Ostrava - Aleš Pavlík stál v čele organizačního výboru MS v ledním hokeji, které bylo jasně nejúspěšnější sportovní akcí pořádanou na českém území. V exkluzivním rozhovoru pro Deník mluvil nejen o akci, ale také přípravách nebo svém dalším setrvání v hokejovém klubu Vítkovic, jehož spolumajitelem už deset let je.

Od světového šampionátu uplynuly skoro tři měsíce, takže jste získal dostatečný odstup. Na které momenty z úspěšné akce nezapomenete?

Ten první nastal hned při úvodním ceremoniálu, kdy jsme společně s prezidentem dánského svazu Henrikem Bachem Nielsenem, členem nejvyššího vedeni IIHF, zahajovali MS. Když jsme pak výtahem jeli do skyboxu, dostal jsem zprávu od ředitele moravskoslezské policie Tomáše Kužela, že všichni fanoušci jsou v hale včas a bez problémů. Právě z jejich prvního náporu jsme už kvůli zkušenostem z minulého MS měli velké obavy a hodně jsme se na včasné, ale zároveň důkladné odbavení připravovali. Vtom jsem na chodbě potkal manželku, které mě objala, a já přiznávám, že ze mě v té chvíli spadl veškerý stres. Ale podobných zážitků mám samozřejmě daleko více.

Tak nám ještě některý prozraďte…

Samostatnou kapitolou byly vlastně všechny zápasy Slováků, které provázela skvělá atmosféra. Když poprvé začali skandovat: „My jsme tu doma", tak mi běhal mráz po zádech. Vlastně mi běhá i teď, když o tom mluvím. A to hlavně proto, že naším cílem v ostravské části MS bylo, aby byl právě slovenský celek tím domácím. Prostě jsme vsadili vše na tuto kartu, což se nám bez debat vyplatilo. Další nezapomenutelné zážitky jsou spíše osobní a jsou spojeny s chvílemi, které jsem strávil se svými syny. Seděli mi na klíně a dívali jsme se na hokej. Prostě si užívali zápasy jako všichni ostatní. To jsou momenty, které člověku nahradí stres a pracovní vypětí, které bylo během MS pro celý organizační tým enormní, a my v nadsázce tři týdny v hale spali.

Je asi zbytečné ptát se, jak moc jste se těšili, až MS skončí…

Tam určitě nešlo o to, že jsme konec MS vyhlíželi. V závěru jsme si ho všichni užívali, i když jsme byli neustále velice ostražití a pozorní, abychom nějakou zásadní věc nepřehlédli. Ale je pravda, že jsem i já pocítil úlevu, když jsem po skončení posledního zápasu v Ostravě pozval všechny organizátory a dobrovolníky na malou party, kde dostali párek a čepovalo se pivo. Všem jsem poděkoval a byl jsem doopravdy hrdý, že jsme to bez větších potíží a problémů dotáhli do zdárného konce. Dva roky dřiny najednou dávaly smysl, což jsme cítili všichni.

Fenoménem MS byl maskoti Bob a Bobek. Můžete prozradit, kdo vlastně přišel s nápadem, že volba padne právě na tyto večerníčkové postavičky?

Byl to nápad prezidenta svazu Tomáše Krále! V první chvíli jsme o něm v nejužším vedení svazu vcelku bouřlivě diskutovali.

Vy jste o Bobovi a Bobkovi pochybovali?

(směje se) Nic proti nim, ale nebyl jsem sám, kdo přemýšlel nad tím, zda je ideální, že maskoti budou dva, nebo zda obě postavičky nejsou až moc dětské. Tomáš Král byl ale o úspěchu přesvědčený a my se rychle naladili na jeho vlnu. Výsledek všichni známe. Když dnes řeknete MS v hokeji 2015, každému českému fanouškovi se hned vybaví právě Bob a Bobek a góly Jardy Jágra ve čtvrtfinále proti Finsku.

Klíčové ale určitě taky bylo, že jste měli štěstí při volbě animátorů, kteří během zápasů dokázali v Praze i Ostravě přivést fanoušky do obrovské extáze.

Tady je třeba zmínit, že IIHF má už od roku 2008 smlouvu s kanadskou společností z Quebeku, která maskoty pro hokejová mistrovství dodává na klíč. Jen pro zajímavost: ta firma zaměstnává na 80 maskotových artistů. Nám se potvrdilo, že pokud chcete udělat excelentní světovou akci, nesmíte v určitých fázích přípravy a hlavně na důležitých věcech šetřit. Kanadští maskoti, kteří večerníček detailně sledovali, sice nebyli levní, ale pro atmosféru MS zcela klíčoví.

Povedené byly i kostýmy. Když to přeženeme, tak na MS snad nebyl fanoušek, který by neměl s živým Bobem a Bobkem fotografii.

Taky v mobilu pár fotek s nimi mám (směje se). Výroba kostýmů nebyla vůbec jednoduchá, několikrát se přešívaly. Jednou byly velké uši, jindy zase nevyhovující boty.

Rekordní tržby zaznamenaly oficiální fanshopy MS, kde v jednu chvíli fanoušci právě maskoty vykoupili. Měli jste i velké zisky z merchandisingu?

Ne, protože tato část MS je z finančního hlediska v režii IIHF, která exkluzivitu prodala švédské firmě. Od ní jsme ale samozřejmě věděli, jak jsou zájmem o Boba a Bobka doslova šokováni. To nám udělalo obrovskou radost, i když jsme na tom nemohli finančně nijak participovat. I tady ale musím smeknout před operativností a profesionalitou švédské firmy, která v průběhu MS maskoty došívala a kamiony do Česka vozila. Bob a Bobek byli nedostatkovým zbožím a v jednu chvíli jsme je neměli ani my, organizátoři.

