Sedm šikulů ze západu Čech. Seznamte se s fotografem, horníkem či švadlenou

1/7

Sedm let vyrábí Líza Honomichlová hmyzí hotely. Zájem o ně je i v zahraničí

Fotogalerie: Líza Oberdörferová Honomichlová z Černošína vyrábí hmyzí hotely

Do různých koutů naší republiky, i Evropy, zasílá Líza Oberdörferová Honomichlová z Černošína tzv. hmyzí hotely, které sama navrhuje a vyrábí. Tyto domečky už našly své majitele například na Slovensku, v Maďarsku, také ve Velké Británii. Nápad pro jejich tvorbu přišel přibližně před sedmi lety. „První domeček jsem si vyrobila sama pro sebe do zahrady. Přátelé, kteří ho u mě viděli, jej chtěli také, poté o hmyzí hotýlky začalo mít zájem stále více a více dalších lidí,“ popsala začátky tvorby.

Za celou dobu jich vyrobila asi dvanáct stovek. Největší zájem o ně je v dubnu a květnu, poté v listopadu. „Lidé je kupují také jako vánoční dárky. Kuriozitou je, že jsem vyráběla i hmyzí hotely v bílé barvě, které posloužily jako svatební dar,“ zmínila Honomichlová s tím, že domečky prodává prostřednictvím internetu.

Standardní domeček měří na výšku 63 centimetrů. Obyvatelka Černošína už však vytvářela i stokilový, metr a půl vysoký hotel. „Ten si objednala jedna mateřská škola u Ostravy. Čtyři silní muži jej museli odvážet na vleku,“ usmívala se umělkyně.

Pro výrobu ubytovacího zařízení pro brouky je nutné nejprve nakoupit smrkové či borovicové dřevo. „Poté jej nařežu, stluču a slepím, aby konstrukce pevně držela. Kostru natírám, dále vyrábím záda, kde nejvíce vyhovuje netkaná textilie, díky níž mají brouci větraný prostor. Ve finální fázi se domeček vyplní. Nejčastěji používám kůru, šišky, třešňové klacíky, mech, seno, ale také makovice. Záleží i na speciálním přání zákazníka,“ vysvětlila Honomichlová.

Takto vyrobený domeček pak na zahradě vydrží i řadu let. „Čas od času je potřeba doplnit pár větviček či klacíků. Záleží, kam ho lidé umístí, nejlepší je to pod stříšku či strom,“ dodává Honomichlová, která na zakázku vyrábí ještě i včelí a motýlí domečky, krmítka pro ptáky, dále ve volném čase háčkuje, zavařuje marmelády, nebo také restauruje starý nábytek.

Bývalý horník stál u zrodu hornického muzea

Fotogalerie: Bývalý horník stál u zrodu hornického muzea

S myšlenkou založení hornického muzea přišel Jan Teplík v devadesátých letech minulého století, kdy ve spolupráci s horníky a vedením města zakládal spolek horníků. „Tehdy jsem si uvědomil, že ve chvíli, kdy horníci vytěží, z dolů odejdou, jámy se zasypou, se nikdo o jejich činnosti nemusí nic dozvědět. Budoucí generace by měla být o těchto činnostech informovaná,“ domnívá se Teplík.

Zřízení se ve svých začátcích neobešlo bez problémů. Horníci šetřili každou korunu. „Vše jsme vybudovali dobrovolně. Město přispělo kolem tří set tisíc, od sponzorů jsme dostali zlevněné tvárnice nebo dlažbu,“ popsal jeden ze zakladatelů muzea. Postupně pak také museli rozšiřovat sbírku exponátů, vyrobili si vlastní suvenýry, mince či pohlednice. „Do expozice přispěl i náš kamarád geolog a sběratel, obohatil sbírku minerály,“ uvedl Teplík, který sám jako horník fáral na Dyleni.

Šikulové západních Čech: V těchto dobách a letech se psala historie regionu

Hobby

„Do dolů jsem chtěl jít po vojně původně jen na rok, abych si vydělal peníze. Systém však vyžadoval podepsat smlouvu na tři roky. Začal jsem v dole na Zadním Chodově, poté se přesunul na Dyleň," zmínil Teplík.

