Jen pár hodin před uzavřením přestupů v Evropě získaly hokejové Vítkovice výraznou posilu. Z týmu Kontinentální hokejové ligy Něftěchimik Nižněkamsk se do Ostravy vrací reprezentační útočník Petr Hubáček. Měl by zacelit díru po Róbertu Petrovickém, jenž odešel na zbytek sezony do švédského Leksandu, i Václavu Varaďovi, pro něhož po druhé letošní operaci kolena asi letošní sezona skončila.

Hubáčkův návrat se nečekal. Kouč a manažer Vítkovic Alois Hadamczik případnému návratu devětadvacetiletého útočníka nedával téměř žádné naděje. „Rusové mají vůči Hubáčkovi resty, a pokud by odešel, k jejich vyrovnání by nedošlo,“ řekl před časem Hadamczik. Přesto je brněnský odchovanec Hubáček k radosti vítkovických fanoušků zpět. K týmu se připojí zítra a k prvnímu utkání nastoupí po reprezentační přestávce příští středu proti Znojmu.

Bylo jednání s vedením Nižněkamsku o vašem případném návratu složité?

V polovině ledna mi volal trenér Hadamczik, že by byl rád, kdybych se vrátil na závěr sezony do Vítkovic. Proběhlo několik jednání s Něftěchimikem, a pokaždé se zamítavým stanoviskem. A pak poslední přestupový den, kdy já už se pomalu ani nezabýval svým návratem, se podařilo zničehonic přesun do Vítkovic uzavřít.

Jednalo se jen o návratu do Vítkovic, nebo jste mohl zakotvit na závěr sezony i jinde?

Mám smlouvu s Vítkovicemi, takže bylo v podstatě jasné, kam se vrátím. Potěšilo mě, že mi trenér zavolal a měl o mě zájem. O to lépe se mi vrací. Prožil jsem ve Vítkovicích pěkných pět let a v rámci extraligy bych dnes nešel jinam, než do Vítkovic.

Objevily se i zprávy o Kometě Brno. Nelákalo by vás se vrátit do rodného Brna?

Byl jsem od Vánoc v kontaktu s Liborem Zábranským a bavili jsme se i o tomhle. Jsem Brňák, v Kometě jsem vyrostl a strašně se těším, až za Kometu budu zase hrát. Ale smlouvu mám ve Vítkovicích. Takže 11. února obléknu dres s rytířem Vítkem a pustím se do boje! A o den později pojedu do Brna fandit v dresu Komety v play off I. ligy (smích).

Vítkovice procházely v minulých utkáních výsledkovou krizí. Nebojíte se trochu, že se od vás bude očekávat až příliš? Přece jen jste v Rusku neprocházel nejjednodušším obdobím kariéry…

Takto nad tím nepřemýšlím. Celou sezonu jsem byl pryč, vracím se na pět posledních zápasů základní části a následné play off. Mám opravdu velkou chuť hrát a doufám, že to bude na ledě znát.

Na co se po návratu do Česka nejvíce těšíte?

Jé, toho je dost. Na to, až přijdu do kabiny a zajdu s kluky na pivko. Na posezení na zimáku v sauně po vítězném zápase. A taky na to, až dám gól … snad. A samozřejmě až zajdu na Kometu, na Zbrojovku, půjdu do kina, dám si smažák … A hlavně se těším na to, že budu trénovat úměrně zápasovému zatížení a nebude na mě nikdo řvát a nadávat mi (smích).

Budete nosit i nadále své tradiční číslo 10? Je stále volné …

Jasně, určitě si vezmu svou desítku.

Vraťme se ještě do Ruska. Angažmá v Nižněkamsku budete hodnotit zřejmě jako neúspěšné, je to tak?

Určitě neúspěšné. Angažmá je ale u konce a sportovní stránkou se dnes už nezabývám. Ono není Rusko jako Rusko. Já pod trenérem Krikunovem poznal Sovětský svaz let dávno minulých a vím, že pod tímhle trenérem to lepší být nemohlo. Mrzí mě to, ale vím, že jsem udělal maximum a vše, co bylo v mých silách.

Je to definitivní návrat do Česka?

V neděli jsem se loučil s kluky a spoluhráč Andrej Ivanov mně říká: Nevzpomínej na Rusko ve zlém, je tady hodně týmů, kde se dá hrát dobrý hokej, ale trenéra Krikunova máme bohužel my.

A co v příští sezoně? Zůstanete ve Vítkovicích, nebo se pokusíte o další zahraniční angažmá?

To nevím, tím se budu zabývat až po sezoně. Teď se chci maximálně soustředit na závěr ligy a dát maximum do každého zápasu. Těším se na to!