Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Je to už více než dvě desetiletí, kdy se tehdy už reprezentační krajní obránce Lubomír Vlk ocitl v Portugalsku, coby první český fotbalový misionář.

A určitě mu tenkrát k tomu angažmá pomohl i fakt, že v dresu Vítkovic odehrál dva povedené pohárové zápasy s Portem, s nímž později získal dva tituly a dvě portugalská pohárová prvenství.

„To Portugalsko mi i po těch letech stále zůstává v srdci, i když třeba v jejich současném nároďáku není žádný trenér, masér, lékař nebo jiný funkcionář, kterého bych si z Porta pamatoval," říká zanedlouho osmačtyřicetiletý trenér Slávie Orlová, nováčka třetí ligy (MSFL).

Pozorujete mezi tehdejším a dnešním fotbalem u Portugalců nějakou změnu?

Věci, kterými se Portugalci uplatňovali tenkrát, platí dodnes. Jsou super dopředu, každý umí s míčem. A to se teď nebavím jen o Ronaldovi nebo Nanim, oni to zkrátka mají v sobě tak nějak všichni, a je jedno, jde-li o levého obránce, stopera Pepého nebo jakékoliv pravé křídlo. Ale za tu dobu je v jejich fotbale přece jen jeden patrný posun – jsou ve hře organizovanější, a tím pádem i jistější vzadu. To je vidět i v zápasech jejich nároďáku na letošním šampionátu, ale třeba taky na hře Porta v Lize mistrů.

A není to dané i tím, že jejich fotbalisté ve větší míře už hrají i jiné soutěže?

Určitě na tom něco je. Před těmi mnoha lety takový vliv zahraničních soutěží na portugalské fotbalisty nebyl. Ale není to jen tím. Vezmu to spíš z opačné strany, když si pamětníci vzpomenou třeba na Brazilce v osmdesátých letech, kteří hráli skvělý fotbal, a přesto žádný šampionát nevyhráli. Pak přišlo mistrovství v Americe v roce 1994, kde to hráli více zezadu – a najednou znovu byli vítězi. Takže u nich došlo k částečné změně fotbalového myšlení a přizpůsobení se době, což je podobné i u těch Portugalců. Už i oni – a ne nadarmo se jim říká evropští Brazilci – si uvědomili, že bez kvalitní obrany se nic velkého uhrát nedá. Jen hvězdami typu Messiho nebo Cristiana Ronalda ten úspěch neuděláte.

Na druhé straně ale v mnohých portugalských týmech nenajdete mnoho hráčů ze západní, střední či severní Evropy…

Abych se přiznal, tohle taky nechápu. Myslím si totiž, že spousta hráčů – a třeba i z Česka – by se tam uplatnila. Vím, že za mě ten jejich způsob vyhledávání talentů byl postavený na tom, že hledali fotbalisty jim podobné. A pak taky pamatuju, že jsem od Porta dostal nabídku, abych jim tady v Česku a na sousedním Slovensku mladé hráče vyhledával. A spoustu kluků jsem jim i nabízel, ale nikoho nevzali a dodnes mi to moc jasné není. Dobrá, tehdy ještě sázeli na to, co je jižanům vlastní, i proto se tam třeba častěji prosazovali Jugoslávci, ale v poslední době, kdy už i oni dbají třeba na presink, fakt nechápu, proč nesáhnou třeba do těchhle regionů.

Portugalská reprezentace se na posledních velkých šampionátech dostávala pravidelně ze základní skupiny do vyřazovacích bojů. Věřil jste, že i letos se prokoušou dál ze skupiny, která byla označována za možná nejtěžší?

Tipoval jsem, že se poperou o druhé místo v té jejich skupině. Za Němcema, kteří potvrzují, že jsou oprávněně favority celého turnaje. Nakonec to však i s ohledem na to, jací letos nakonec byli Holanďani, uhráli s přehledem. A navíc hned v úvodním zápase ukázali, že jsou fakt kvalitní mančaft. Vzpomeňte si na posledních patnáct dvacet minut, ve kterých Portugalci Němce jasně přehráli. Ovšem je pravda, že před turnajem, třeba v zápase s Turkama, kdy je diváci vypískali, tak trošku jsem si říkal, že by to s jejich povahami mohlo zamávat. Jenže nakonec se už ukázalo, že mají spoustu hráčů, kteří hrajou v těch nejlepších klubech po Evropě, takže to na ně žádný vliv nemělo.

A mohlo jim třeba po Nizozemsku, kdy otáčeli z 0:1 na 2:1, ještě více stoupnout sebevědomí?

To rozhodně, i když oni ho mají fakt na rozdávání po hrstech. A už se teď možná vidí jako mistři Evropy. Ale i u nich bude ve čtvrtfinále psychika hrát velkou roli. Jasně, oni to v sobě mají, stačí se ale podívat třeba na Pepého z Realu Madrid, který pokud se zápas nevyvíjí podle představ, dokáže klidně udělat nesmyslnou červenou kartu. Takže jeden z receptů na Portugalce je udržet je delší čas na uzdě. Třeba i tím, aby Ronaldo dostal třeba dvě přihrávky za poločas, nebo ta hra byla o něco více rozkouskovaná. Zkrátka jim nedovolit na hřišti rychle vyrůst.

