jinak se hodně běhá, takže úroveň kombinační hry není příliš důležitá v tuto chvíli.

Děláte v obraně docela mnoho laciných chyb, nemyslíte?

Sice jsme tři zápasy prohráli, ale je to o celém mužstvu, nikoli jen o obraně. I tam jsou navíc noví kluci, kteří se sehrávají. Určitě bych je z toho nijak nevinil, neházel bych to na ně. Celkově musí mužstvo začít pracovat, rvát se, jít do toho s větší chutí a pak si to sedne. Tomu věřím.

Velkou roli asi hraje také fakt, že jste hrát začali nedávno, přičemž jste po dlouhé pauze. Poslední utkání jste odehráli v polovině listopadu.

Ono to tak v zimě bývá a hlavně jde pořád jen o přípravu. Pokud bychom teď vše prohráli a znamenalo by to, že v soutěži budeme vyhrávat, tak se určitě zlobit nebudeme. Na druhou stranu i v přípravě by se člověk na hřišti měl po všech směrech vydat.

V létě jste v přípravě skoro všechny zápasy vyhráli, pak se dařilo i v divizi. Jen aby nyní nenastal opačný efekt, byť příprava je stále na začátku a do jejího konce můžete klidně sedmkrát vyhrát.

(smích) Jestli to tak bude nebo nebude, se teprve uvidí. Bereme to pořád také tak, že nám chybí i několik hráčů základní sestavy. Ať už vinou zranění či problémů s vyjednáním příchodu. Máme zde ale mnoho mladých kluků, kteří musí hlavně chtít a také se spolu sehrát.

Jak zapadají nováčci, kteří do týmu přišli?

Myslím, že bez problémů. Parta je tady taková, že do ní mladí vždy zapadnou. A je to jen o nich jako v každém mančaftu. Vidíte navíc, že zde chodí i zahraniční hráči, u kterých je možná určitá jazyková bariéra, ale neviděl bych v tom významný problém.

Trenér Pohorelli řekl, že by v tomto týdnu rád utvořil stabilní osmnáctku až dvacítku hráčů, kteří by se potom už připravovali na soutěž. Co na to říkáte?

(smích) Pokud by to bylo osmnáct nebo dvacet hráčů, tak by to bylo pěkné, protože nyní nás ani tolik není. Tohle jsou ale věci vedení, pana Jakubka, potažmo trenéra. Je to čistě na nich, jaké hráče vyberou a jak s nimi budou pracovat, takže bych to nechal na nich.

Jak moc schází hráči jako Radek Pilař či Adam Taraba, kteří zřejmě do konce sezony kvůli zranění do zápasů nezasáhnou, či Roman Bystrý, jenž se rozhodl jít na hostování do Rakouska? To jsou hráči, jejichž absence musí být v začátcích na hře týmu znát?

Určitě, byť Roman třeba už poslední zápasy tolik nehrával, ale na jeho rychlost jsme často sázeli. Daleko jednoznačnější je to u Radka Pilaře, což je opora defenzivy, ať už stoper či defenzivní záložník. Dělá ale vše, aby se vyléčil, takže ještě uvidíme.

Do začátku jarní části divize zbývá zhruba měsíc a půl. Na čem bude nutné podle vás zapracovat v dalším průběhu přípravy, abyste byli maximálně připraveni?

V našem herním projevu během dosavadní sezony přípravu neřeším, chyběla právě agresivita, kterou jsem už zmínil. Sehranost byla, scházel jen větší důraz v soubojích, chuť po vítězství a chtíč bojovat a o tom to je. Divize totiž není kvalitou tak vzdálena krajskému přeboru, není tam takový rozdíl, ale je to často více o bojovnosti než o hře.

Na druhé straně bojovností jste také během podzimu několik utkání zvládli, třeba proti Brumovu.

Ano, byly zápasy, kdy jsme herně táhli za kratší konec provazu, ale vítězství jsme nakonec vyválčili. Na to musíme umět navázat.