S kým se utkají o postup do dalšího kola, se dovědí v sobotu vpodvečer, až skončí pátý rozhodující duel mezi Plzní a Třincem. „Nebudu fandit ani jednomu týmu. Nechám se překvapit, kdo na nás vyjde,“ svěřil se devětadvacetiletý bek Vítkovic Petr Kuboš.

Nečekali jste od Liberce, který byl pasován na černého koně play off, poněkud tužší odpor? Přejeli jste je 3:0 a vypadalo to, že bez větších obtíží.

Určitě čekali. Hlavně v Liberci. Věděli jsme, že to bude hodně tvrdé, což potvrdili a od prvního buly na nás vletěli. Snažili se dohrávat souboje a zastrašit nás. My jsme to ale ustáli a po chvíli jejich tlak povolil. Když jsme pak dali v přesilovce gól, tak nás to obrovsky povzbudilo.

Ve třech utkáních předkola jste inkasovali pouhé dva góly. Vysloužili jste si od trenéra Hadamczika pochvalu?

Přímo za toto ne. Není to jen zásluha obránců. Celý tým hrál poctivě zezadu. Útočníci nám brzdili útočníky na modré, aby na nás nenajížděli v plné rychlosti. Hodně nám to usnadnili. Dostat ve třech utkáních play off jen dvě branky je skvělá vizitka celého týmu. Nesmím zapomenout na gólmana. Kuba Štěpánek nás hodně podržel. Jen tak dál.

Předkola jste z pochopitelných důvodů jste se chtěli vyhnout. Ovšem zvládli jste ho bravurně. Nemůže se nevýhoda předkola proměnit ve výhodu? Hráči vždy tvrdí, že raději hrají, než trénují…

Je pravda, že všichni raději hrajeme, ale soupeř zase bude více odpočatý. Má to své výhody, ale i nevýhody. Hráli jsme „jen“ tři zápasy, ale byly to těžké bitvy. Teď máme chvíli čas si odpočinout a nachystat se na dalšího soupeře.

Koho byste si přál potkat ve čtvrtfinále?

Pokud chceme jít co nejvýše, musíme porazit kohokoliv. Kdybych si měl vybírat podle stadionu, tak volím Slavii. Jejich stadion je útulnější. Ale nechám se překvapit. Vybírat si stejně nemůžeme.

Každopádně ztrácíte výhodu domácího prostředí. Je to v play off velký problém?

Roli to hraje. I když možná je na začátku každé série více nervóznější ten domácí tým. My budeme začínat venku a nemáme co ztratit. Uvidíme. Třeba toho využijeme v náš prospěch.

Po dvou letech jste v play off. V kabině je asi výrazně lepší nálada než loni v tuto dobu.

To je jasné (smích). Play out bylo po všechny především psychicky hodně náročné.

Těžké chvíle jste prožívali ale i letos, kdy jste ve druhé polovině soutěže padali v tabulce dolů…

Byli jsme už docela nervózní, naštěstí jsme měli docela nahráno z první části, kdy se nám naopak hodně dařilo. Škoda je, že jsme se neudrželi v první šestce. Teď jsme si ji ale zpátky vybojovali, takže je to v pořádku.

Vypadá docela reálně, že domácí zápasy čtvrtfinále se o jeden den posunou a odehrajete je v ČEZ Aréně, a ne v Porubě.

To je výborné, protože jsme tam zvyklí. Máme tam široké kluziště, což je pro soupeře velká nevýhoda.

Společně s Jiřím Burgerem jste jediní dva, kdo se ve Vítkovicích může pyšnit titulem mistra ligy. V sezoně 2000/2001 jste se oba radovali se Vsetínem. Vzpomínáte na tu sezonu?

Na to se zapomenout nedá. Je to nezapomenutelná vzpomínka a rád si tuto událost připomínám. V hlavě to mám neustále.

Ovšem co vám ve vyřazovacích bojích schází, je gól. Odehrál jste třiadvacet zápasů, a stále nic.

Vím o tom. Zatím na něho pořád čekám (smích). Třeba to brzy přijde.