Od té doby vybojovali čeští mladící dvě pátá a dvě šestá místa. „Je to obraz českého mládežnického hokeje,“ myslí si Hadamczik.

Na letošním šampionátu dvacetiletých dokázal tým vedený koučem Markem Sýkorou porazit pouze Německo a Kazachstán. Tedy týmy, které elitu opouštějí. „Teď se zase bude chvíli řešit co s tím, ale po prvním turnaji Euro Hockey Tour si na to nikdo nevzpomene. Musejí přijít změny, ne o nich jen chvíli hovořit,“ vyzývá bývalý kouč seniorské reprezentace.

Jak se dívá kouč, který jako poslední dovedl juniorský výběr k medaili, na šestou příčku z kanadského šampionátu?

Z pohledu zvuku českého hokeje to určitě není dobré umístění. Na druhé straně je to jen reálný obraz současného stavu. Trenéři to nemají vůbec jednoduché.

Tento věkový ročník před dvěma lety sestoupil v kategorii osmnáctiletých z elitní skupiny MS, tudíž se asi nedaly očekávat zázraky.

Musíme se zamyslet nad něčím jiným. Po šampionátu se chvíli debatuje o změnách a příčinách, ale po čtrnácti dnech všechno utichne a zdá se být v pořádku. Buď se tím zabývají jedinci, nebo vůbec nikdo. V Česku chybí sportovní komise, po jejímž zřízení jsem volal už v minulosti, kdy jsem chtěl do jejího čela Luďka Bukače. Někteří ho ale nemají rádi a můj názor je ten, že ho nemají rádi především proto, že mu odborně nestačí.

Co může juniorskému hokeji pomoct k tomu, aby se vrátil do světové špičky?

Chybí přestupový řád, který by řešil přechody mladých hráčů z klubu do klubu. Když je kouč přísný na hráče, tak rodiče přijdou a řeknou, že když kluk nehraje v prvních dvou pětkách, tak ho berou a dají ho jinam. To můžou udělat až do 18 let. Když je špatný přestupový řád, tak trenéři jsou měkcí na své svěřence, protože je strašně moc klubů, a když to přeženu, tak téměř každý junior je extraligový. Byla doba, kdy jsem taky zastával názor juniorskou extraligu rozšířit. Nyní už si myslím něco jiného. Měli by ji hrát jen ti nejlepší. Mnozí hráči se ve škole vymlouvají, že jsou extraligoví hráči a nechtějí se tolik učit. Zanedbávají školu, rodiče to stojí hodně peněz a tlačí na trenéry, aby hráli. Jenomže kvalita není.

Jak z toho ven?

Ať každý region má druhou juniorskou ligu a první dva bojují o postup do dejme tomu čtrnáctičlenné extraligy. Konkurence se tím zvýší. Taky si myslím, že je nesmysl, aby extraligu juniorů hrály jen ty týmy, které hrají extraligu dospělých. Například v Opavě, kde mužstvo podporuje mládež, jsme museli zřídit muže jenom proto, aby nám ostatní týmy nemohly brát mladé hráče zadarmo. Což přestupní řád, pokud nemáte muže, umožňuje. Stojím za tím, že by juniorskou extraligu měly hrát ty týmy, které mají nejlepší mládež.

Co říkáte na možnost zapojení juniorské reprezentace do extraligy mužů?

Nesmysl. Když juniorské extralize zůstane například čtrnáct týmů, tak se na hráče zvýší tlak a začnou se nám objevovat hráči, kteří budou moct jít hrát za muže. V současnosti je v dospělé kategorii minimum osmnáctiletých. Například u nás to byl pouze Ondra Roman.

Talentovaní hokejisté mizí v brzkém věku do zámoří…

Tam ale žijí v rodinách a jsou možná pod větším dohledem než ti, kteří přestupují v mládežnickém věku z jednoho konce České republiky na druhý. Co si budeme povídat, když odejde mladý kluk do zámoří, tak se tam o něho starají lépe než u nás. Když odejde kluk ze Znojma do Prahy, tak o něho není zdaleka tak postaráno, jak když je doma s rodiči. Všichni, kdo v hokeji děláme, jsme spolustrůjci toho, že nám padá výkonnost mládeže.

Neměl by hráč mateřskému oddílu něco nejdříve vrátit, než odejde do ciziny?

Tady nejde o nějaké vracení. Když se ale podíváte na to, kolik kluků odešlo do zámoří, aniž by odehráli nějaký ten zápas za muže, tak zjistíte šílenou úmrtnost. Pak se alibisticky vracejí a říkají, že aspoň umějí anglicky. To mohli jít na jazykovou školu a nemuseli rodiče tahat po stadionech. Samozřejmě, že jsou talentovaní hráči, kteří se prosadí přes juniorské soutěže, ale za posledních 10 let jich napočítáte jen pár. Každý není Jágr, Reichel nebo Havlát. S tím jsem mimochodem taky bojoval, aby zůstal doma. Pomohl mi až jeho táta. Hrál v Třinci a až pak odešel do Ottawy a hrál stabilně. Kluby by měly mít s hráči podepsané opatrovnické smlouvy, a pokud rodiče odtrhnou kluka z tréninkového procesu, tak uhradí náklady na trénink.

V Kanadě měly letos Vítkovice pět hráčů. Jak jste spokojen s jejich výkony?

Zápasy jsem neviděl. Ale podle gólů vím, že se až nečekaně prosadil Jan Káňa, který dal šest branek. Určitě to zvládl Ondra Roman. Trochu mě mrzí, že se tolik neprotlačil do statistik Petr Strapač, i když podle mých informací hrál dobře. Brankář Vošvrda to měl těžké, protože chytal proti Kanadě.

Jak se divíte na skutečnost, že Roman a Vošvrda zůstali v zámoří a budou hrát tam?

Od brankáře Vošvrdy to je logický krok, protože neměl u nás smlouvu a my máme dva brankáře, přes které by se těžko protlačoval do vítkovického áčka. Přístup Ondry Romana mně připadá nekorektní, od léta se připravoval s áčkem, a nyní zaměnil juniorskou soutěž s vidinou nějaké další smlouvy za extraligu. Přitom u nás by hrál stabilně a prostor by dostal. Tento případ je impuls k tomu, že Vítkovice už v budoucnu nebudou mít v týmu hráče s klauzulí, kterou měl Roman, že může odejít do juniorské nejvyšší soutěže v zámoří. Anebo je nenecháme reprezentovat.