"Dělal jsem v podstatě vše. Překopy, komíny, hloubení,“ přiblížil část své hornické minulosti s tím, že nakonec v dole fáral přes třináct let. Vydržel by nejspíše i déle, kdyby se mu nestal pracovní úraz, po kterém oslepl na jedno oko. Nyní se těší z průvodcovství, provozování muzea, rozdává informace jak českým, tak i zahraničním turistům, muzeem provádí i školáky.

Hornické muzeum v Plané, které se nachází v bývalé štole pod městem, přitahuje pozornost turistů již řadu let. K vidění jsou tam technické exponáty z doby, kdy se dobývaly uranové i stříbrné rudy a kdy se vyráběly tolary a groše v mincovně. Podle Jana Teplíka prostory v sezoně, tj. od dubna do září, navštíví kolem dvou tisíc návštěvníků. Letos v červenci bude muzeum v provozu již čtvrt století.

Vladimír Čech ml. si vymyslel fotopastičku na divoká zvířata

Fotogalerie: Vladimír Čech ml.

O fotografiích divoké přírody a svých expedicích Vl. Čech ml. přednáší na besedách, články a fotografie publikuje v tuzemských i zahraničních magazínech.

16 fotografií

Vladimír Čech ml. je fotografem, který se v roce 2013 vydal do Indie splnit si svůj sen pozorovat a fotografovat tygry ve volné přírodě. Nyní na svých pravidelných fotoexpedicích spolupracuje se špičkami v oboru. Když není zrovna na cestách, můžete jej potkat v Horšovském Týně, kde trvale žije.

O fotografiích divoké přírody a svých expedicích přednášel již na několika besedách, články a fotografie publikuje také v tuzemských i zahraničních magazínech. Vzácná a plachá zvířata žijící ve volné přírodě zachycuje klasicky při focení naživo, ale také díky vlastnoručně vyrobené technice.

KVÍZ: Jak jsme u nás na jihozápadě Čech ovlivnili dějiny

Hobby

A kdy se zrodil nápad na vlastní zařízení? "Na jeho vývoji jsem začal pracovat před pěti lety a nazval jsem jej fotopastička," vysvětluje. "Nápad ale nebyl z mé hlavy, už desítky let tuto techniku používají přední fotografové z National Geographic, Michael „Nick“ Nichols a především Steve Winter.

Nejedná se však o menší fotopast, jak by z názvu mohlo vyplývat. Její používání vyžaduje velkou trpělivost fotografa a navíc je to poměrně drahá záležitost. Důvodem bylo to, že klasické pasti jsou automatické fotoaparáty, které díky čidlu na pohyb snímají vše, co se pohne před objektivem. Při focení, a to hlavně v noci, ale nedosahují úrovně, kterou bych potřeboval…

Více se dočtete »» zde.

Vědec Daniel Georgiev zlepšil detekci závažných nemocí

Vědec Daniel Georgiev z FAV ZČU. Zdroj: ZČU Vědec Daniel Georgiev z FAV ZČU.

Česko-americký technologický start-up Sampling Human, jehož spoluzakladatelem a výkonným ředitelem je Daniel Georgiev z Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni (ZČU), získal podporu 1,5 milionu dolarů od investičního fondu i&i Biotech. Investory zaujala diagnostická metoda, zdokonalující detekci a monitoring závažných onemocnění.

Společnost pomocí syntetické biologie geneticky přeměňuje mikroorganismy (například kvasinky) na tzv. „živou informační technologii“. Modifikované kvasinky jsou schopny dle zadání detekovat a následně zanalyzovat vzácné buňky, např. nádorové, které se v krevním vzorku nacházejí ve velmi malém množství. Díky této „živé diagnostice“ se celý diagnostický proces stává řádově rychlejší, levnější a přesnější. Investice fondu i&i Bio podpoří výzkumné aktivity, růst společnosti a přípravy na další investiční kolo.

