„Někdy je lepší, že vás hodí do vody a musíte plavat," usmál se po utkání jednadvacetiletý stoper, který po boku zkušeného Zdeňka Staňka duel zvládl. „Jen je škoda, že jsme prohráli. Všichni jsme v šatně věřili, že můžeme projít dál, že máme šanci, což se nakonec na hřišti potvrdilo," řekl bývalý obránce Baníku.

Jaké máte pocity?

Spíše smutné než pozitivní, to je jasné. Všichni jsme v kabině tajně věřili, že můžeme projít dál. Hráli jsme jako tým, v maximálním možném nasazení, každý musel nechat na svém postu vše. Myslím, že můžu za všechny říct, že se to povedlo. Opavě jsme byli po celý zápas více než vyrovnaným soupeřem, nebyla tam žádná pasáž, kdy by nás přehrávali. Nakonec jsme prohráli asi tím nejhorším možným způsobem, kterým to šlo.

Takřka vlastním gólem.

V podstatě ano. Tečovaná rána, se kterou těžko mohl Tonda (Buček) něco dělat. Je to škoda. Těžko má člověk potom jiné pocity než ty smutné.

Co se stalo v 66. minutě, že jste nedokázali míč odkopnout pryč, a gólu tím zabránit?

Abych se přiznal, tak si ani nepamatuji, jak se to seběhlo. Jen si vybavuji, že si na šestnáctce střelec zpracoval míč, potáhl, vystřelil a míč se odrazil do šibenice. Ani nevím, kdo to tečoval.

Kdy jste se dozvěděl, že proti Opavě nastoupíte?

Ve čtvrtek, kdy na tréninku vznikala a krystalizovala se sestava i taktika. A že to bylo proti týmu z druhé ligy? Já si myslím, že je nejlepší být takhle hozený do vody a plavat. Nervózní jsem nijak přehnaně nebyl, spíše jsem se těšil. Takový zápas jsem hrál poprvé, takže jsem si to chtěl i trochu užít. Asi jako všichni v týmu. A hlavně podat kvalitní výkon.

Nedělalo vám starosti, že obranná čtyřka nastoupila v tomto složení (Neumann, Špavelko, Staněk, Burian) vůbec poprvé?

Abych se přiznal, tak to jsme v šatně nijak neřešili. Šli jsme do zápasu jako jeden tým, a ať by v sestavě byl kdokoli a kdekoli, tak všichni věděli, co mají dělat. Myslím, že jsme to i na hřišti ukázali, jelikož jsme těžký zápas zvládli.

Každopádně to týmu pomůže při vstupu do třetí ligy, že?

Určitě, to byl jeden z úkolů pro tento zápas. Srážka s realitou, abychom zjistili, jak na tom vzhledem k MSFL jsme. Myslím si, že pokud budeme takto šlapat, tak se nemáme ve třetí lize čeho bát a budeme tam hrát důstojnou roli.

Proč jste jako své nové působiště zvolili zrovna Petřkovice?

Ještě před koncem minulé sezony mě oslovil trenér Filip Smékal s tím, že mi řekl, jak to tady chodí. Nakonec jsem tu možnost přijal, jelikož je tady dobrá parta, je to rodinné, nikdo si na nic nehraje a jeden tu tahá za druhého. Navíc kdo by řekl, že bude v Petřkovicích třetí liga, že? Je to už vysoká soutěž.

Asi lepší než hrát někde v juniorce…

Zřejmě ano. Hlavně je tady opravdu super atmosféra, to na vás dýchne, když do týmu přijdete. Je to taková druhá rodina, když to takhle řeknu. Nechám tady všechno a uvidíme, co z toho bude.

Věříte, že byste se mohl skrz dobré výkony v petřkovickém dresu dostat ještě výše? Máte tyto ambice?

Pořád jsem ve věku, kdy mám cíle a chuť jít nahoru, takže doufám, že se tady ustálím v základní sestavě a třeba si mě někdo všimne. Jako tým jsme si ale zápasem s Opavou dali laťku hned na začátku sezony hodně vysoko, ušili jsme si na sebe bič, tak doufám, že v tom budeme pokračovat.

Fotbalový podzim.