Tým, který neměl s velkými turnaji téměř zkušenosti, podle Ličky na cestách po starém kontinentu obstál. „Ve čtvrtfinále bylo znát, že hráči už něco odehráli a s prostředím i tou skutečností, že tam jsou, se seznámili. Pochválil bych je za obrovské emoce i chuť se i v těch extrémních podmínkách vyždímat. Podali jsme fotbalově nejlepší výkon,“ cení si Lička.

Proč tedy tým proti Danům padl? „Udělali jsme tři vážné chyby,“ podotýká. „Dvakrát jsme selhali při pokrývání rohů během tří minut. A hned z toho prvního v páté minutě byl gól. Při druhé situaci se naštěstí k míči stejný střelec nedostal,“ vzpomíná Lička. „U druhé branky přišla průniková přihrávka, na níž Coufal nestačil reagovat a na druhé straně zaspal Bořil. Vyzdvihněme ale i obrovskou kvalitu soupeře a skvělé provedení,“ připomíná.

Co Češi přežili předtím proti Skotsku a Nizozemsku, tentokrát skončilo v síti. „Nechci ale mluvit o štěstí, nebo smůle, prostě soupeř využil naše chyby a pak jsme museli hrát v postupném útoku, což nám moc nejde. Přesto jsme zvládli velmi dobře začátek druhé půle a to vedlo ke snížení. V závěru už toho většina hráčů ale měla dost,“ soudí Verner Lička.

KDO UDĚLAL VĚTŠÍ CHYBU?

Předmětem největší kritiky se stalo po čtvrtfinále nasazení Jana Bořila na levou stranu obrany místo Pavla Kadeřábka, který zvládl duel s Nizozemskem. „Bořil zaplatil na šampionátu za úsilí, které vydal v sezoně za Slavii v lize i evropských pohárech,“ míní Lička.

„Pokud jde o druhou branku, tam si musíte klást otázku: Kdo udělal větší chybu? Coufal, který měl stát víc ve středu a zamezit průnikové přihrávce, či poté centru, nebo Bořil, jež neubránil střelce? Víte, aby se mohlo tvrdit, že neměl hrát, musel bych říct, že kdyby nehrál Bořil, postoupili bychom. To je ale blbost. Jsou to žabomyší války a nikdo není schopný na to odpovědět,“ pokračuje.

„Pozitivem je, že jestli jsme na začátku turnaje kladně hodnotili hlavně Vaclíka, Schicka a Coufala, tak pak se k nim přidala další jména. Třeba Barák, ten se mi ve čtvrtfinále líbil. Teď je důležité si to bez emocí vyhodnotit a poučit se,“ upozorňuje Verner Lička.

K VÍTĚZSTVÍ BLÍZKO I DALEKO

Nepochybuje o tom, že Češi udělali v posledních týdnech krok vpřed. „Všichni, kteří na tom turnaji byli, včetně realizačního týmu, posunuli laťku českého národního mužstva výše a rozhodně jsme si získali respekt celé Evropy. Myslím, že to svět zaznamenává. Ano, slyšel jsem, že šlo z toho vycucnout víc. Kdyby byla konstelace jako proti Holandsku, možná jsme postoupili. Dánové byli ve velké pohodě a efektivní v zakončení,“ poznamenává Lička.

„K vítězství jsme byli blízko, zároveň ale daleko. Na superlativy to není, ale pokud jde o návrat českého fotbalu do evropské špičky, nebo její přiblížení, to tu je. A příslib do blízké budoucnosti a kvalifikace o mistrovství světa. Kvůli kontinuity tam potřebujeme postoupit. Pak bude možnost zužitkovat tyto nabité zkušenosti. Potenciál máme,“ myslí si.

„Bude mi líto, když uvidím semifinále Dánsko – Anglie a budu si říkat, že jsme tam mohli být. Ale život jde dál. My jako Češi máme jednu špatnou vlastnost, že nikdy neanalyzujeme. Ať už proč jsme byli úspěšní, nebo proč jsme nebyli. To bychom měli změnit,“ uzavírá Verner Lička.