Naposledy jste ve Vítkovicích hrál v roce 2006, nyní jste se sem vrátil jako soupeř, prožíval jste nějak zvlášť tento návrat?

Abych se přiznal, tak ani ne. Dlouhou dobu jsem do Vítkovic jezdil jako host. Pak jsem se sem sice dostal na nějaké dva, tři měsíce, ale už je to tři roky.

Takže jste si to nijak nepřipomněl?

Člověk si samozřejmě vzpomene, ale teď už jsem jinde. Víc než na vzpomínky jsem se soustředil na svůj výkon v zápase.

Ve Vítkovicích je ještě pár hráčů, kteří si vaše působení v Ostravě pamatují. Říkali vám něco?

Nebylo na to moc času. Měli jsme z Martina zpoždění a tak se všechno dělalo narychlo. Až pak při rozbruslení jsme se s některýma klukama pozdravili, ale nic víc.

Pro vás to ale příliš úspěšné vystoupení nebylo, když jste prohráli…

Neviděl bych to nějak tragicky. Je to teprve začátek přípravy, jak pro Martin, tak pro Vítkovice. Nějaké závěry bych z toho nevyvozoval. My stále ještě tvrdě makáme i na suchu, takže opravdový hokej přijde na řadu až za pár dní. Zatím si na led zvykáme.

Vy jste ale zažil celkem rušné léto. Slovenskou hokejovou scénu jste šokoval svým přestupem ze silného Slovanu Bratislava do Martinu, kterému se v minulé sezoně příliš nedařilo…

Přestup beru jako novou motivaci. Právě proto, že na tom byl Martin špatně, jsem se rozhodl tam jít. Těžko říct, jak bude ta nadcházející sezona vypadat, ale já chci udělat vše pro to, abychom se dostali mezi nejlepší týmy.

ZDENĚK JANIUREK ml.