Libor Žůrek: Snad nedopadnu jako Maty

Olympiáda v Deníku

Nymburský kanoista Martin Fuksa: cesta od nechtěného sportu k olympijské slávě

Nymburský deník už několik let sleduje úspěšnou sportovní kariéru nymburského…

Více než z obránců má Libor Žůrek strach z reakcí fanoušků. „Snad na mě nebudou pískat,“ přeje si Žůrek. Jeho obavy jsou přitom úplně zbytečné, v Ostravě snad není fanoušek, který by rychlonohému útočníkovi nepřál jen to nejlepší. „Jako Míra Matušovič bych rozhodně nechtěl dopadnout. S fanoušky Baníku jsem měl vždycky skvělý vztah a věřím, že můj odchod pochopili,“ poznamenal Žůrek, který se na dnešní zápas vůbec netěší.

Má k tomu hned několik důvodů. „Tím hlavním je ten, že budu hrát proti Baníku. Bude to pro mě hodně zvláštní zápas, ale musím se s tím nějak srovnat. Tak to prostě ve fotbale chodí,“ říká zdrceně. Místo slov o velké motivaci a vypsání speciálních prémií v kabině Zlína se ještě vrací k poslednímu vystoupení Baníku na Bazalech. „Zápas se Spartou jsem si nenechal ujít, byl jsem na něm s přítelkyní Veronikou. Byl to nádherný zážitek, škoda, že ho už asi nikdy nezažiji na hřišti,“ usmál se trpce Žůrek, který se neváhal přiznat, komu v pondělí fandil. „To je snad každému jasné. Atmosféra byla doopravdy nádherná, taková je možná jenom v Ostravě. Hned se mi vybavily zápasy v mistrovské sezoně, kdy jsme na vyprodaných Bazalech odehráli řadu památných utkání,“ poznamenal Žůrek.

Když si má vzpomenout na nejkrásnější okamžiky při spanilé jízdě Baníku za mistrovským titulem, vybavují se mu hlavně oslavy. „Poslední duel v Olomouci a pak radost s fanoušky na hřišti i následně v Ostravě. To jsou věci, na které člověk nikdy nezapomene. Z těch zápasů to asi byl duel proti Brnu, kdy jsem prošel půlkou hřiště a dal gól. To byl taky pěkný moment,“ říká a jedním dechem dodává: „Samozřejmě tu bylo ještě vítězství v Poháru ČMFS, ale také pohárové zápasy. Vydařil se mi hlavně zápas s Leverkusenem v předkole Ligy mistrů, kdy jsme vyhráli na Bazalech 2:1 a já dal vítězný gól.“

Ve Zlíně je zatím vcelku spokojený, i když ho v úvodu sužovalo zranění. „Měl jsem obrovskou smůlu, protože v přípravě se mi dost dařilo. Pak jsem se ale zranil, měl jsem problémy s mezižeberním svalem. Byl jsem schopný odehrát tak dvacet minut, trénoval jsem na osmdesát procent. Teď už je to ale v pohodě, jsem zase fit a chci Zlínu vrátit důvěru, kterou do mě při angažování dal,“ říká historicky nejdražší posila zlínské historie (v kuloárech se hovoří o částce 6 milionů korun).

Zlín bojuje na jaře o záchranu a zatím se mu vcelku daří. „Vyhráno ale zdaleka ještě nemáme. Je ale pravda, že se nám doma podařilo porazit Spartu, což moc lidí nečekalo. Po příchodu trenéra Hoftycha chceme hrát moderní útočný fotbal, což se nám zatím daří. I když jsme v některých zápasech, jak se říká, umřeli na krásu, Zlín už není týmem, který jen brání a spoléhá na standardky.“