A navíc se krajní záložník Vojtěch Štěpán svými útočnými výpady podílí na dobrém vstupu do letošního soutěžního ročníku, v němž po šestině ligového maratonu zápasů zaujímá ostravský tým lichotivou šestou příčku se ziskem osmi bodů, což je jednou tolik, kolik získal ve stejném období před rokem. „Cítím to tak, že klub má momentálně vyšší ambice," říká v rozhovoru devětadvacetiletý rychlonohý fotbalista.
Vstup do ligy se vám docela povedl. Přesto, co se vám honilo hlavou po posledním utkání s Brnem, které sice Baník vyhrál, ale musel čelit kritice?
Že spokojeni moc nejsme, ale celkově bereme ten zápas pozitivně. Udělaly se tři body, které nám dodávají trošku klidu. Samozřejmě jsme zápas analyzovali, řekli jsme si, co bylo dobré, a co se nám naopak nepodařilo. S prvním poločasem tam jistá spokojenost byla, protože jsme na hřišti ukázali pozitivní věci. Ovšem po přestávce a hlavně po tom vyloučení soupeře jsme se soustředili už jen na to, abychom ten zápas dohráli. Navíc v tu chvíli Brno vrhlo všechno do útoku, jejich hráči věděli, že už víc ztratit nemůžou. Takové zápasy jsou kolikrát těžší.
VOJTĚCH ŠTĚPÁNNarozen: 8. června 1985
Kariéra: FK OEZ Letohrad, FC Hradec Králové, Sigma Olomouc, FK Jablonec 97, SK Slavia Praha, Baník Ostrava (od ledna 2014)
Startů v I. lize: 156, 11 gólů
Startů za Baník: 18, 1 gól (první zápas za Baník odehrál 23. února 2014 proti Plzni, první a prozatím jedinou branku vstřelil 5. května v Olomouci, tenkrát v klíčovém záchranářském duelu, který Baník vyhrál 3:2, vyrovnával na začátku 2. poločasu na 2:2)
Letošní bilance: 5 zápasů, bez gólu, třikrát nastoupil v základní sestavě
Zajímavost: v nejvyšší soutěži ještě nebyl vyloučený
A jak jste se cítil v zápase s Brnem vy sám?
Docela dobře. První poločas jsem byl hodně ve hře, měl jsem hodně balonů a je jen škoda, že jsme tam ještě něco navíc nedotáhli, protože kdybychom v poločase vedli 2:0, byl by větší klid. Ve druhém poločase to už bylo jen ubojované, až někdy ke konci jsem měl nějakou šanci podobně jako David Petrus nebo Janko Greguš. Nakonec jsem proto i já cítil úlevu, že se nám to povedlo dotáhnout do vítězného konce.
Stejně to bylo ale hodně zvláštní. Proti Brnu jste nastoupili povzbuzeni výhrou na Spartě, v zápase jste šli do vedení, hráli jste přesilovku, jenže najednou jste se začali bát o výsledek…
Jednoznačně to bylo v hlavách. Po Spartě byla velká očekávání, každý si myslel, že Brno jasně přehrajeme. Jenže Zbrojovka je svým pojetím hry docela nepříjemný soupeř. A po vyloučení a za nepříznivého stavu si takový soupeř vždy řekne, že už stejně nemá co ztratit. A najednou je ten zápas úplně jiný. Naopak tým, od kterého se v tu chvíli čeká, že přidá další góly a v pohodě vyhraje, si najednou uvědomí, že by to bylo škoda pustit, a uchýlí se k pasivnější hře.
V posledním zápase jste se navíc nechtěně stali oprašovateli fotbalových pravidel. Teď už zase každý dobře ví, že při rozehrání standardní situace stačí, aby se kdokoliv dotkl míče, aby bylo rozehráno…
Teď zpětně to už bereme s humorem, protože když to pro nás dopadlo tak, jak to dopadlo, pak to může být i docela sranda. Ale vůbec nevím, jak bychom se k tomu postavili v případě, že by Zbrojovka v rychlém brejku vyrovnala a třeba nás i tím připravila o vítězství. Každopádně je to pro nás poučení.
A proběhlo na tréninku třebas i předvádění toho, co hlavní aktéři onoho přímého kopu provedli?
