Za ostravský tým odehraje pouze několik utkání, v mužstvu se mu však líbí a nebýt smlouvy ve Švédsku, ve Vítkovicích by rád zůstal po celou sezonu. Útočník s dlouholetými zkušenostmi z NHL by měl týmu pomoci zvládnout úvod extraligy, který se loni Vítkovicím totálně nepovedl.

Ve Švýcarsku jste odehrál šest sezon. Dobře tedy znáte oba domácí celky Innova Trophy. Hlavně pak Langnau, kde jste několik let dokonce hrával.
Samozřejmě je znám, i když od té doby, kdy jsem tam hrával, se mužstvo hodně změnilo. Mají tam spoustu mladých hráčů a je tam trenér, který mně trénoval v Curychu rok a půl, takže ten systém docela znám. Oni jsou všichni agresivní, bruslí nahoru dolů, jen ta technická stránka Švýcarů je trošku horší. Tady prostě platí, že když nezahrají cizinci, tak tým prohrává. Celá zdejší liga je založena na výkonech cizinců.

Přitom ale švýcarská liga má limity, které počet cizinců omezují…
A to je to pro cizince těžší. Vážně tady musí zahrát v každém zápase, je to na nich stavěné a s tím přichází i to, že je na ně vyvíjen obrovský tlak.

Odehrál jste tady šest sezon. Mohl byste popsat kvalitu zdejší soutěže?
Tady ta liga je prostě fantastická. Spousta lidí si myslí, že se tady hraje hokej jako někdy před patnácti lety, ale to není pravda. Švýcaři teď mají jednu z nejkvalitnějších soutěží na světě. Kvalita se ukazuje například i v konfrontaci s českými týmy, které dnes normálně porážejí. Oni tady mají propracovaný systém od reprezentace po mládež a přináší to ovoce. Hokej se stává populární a tady v Bernu na něj chodí šestnáct tisíc lidí, a to už o něčem svědčí. Je tady pět šest opravdu kvalitních mužstev, ale i ta ostatní mohou překvapit. Já jsem tady byl šest roků a moc se mi tady líbilo. Mám na to jen a jen dobré vzpomínky.

V Bernu bývá hodně bouřlivá atmosféra. Vy jste ji zažíval vždy jako hráč hostujícího celku.
Je tu skoro vždycky vyprodáno a pro soupeře je to trošku tísnivý pocit. Ale rozhodně je to lepší, než kdyby se hrálo před prázdným stadionem. Bývá to tady těžké. A zvlášť, když se hostujícímu celku daří a vede. To je pak opravdu velký tlak, kterému rozhodčí většinou podlehnou. Ale porazit se dají. Vzpomínám na pár zápasů, kdy jsme tady vyhráli a vždy to byla krásná utkání, na která snad nikdy nezapomenu.

Ale vraťme se k Vítkovicím a Leksandu. Do Švédska odejdete až v průběhu sezony. Nemáte strach, jít do nového angažmá tak pozdě? Může se stát, že do mužstva už nezapadnete.
Vůbec ne. Jsem přesvědčen, že mi angažmá ve Vítkovicích pomůže dobře se rozehrát. Navíc chci Vítkovicím co nejvíce pomoci. Loni týmu utekl začátek sezony a už se nevzpamatoval. Letos musíme udělat vše proto, aby se to neopakovalo. Neříkám, že budu v každém utkání dávat dva tři góly, ale snad týmu přispěji aspoň trošku, aby jim úvod vyšel. A toho Leksandu se opravdu nebojím. Už mám něco za sebou a odehrál jsem tolik utkání, že bych se měl prosadit.

Uvažoval jste i o jiných nabídkách kromě Vítkovic?
Původně jsem nechtěl hrát a říkal jsem si, že se budu připravovat sám. Potom přišel můj švagr Vlaďa Vůjtek a říkal mi, zda si nechci zahrát ve Vítkovicích. Já říkal super, manželka je odsud a určitě bude taky ráda. V létě jsem se s kluky trošku seznámil, byl jsem s nimi v Chorvatsku na soustředění a pak jsem si říkal, že do toho půjdu. Je tady dobrá parta, dáme se do kupy, snad jim i pomůžu a na oplátku se rozehraju. Doufám, že budeme všichni spokojeni.

Klub přes léto dost posiloval. Jaký z něj máte pocit?
Velmi dobrý, opravdu velmi dobrý. Stačí začít u brankářů. Máme dva vynikající gólmany, a to je obrovská výhoda. A potom beci, kteří přišli. Jirka Marušák sice taky odejde, ale jsou tady ostatní, jako Pavel Trnka a další kluci, kteří by měli být jistotou. Pokud se mužstvu vyhnou zranění, bude se pohybovat opravdu vysoko.

Fanoušci mají letos hodně velká očekávání. Jak vysoko by se tento tým mohl dostat?
To je ještě brzy říct. Všichni se rozehráváme, a i proto je dobře, že jsme tady. Zahrajeme si kvalitní zápasy, i když je třeba podotknout, že jde stále o přípravu a nebude to ještě úplně ideální. Ale je to skvělá příležitost vyzkoušet si věci na přesilovky a trošku to sladit. Soutěž začíná za dva týdny, a tam se teprve ukáže. Ale já se tady cítím velmi dobře a líbí se mi tady.

Říkáte, že mužstvo by se mohlo pohybovat hodně vysoko. Může se stát, že týmu úvod vyjde a bude útočit na špici. Nebude vám pak líto odejít do druhé ligy?
S tím už nic nenadělám. Bohužel už jsem podepsal s Leksandem. Samozřejmě v tom velkou roli hrály i finance. Ta nabídka prostě nešla odmítnout. Když jsem ještě nic neměl, byly ve hře Pardubice, Zlín, Ústí a Liberec, a o Vítkovicích jsem ani nepřemýšlel. Škoda, že ta nabídka nepřišla dříve. Mně se v Ostravě vždycky líbilo, vždyť půlka rodiny je odsud. Takže v těch deseti zápasech, které tady odehraju, musím udělat vše proto, abych týmu pomohl.

Během své kariéry jste prošel už spoustou klubů a dlouhá léta jste se pokoušel prosadit i v NHL. Proč to nevyšlo?
V první řadě si myslím, že jsem tam šel hodně mladý. V té době to bylo trošku jiné, ale když se na to dneska dívám, měl jsem ještě pár let zůstat v Evropě a udělat si jméno. Odešel jsem v osmnácti a dostal jsem se do týmu, který nebyl kvalitní, do Hattfordu. A tam se brzy začali měnit hráči a odešel i manažer, který mě draftoval, což bylo asi nejhorší. Pokud jsem dostal šanci, tak to bylo i vidět. Ale pokud jsem seděl na tribuně, tak odtamtud se prostě góly dávat nedají.

Myslíte si tedy, že je chybou odcházet do zámoří v tak brzkém věku?
Určitě. Je třeba hrát juniorské mistrovství světa, dostat se do reprezentace, hrát tři čtyři roky v nějakých kvalitních evropských ligách, zesílit a hlavně mentálně vyrůst. Důležité je, aby byl hráč připravený, a stačí odejít ve čtyřiadvaceti nebo šestadvaceti. Pak stále ještě zbývá spousta času udělat díru do světa. Mladí hráči dostanou dvojcestné smlouvy, pošlou je na farmu, a když se týmu daří, nikdo se s ním ani nebaví. Ale pokud tam přijde hráč, který má například titul mistra světa nebo je olympijský vítěz, tak si už nedovolí s ním zamést tak, jak zametli se mnou.