Nakonec ho z ledu museli vyhnat až rolbaři. „Prostě nemládnu a s přibývajícím věkem nezrychluji. Pokud ale chci držet krok s obránci, musím si přidávat a jezdit hlavně rychlé sprinty. Potřebuji být teď co nejlépe připravený,“ uvedl zkušený hráč, který sice vede kanadské bodování týmu, ovšem před klíčovými zápasy se ani on nevyhnul výpadkům formy. Poslední branku totiž vstřelil 1. února.

Čeká vás poslední zápas základní části. Jak na tým působí, že ani vítězství nad Slavií vám nemusí na postup do play off stačit?

Je to každopádně depresivní, ale na to se nemůžeme ohlížet. Máme před sebou Slavii a teď jsem zaslechl v kabině, že to pro ně bude první zápas play off. Škoda ale, že nezačali o jedno utkání dříve v Kladně. My uděláme všechno pro to, abychom vyhráli. Věřím v osud, a když tam máme být, tak tam budeme, když tam nemáme být, tak tam nebudeme. Ale je obrovská škoda, že jsme to nechali dojít tak daleko. Kdybychom to měli ve svých rukou a věděli, že pokud vyhrajeme, jsme tam, bylo by to milejší. Takhle musíme doufat.

Jak se to projevuje v kabině? Řešíte neustále, proč to dopadlo tak, jak to dopadlo?

Bylo by divné, kdybychom to neřešili. Každému to šrotuje v hlavě, ale znovu opakuji, že máme jen to, co jsme si sami uhráli. Teď už nad tím nemůžeme brečet. Je nutné porazit Slavii a …

Na tréninku jste působil, že se snažíte atmosféru co nejvíce odlehčovat a zbytečně se tím netrápit. Ale asi tak působíte jen navenek.

To jo. Prožívám totiž hodně zvláštní sezonu a jsem z toho rozčarovaný. Prostě jsem věřil v daleko lepší výsledky mužstva. Je těžké se s tím srovnat. Musíme si tím prostě projít a vzít si z toho ponaučení do příštích sezon. Pro mě se to zlomilo v momentě, kdy jsme doma ztratili zápas s Karlovými Vary. V poslední třetině jsme během dvou minut dostali dva góly. V tu chvíli jsem seděl na střídačce a najednou mě přepadl takový strašně nepříjemný pocit. Nakonec jsme prohráli na samostatné nájezdy a od té doby hoříme jako papír.

Přišel jste jako vítěz finské ligy do týmu, který si chtěl napravit reputaci po poslední nepodařené sezoně. Své působení tady jste si asi představoval jinak.

Byl jsem ve Finsku tři sezony, pokaždé jsme vyhráli základní část a dvakrát získali titul. To byla v týmu trošku jiná atmosféra. Ale ke to minulost. Teď žiji Vítkovicemi. Chtěl jsem udělat co nejvíce pro tým, bohužel těch gólů jsem měl dát více. Hlavně teď jsme se propadli všichni střelecky. Je to žalostné, co všechno nedáváme. Hrajeme nejdůležitější zápasy a nedáváme góly. Zatím jsem opravdu zklamaný jak z osobního, tak i týmového hlediska.

Produktivita je opravdu velký problém. A nevypadá to, že by se situace měla změnit. I na tréninku jste se nemohl trefit.

Byly doby, kdy jsem zuřil, když to nešlo. Teď už jsem se tomu začal smát. Kdo to nezažil, tak to nepochopí. Najednou se to odráží jinak, puk přeskakuje hokejku, jasná šance – a trefím tyčku nebo gólmana. Dneska už se tomu směji a asi takovým stylem k tomu člověk musí přistoupit, protože jinak by se z toho musel zbláznit. Říkám, že hokej je pudová záležitost. Buď to „pude“, nebo „nepude“. A mně to teď opravdu nejde.

Kdy jste poprvé začal mít pocit, že to ve Vítkovicích s naplněními ambicí?

Já nevím. Ale když jsem tady šel, tak jsem vůbec netušil, že Robert Petrovický není podepsaný. Já jsem to nevěděl, myslel jsem, že je tady na celou sezonu. A on a Rocky (Ivo Prorok – pozn. aut.) ze začátku tahali celé mužstvo. Šlo jim to, dávali góly, bylo to super, ale pak jsem se dozvěděl, že Robo odchází pryč. A to jsem si říkal: Kruci, to nám celá jedna lajna padne. A do toho přišla zranění a jiné problémy. Pro mě bylo navíc opravdu hodně nezvyklé, že jsme strašně málo rozebírali zápasy, málo jsme se bavili o taktice, co a jak dělat. Hrálo se to víceméně živelně. Nestěžuji si, proti Frigovi (bývalý trenér Miroslav Fryčer – pozn. aut.) nic nemám. Je to výborný člověk, ale byl jsem zvyklý na něco jiného. Když se ohlédnu, tak my jsme pokazili takovou tu střední část. Ztráceli jsme strašnou spoustu bodů, a nic se s tím nedělalo. Pak to chvíli fungovalo, ale nakonec na nás znovu padla deka. Já už prostě nevím, je to začarovaný kruh. Najednou se nedaří, nedaří se a hotovo.

Z vaší řeči je patrné, že sám se sebou jste hodně nespokojený. Přišel jste ale jako náhrada za Zbyňka Irgla a i přes pomalý rozjezd a horší závěr jste získal v podstatě stejný počet bodů jako on loni.

To sice jo, ale beru to tak, že když se dostaneme do play off, tak s těmi body budu spokojený. Když se tam nedostaneme, bude to k ničemu. Ale mě nejvíce mrzí moje produktivita z poslední čtvrtiny. Člověk dře stejně, dělá to stejně, ale najednou to tam nechce spadnout. A věřím, že i to mužstvo to cítí, a ty moje góly prostě chybějí a kluci se už na mě v důležitých okamžicích nemůžou zcela spolehnout.