Ale asi hlavně zastavit Cristiana Ronalda. Otázka ale po jeho představení proti Nizozemsku zní: Jak? A jde to vůbec?

Určitě ano. Neřeknu nic nového, takové hráče je hodně problematické bránit v běhu, když má míč pod kontrolou. Na druhé straně je pravda, že Češi jsou i na tomhle mistrovství opravdu na výši po taktické stránce, takže ty jeho koloběžky a způsoby uvolňování se před zakončením budou mít nastudovány. Ale jediná šance je takového hráče zdvojovat či dokonce ztrojovat, pokoušet se k němu přistupovat tak, aby se nedostal do pohybu. To samé ale platí i na Naniho, u kterého je to podobné. Ani on nemá absolutně žádný problém uhrát jeden na jednoho.

Ale jen ubránit Ronalda či Naniho ještě není recept k postupu do semifinále. Hrát vzadu na nulu je pěkná věc, ale jen tohle výhru nepřinese…

V první řadě to ale musí jít zezadu. To znamená neotvírat střed hřiště, hrát dobře na ty dva. A dál? Všichni to teď přirovnávají k tomu šestadevadesátému roku, a tehdy jsme to hráli hodně zezadu, k jejich brance jsme se skoro vůbec nedostali, a nakonec to rozhodl nádherný gól Karla Poborského. Ale vzpomeňte si na to, že i před tím lobem to bylo se štěstím, ten balon se tam dvakrát třikrát odrazil. A pak se to podařilo už ubránit až do konce. A nikdo by neměl zapomenout na to, že Portugalci mají teď tým ještě kvalitnější než tenkrát. I z toho hlediska, že většina hráčů hraje ve špičkových klubech – Chelsea, Real Madrid nebo Manchester United. Proto bych si přál, abychom to hráli v tom stylu jako proti Polákům…

…hrát odvážně?

Ano, ale jen s přiměřenou dávkou rizika. Jestli mají totiž Portugalci nějakou slabinu, tak je to asi přece jen stále v obranné činnosti, hlavně se to dá hrát přes jejich krajní beky. Oni a třeba i Meireles uprostřed hřiště jsou schopni vyprodukovat i spoustu zbytečných faulů. Ale do toho útočení se jednoznačně bude muset zapojit více hráčů, není možné jen čekat, že tam něco udělá jen Jiráček s Pilařem. A to je zase pro změnu už trochu to riziko, které musí být v rovnováze.

Říkáte, že cesta k jejich brance vede přes křídla, znamená to, že střed pole není teď stěžejní?

Když se hraje systémem 4–2–3–1, pak je střed hřiště přehuštěný. V tomhle území se dá prosadit jen po individuálních chybách nebo ztrátách míče. Třeba jako se to zrodilo v našem zápase s Polákama. Takže cesta k soupeřově bráně je otevřenější přes kraje. Přes ten střed, kde je to nejblíž, je zapotřebí mít hráče typu Rosického, který je schopný sám individuálně vytvořit přečíslení dva na jednoho. U nás je kromě něho ještě něčeho podobné schopný akorát Jiráček, a ten bude hrát ze strany. A Portugalci jsou na tom teď zhruba podobně, ani u nich nevidím žádnou obrovskou individualitu schopnou se středem prosadit.

Jaký vy sám teď, pár hodin před začátkem, očekávate průběh toho prvního čtvrtfinále?

Spíš řeknu, co bych si přál… Rád bych viděl z české strany trpělivost, perfektní obranu a na protiútoky. Že zkrátka ty Portugalce znervózníme a tím i zvýšíme neděje na vstřelení branky. Tak, jak to vyšlo před těmi šestnácti lety, kdy jsem to i takhle podobně říkal do českých novin a po zápase se pak psalo, že Vlk Portugalce úplně odhadl. Tentokrát si ale myslím, že jedna šance nám stačit nebude, Češi by měli být na rozdíl od toho roku 1996 přece jen o něco aktivnější. Takže, aby to zjednodušil, hodně bych si přál, abych po zápase mohl říct, že jsem to i podruhé ve čtvrtfinále Eura předpověděl a vyšlo to úplně stejně (smích).

Takže věříte, že Češi mohou znovu vyhrát?

Začnu trochu jinak. Asi se teď v tom našem nároďáku určitě všichni poučili třeba ze zápasu s Ruskem z toho, že když začneme tvořit a chceme někoho přehrávat, že na to v současnosti mužstvo nemáme. Půjde o to, uvědomit si, jaké máme možnosti a schopnosti, a ty se snažme využít. Tak jako tomu bylo hlavně ve druhé půli s Polákama. Je jasné, že Portugalci jsou jasní favoriti, ale teď si myslím, že i v našem mužstvu je obrovská pohoda. To bylo vidět i v tom sobotním zápase, kde si Češi dovolili po pauze hrát těžké a složité přihrávky, a ty jim vycházely. Takže ten zápas vidím jako otevřený a věřím, že se na konci budeme smát my.