Ten se před minulou sezonou vrátil jako téměř neznámý hráč z nižších zámořských soutěží a věřil mu snad jen kouč Alois Hadamczik.

Kvapil sezonu nezačal nejlépe a první třetinu sezony prakticky proseděl na střídačce v roli třináctého útočníka. V době vítkovické krize ale ožil a v play off už byl tahounem týmu. Skvělá forma ho dostala až do reprezentace, se kterou odjel i na světový šampionát do Švýcarska. Tam dostala pohádka malou trhlinu. Kvapil si nezahrál a nakonec odjel na konci základní skupiny domů. „Jsem vděčný, že jsem tam vůbec mohl být,“ prohlašuje čtyřiadvacetiletý rodák ze slovenské Iľavy.

Jak se díváte s odstupem na to, že jste sice odjel s reprezentačním týmem na MS do Švýcarska, ovšem neodehrál jste ani minutu?

I tak to byla dobrá zkušenost. Trochu mě sice mrzí, že jsem si nezahrál, ale s tím se nedá nic dělat. Jsem vděčný, že jsem tam vůbec mohl být, trénovat, sledovat zápasy. Na tribuně jsem klukům hodně fandil a užíval si to.

S týmem jste ale nebyl až do čtvrtfinálové porážky

Nebyl. Odjel jsem těsně před koncem základní skupiny. Domů jsem zamířil ve chvíli, kdy se k týmu připojili Michálek s Eliášem.

Byl jste zklamaný?

Ani ne. Už jsem s tím tak trochu počítal, protože nebylo žádné tajemství, že přijedou do týmu hráči z NHL. Bral jsem to tak jak to bylo. Těší mne, že jsem tam vůbec mohl být, s klukama si zatrénovat a něco se i přiučit. Jsem za tu šanci hodně rád.

Do reprezentace jste se dostal podobně jako brankář Jakub Štěpánek tak trochu zázrakem. Byl to taky takový pohádkový příběh…

Vůbec jsem to po tom začátku, který mi ve Vítkovicích moc nevyšel, nečekal. No a na konci sezony jsem dostal pozvánku do reprezentačního výběru a byl jsem tak nadmíru spokojený, jak se to vyvinulo.

Už vás někdo kontaktoval, že by vás po takové dobré sezoně, kdy jste vlastně znovu vstoupil do podvědomí tuzemských hokejových odborníků, chtěl angažovat?

Ne, nikdo mi nic neříkal. Ale já mám ještě rok smlouvu ve Vítkovicích a všichni ostatní to moc dobře vědí. Druhá věc je, že ani netoužím nikam z Vítkovic odcházet.

Dovolenou jste měl trochu později než ostatní. Kam jste si vyjel?

Byl jsem s přítelkyní na Slovensku v Rajeckých Teplicích. Tam jsem si odpočinul a nyní už jsem připravený trénovat.

Na Slovensku jste se narodil. Vzal jste přítelkyni do svého rodiště Iľavy?

Ano. Rajecké Teplice jsou asi hodinu cesty od mého rodiště, takže jsme tam byli. Navštívili jsme rodiče, prošli se po krajině, která je tam neuvěřitelně krásná.

V úterý jste se zapojil do přípravy Vítkovic. Jak snášíte letní dril?

Jsem už trochu unavený (smích). Musím se do toho zase dostat a bude to zase dobré. Jinak mám letní přípravu docela rád. Teď jsem dva týdny nic ale nedělal a už cítím, že mi to chybí. I kluci mi scházeli a jsem rád, že jsem zpátky v partě.

Kádr Vítkovic se oproti loňsku příliš nezměnil. To je asi fajn…

Určitě. Minulý rok jsme měli výborný tým, akorát jsme neměli asi to pověstné štěstí. Prostě to proti Slavii nevyšlo a pokud tým zůstane pohromadě, tak máme velkou šanci letos jít dál.

Co jste si z vyřazení od Slavie vzali?

Bezpochyby ponaučení. Každému tato velká zkušenost do budoucna může pomoct. Snad už v příští sezoně.