Slavii už dal dva góly, ale ty zatím štěstí nenesou. V pátém utkání sice vyhnal mladíka Dominika Furcha na střídačku, přesto Slavia vývoj zápasu zvrátila. V sobotu objetím branky, kterou už hájil Stanislav Neruda, vyrovnal, ale ani tentokrát Vítkovice na body nedosáhly. „Gól byl dobrý, když to bylo dva dva. Teď je nám k ničemu,“ smutnil po třetí porážce v sérii vítkovický bojovník Juraj Štefanka.

Prohrávali jste po čtvrt hodině opět 0:2, kde hledat příčinu?

Nevím. Viditelně je to naše slabina. Na začátku utkání vždycky dostaneme dva góly. A když to dotáhneme, necháme se vyloučit, dostaneme gól a rozsypeme se. Ale nemyslím si, že bychom hráli špatně. My jsme góly nedali, oni ano.

Je to psychikou, nebo čím to je?

Podobné věci poslouchám i na Slovensku – že z Čechů máme syndrom, ale o tom to není. Prostě dostaneme dva góly na začátku, a pak musíme náskok soupeře dohánět.

Opět se na vás přišlo podívat přes devět tisíc diváků, ale jako byste je tentokrát ani nestrhli.

Hlavně děkuji lidem, kteří odešli po čtvrtém gólu.

Všiml jste si toho?

Samozřejmě, že ano. Když se na začátku třetí třetiny zvedne hodně lidí, tak si toho nejde nevšimnout.

Asi vás to štve…

Mně osobně ano. Já vím, že nám to nešlo, tak jak jsme si představovali, ale… nebudu hodnotit diváky. Jsme rádi, že bylo plno, škoda, že se nám nepodařilo vyhrát.

Potřetí v sérii jste se dokázali vrátit do utkání, ale zase to k ničemu nebylo. To musí tým srážet.

Především nás sráží to, že dostaneme v úvodu dva góly. Proč je nedáme my? Přitom šance byly.

Čeká vás rozhodující boj. Jde do toho sedmého utkání jít s čistou hlavou, nebo si tam už každý něco nese z té série.

Pokud chceme jít dál, tak si nesmí dělat těžkou hlavou z toho, že jsme prohráli dvakrát v řadě. Musíme to zkusit znova a vyhrát. Když ne, tak jsme skončili.

Nemůže z vás spadnout ta váha posledního kroku? Je to tři tři a výhodu domácího prostředí má Slavia. Už asi nemáte co ztratit.

Já si myslím, že mámo hodně co ztratit. Vedli jsme o dva zápasy, měli dva mečboly a nevyužili je.