Ne, to už ne. Tedy zatím ne (úsměv). My totiž standardky nacvičujeme až ke konci týdne. Ovšem při hodnocení zápasu jsme si to pustili, nejdřív navážno si to rozebrali, ale pak jsme se tomu i zasmáli. Zkrátka došlo k tomu, že si Davor (Kukec) položil nohu na míč a pak si odkrokoval potřebnou vzdálenost. Šlo ale i to, že dřív si toho třeba nikdo nevšiml, ale Brňáci se toho chytli, pochopili to jako signál a rozhodčí na to asi taky zareagoval dobře, protože poklep nohy na balonu byl. No zkrátka šlo o hodně kuriózní situaci, která naštěstí neskončila inkasovaným gólem.
Je momentálně na Bazalech možné pozorovat změnu atmosféry?
Určitě ano. Cítím to tak, že klub má momentálně vyšší ambice. Tohle bylo nastoleno už koncem uplynulé sezony, ale třeba i letní přípravou, v níž jsme neprohráli. Zkrátka chceme proti jakémukoliv soupeři vyhrávat, chceme každý duel zvládnout.
A začínáte cítit, že si Baník znovu vydobývá ztracený respekt?
To už ale, myslím, přišlo na konci jara. Lidi nás začali evidovat, řekli si, že nějaká proměna v Baníku je. Teď už je jen na nás, abychom v tom pokračovali, protože v tomhle ohledu dokáže být fotbal hodně krutý jeden týden jste nahoře a po pár dnech je to úplně obráceně.
Teď vás čeká Liberec, kde se dá očekávat, že domácí udělají všechno pro to, aby vás zatlačili a sami konečně vyhráli. To by však mohla být výhoda třeba i pro vás, krajního hráče. Vnímáte to podobně?
V první řadě se musíme snažit, abychom nebyli jen zalezlí. Je však taky pravda, že když budeme dobře bránit, tak se dá čekat, že se nám nějaké okénko směrem dopředu taky otevře. Pak už půjde jen o to, abychom případný brejk dohráli a šli třeba i do vedení. Takže to je asi tak, pokusíme se neinkasovat, ale současně musíme být i aktivní. Stejné to bylo i na Spartě, kde se nám to hlavně v prvním poločase, myslím si, docela dařilo.
Byl tedy výkon v prvním poločase na Spartě přesně podle předzápasových představ?
Ano, chtěli jsme být aktivní, být nebezpeční, a to se docela dařilo. Ono je ale samozřejmě na Spartě těžké vydržet takhle hrát celých devadesát minut, proto nás ve druhém poločase domácí pod tlak dostali.
Do Ostravy jste přišel v lednu, máte tedy za sebou už téměř tři čtvrtě roku. Naplnily se za tu dobu vaše představy o angažmá v Baníku?
Jsem rád, že jsem se rozhodl sem jít. I když mě od toho kroku dost lidí odrazovalo. Říkali, že Baník je na tom špatně a že spadne. Přesto jsem se rozhodl pro přesun do Ostravy a jsem za to rád. Za toho tři čtvrtě roku se tady udělal velký kus práce. Je cítit proměna toho, jak se klub prezentuje. A nejsou ani žádné problémy mezi kabinou a vedením klubu. Akorát se to teď trošku kazí těmi diváky, kterých chodí málo. Furt se řeší lístky na jména, ale s tím klub nemůže nic dělat, protože jsou nějaká nařízení. A kdyby na ně nepřistoupil, už bychom asi ani na Bazalech hrát nemohli.
Ovlivňují nižší návštěvy nějak vaše výkony na hřišti?
Těžko říct, ale je jasné, že když doma přijde na fotbal deset tisíc lidí, kteří budou fandit, tak je to i pro soupeře jiné. Najednou si toho nedovolí tolik, kolik si dovolí teď. Navíc je to i tak, že podpora fanoušků nás žene dopředu i ve chvíli, kdy třeba už nemůžeme. Je to bez přehánění hnací motor. A pro mě plné Bazaly byly neskutečný zážitek. Nádhera. Je to teď i z toho pohledu škoda, ale věřím, že se to nějak vyřeší a že lidi zase budou mít z fotbalu radost.
A není to dokonce tak, že by se Baníku teď hrálo lépe venku? I na soupeřových hřištích máte přece znatelnou podporu…
Ne, pořád se nám samozřejmě hraje líp doma. Ale taky je pravda, že fanoušci třeba i ve větším počtu zavítají na soupeřovy stadiony, takže i tam nám udělají hezkou kulisu. Proto nám to tak nějak nevadí hrát venku. Ale jak říkám, je škoda, že teď moc neplatí, že na Bazalech se hraje každému těžko. To byl totiž vždycky pro každého soupeře strašák, když tady na něho hučel plný stadion.
