Slavie v prvním čtvrtfinále na domácím ledě prohrála s Vítkovicemi vysoko 1:5. „Co se dá dělat,“ prohodil Furch po zápase bez emocí.

Jak rychle hodíte tenhle zápas za hlavu? Dá se vůbec do druhého dne zapomenout?

Vždyť to byl jen první zápas! Musí se vyhrát čtyři, nic zase tak vážného se nestalo. Zítra je nový zápas a každý je jiný. Takže jdeme dál..

Přesto: Premiéru jste si asi představoval jinak, ne?

První gól byl trošku nešťastný, vlastní. Drtiče (obránce Drtina) to tam trefilo. Smůla, no.

Poznamenalo vás to nějak?

Hodil jsem to za hlavu, stát se to může. Nijak zvlášť jsem se tím nezaobíral.

Jenže pak přišly další čtyři góly. Vyčítáte si některý z nich?

Ani extra ne, i když daly se chytit. Nechytatelné góly to nebyly.

Na druhou stranu ani spoluhráči vám příliš nepomohli. Řekl jste jim něco o přestávce?

To mluvil v kabině hlavně trenér (úsměv). Řeklo se toho hodně. Kluci většinou vědí, co mají hrát, proto jsem já nic neříkal.

Tentokrát to asi moc nevěděli. I Bednář potvrdil, že do zítřka musíte zlepšit všechno.

Možná nám trochu uškodila pauza a Vítkovice byly rozehrané ze tří předchozích zápasů.

Kdy jste si řekl, že je po zápasu, že tohle manko asi nesmažete?

Asi po čtvrtém gólu. To už bylo hodně a měli jsem málo času.

Dochytal jste až do konce. Ani za stavu 1:5 jste nepřemýšlel, že byste odešel a šetřil síly na další duel?

Ne, kdepak. Těch pár minut jsem chtěl dochytat. To by přece bylo blbý odcházet.

Co se dá do zítřka vymyslet?

Myslím, že šance jsme měli, bohužel jsme je neproměnili. Trenéři něco vymyslí.