Moser je česká firma zabývající se výrobou bezolovnatého a ručně vyráběného luxusního křišťálu.

Moser, Eska nebo sirky. Sedm slavných výrobků a značek západních Čech

Hobby

Zdroj: Deník Platformová technologie vyvíjená společností Sampling Human umožňuje detekovat a zároveň klasifikovat jednotky vzácných buněk (např. nádorových) v prostředí milionu dalších. Takto vysoké efektivity detekce je dosaženo díky geneticky modifikovaným kvasinkám, které aktivně vyhledávají specifické komplexní struktury na povrchu vzácných buněk. Oproti nákladným diagnostickým metodám jako je např. průtoková cytometrie, je možné s využitím technologie Sampling Human analyzovat miliony lidských buněk (např. vzorky lidské krve) najednou – tzn. mnohonásobně rychleji.

„Společnost Sampling Human jsme založili proto, abychom vylepšili zdravotní diagnostiku. Víme, že jednotlivé buňky vykazují neuvěřitelně bohatý soubor vlastností, které mohou předpovědět zdravotní stav pacienta, ale problémem je, že je často nelze nalézt a následně dešifrovat. Naše technologická platforma to dokáže, díky čemuž analýzu jednotlivých buněk zpřístupňuje a usnadňuje její využití zdravotníky anebo výzkumnými pracovníky,“ říká Georgiev a dodává: „Využití modifikovaných kvasinek umožňujeme detekovat nepřirozené buněčně změny, které mohou odhalit počátky vážného onemocnění, např. nádorového anebo autoimunitního onemocnění.“

Jak se šijí sny ve Kdyni? Prozrazuje to výstava Lady Tiché

Práce a tvorba s látkou se staly prostředkem splněných snů Lady Tiché ze Kdyně. Na začátku června zahájily s kolegyní Ivou Pauli ve kdyňském muzeu výstavu, která návštěvníkům přibližuje proces šití.

Fotogalerie: Práce a tvorba s látkou se staly prostředkem splněných snů Lady Tiché ze Kdyně

Práce a tvorba s látkou se staly prostředkem splněných snů Lady Tiché ze Kdyně. Šití se věnuje už 32 let.

7 fotografií

Kdy se zrodila myšlenka uspořádat výstavu Jak se šijí sny ve Kdyni aneb šití, co tě chytí?
V době pandemie, kdy mnoho lidí usedlo k šicím strojům a šili roušky, mě napadlo vytvořit naučnou výstavu o šití. Chtěla jsem podpořit zájem o toto tradiční řemeslo i u širší veřejnosti, zejména u dětí. Už v roce 2013 jsem měla myšlenky na přípravu projektu, který by popisoval proces šití. Abych mohla předat postupy dětem a řemeslo se zachovalo. Lidé většinou vidí hotový výrobek, ale už nevidí, kolik se za ním skrývá práce.

Co chytilo na šití vás?
Miluji módu, zajímám se o různé její trendy, tvořím neobvyklé módní návrhy. Jsem přesvědčena, že oděvem můžeme promlouvat ke svému okolí, že tvoří naši podstatu a definuje styl. Šití se věnuji 32 let, víceméně skoro celý život. Přivedla mě k němu hlavně moje babička, šití mě lákalo už od dětství. Začalo to vyšíváním. Babička mi ukazovala, jak vyšívala chodské šátky. Byla ze Starého Klíčova a hodně doma vyšívala pro Bílkova děvčata. Já jsem tomu procesu přihlížela a vždycky jej obdivovala.

Vytvořila jste nádherné paví šaty se skutečnými pery, co vás inspirovalo?
V dětství jsme měli souseda, který choval pávy, ti mě naprosto okouzlili. Dokonce jsem nedávno našla doma svůj návrh - obrázek páva. Pak jsem si řekla, že bych mohla ušít paví šaty. Šila jsem šaty tak, jak jsem to cítila. Když byly šaty hotové, teprve jsem zjistila, co ta paví pera vlastně symbolizují. Baví mě na šití i to, že se musím dostat až do podstaty té věci. A tím zjistím i něco o sobě.