Opravdu?

Je to taková úsměvná historka s prezidentem Tomášem Králem, který se za mnou do Ostravy přijel z Prahy na jeden den podívat. Když jsme spolu seděli v kanceláři, tak se ptal, zda nemám někde ve skříni schované nějaké maskoty, že má večer ještě schůzku, kde je slíbil. A ani v Praze v ten den žádní nebyli. Já měl naštěstí nějaké ve skříni schované, tak prezident svazu z Ostravy s Bobem i Bobkem nakonec odjel. Když jsme nedávno měli setkání v Praze, tak jsme se tomu smáli.

Co bylo podle vás pro úspěch MS v hokeji nejdůležitější?

Na tuhle otázku bych rád odpověděl obsáhleji, protože to považuji za velmi důležité. V prvé řadě bych ještě jednou zdůraznil, jak moc nám, organizátorům, pomohly peníze z veřejných zdrojů (Moravskoslezský kraj, město Ostrava). Tady je třeba si uvědomit, že pro Český hokejový svaz začal šampionát už někdy v polovině roku 2013, tedy více než dva roky před akcí, a svaz nedisponoval žádným velkým cashflow, aby peníze na přípravy mohl uvolnit.

Na co jste potřebovali finance tak dlouho dopředu?

Bylo zapotřebí rezervovat hotely, investovat do marketingu a mnoha dalších věcí. Chci tím doopravdy zdůraznit, že právě peníze od municipalit byly pro zdárný průběh příprav a nakonec i celého MS klíčové. Z mého pohledu je nejen slušné, ale taky pro pořádání podobně velkých světových akcí důležité, aby tady zaznělo, jak nám Moravskoslezský kraj, resp. město Ostrava pomohly.

Pro řadu lidí je asi překvapivé, jak dlouho se MS vlastně připravovalo.

Když budu odpovídat diplomaticky, tak řeknu, že přípravy začaly bezprostředně po přidělení MS Praze a Ostravě. Ale my začali intenzivně pracovat dva roky před začátkem akce. Už tehdy jsme měli jasně daný plán a kostru příprav, které jsme velice striktně dodržovali. Na začátku tým tvořilo zhruba deset lidí, ale počet se s blížícím se začátkem akce rozrůstal.

Podle prvních odhadů nebyl hokejový svaz rozhodně jediným subjektem, který na pořádání MS vydělal. Právě veřejné rozpočty (státní, krajské, obecní) získaly více než 1,3 miliardy. To je osminásobek toho, co do pořádání akce tyto subjekty vložily.

Myslím si, že pro Moravskoslezský kraj i město Ostravu je nyní důležité provést seriózní analýzu dopadu akce na celý region. Proto jsem rád, že taková studie, vypracovaná renomovanou společností KPMG, existuje a s jejím výsledkem bude veřejnost už brzy seznámena. Asi nejsem sám, kdo je na výsledek studie hodně zvědavý. Ukázalo se, že i v České republice se dá udělat světová sportovní akce, která přinese nejen zábavu, ale i ekonomický zisk pro všechny zainteresované.

Na co jste kladli při ekonomických výhledech akce největší důraz?

Bylo důležité, že jsme si v nejužším vedení (Král, Pavlík, Bříza, Urban pozn. aut.) hned na začátku jasně řekli, kterým směrem chceme jít. A shodli jsme se na tom, že jen tvrdá rozpočtová kázeň nás může přivést k úspěchu. Dbali jsme na to, abychom dělali správná výběrová řízení a snažili se samozřejmě naše partnery a subdodavatele tlačit cenou co nejníže. Ne vždy to bylo jednoduché a ne vždy se nám to povedlo. Ale v konečném důsledku si dovolím tvrdit, že byli všichni spokojeni. Na druhé straně jsme se snažili maximalizovat zisky, což bylo nejvíce vidět při prodeji vstupenek. Tam jsme se chovali na české poměry až nezvykle tržně.

Jak to myslíte?

Nešli jsme cestou, že jsme vstupenky rozdávali jako benefit a podobně. Drahé lístky i V.I.P. vstupenky jsme bez jakýchkoliv rozdílů prodávali. Nad cenami vstupenek jsme debatovali a přemýšleli dlouhé hodiny, dokonce bych řekl dny. Čerpali jsme informace ze zahraničí, a to nejen z předešlých hokejových šampionátů, ale také z jiných sportů. Nakonec se nám podařilo nastavit ceny, které fanoušci přijali. Měl jsem doopravdy velkou radost, že i na zápasy v uvozovkách méně atraktivních celků byla ostravská hala velice slušně zaplněná.

Mluvil jste o studii dopadu pořádání MS na celý region. Jak podle vás tato akce kraji pomohla?

Tady musím odpovědět ve dvou rovinách. Tou první je, že na pořádání se podíleli především lidé z Ostravy, z našeho kraje. To je důkaz, že tady žijí a pracují nesmírně schopní lidé, kteří umí zorganizovat akce světového významu. To je pro sebevědomí lidí určitě důležité, že jsme my, Ostraváci, udělali světovou akci, a to kvalitně a z mého pohledu i kultivovaně. Druhou rovinou je už pak zmiňovaný ekonomický zisk i to, že si celý region udělal velmi dobrou reklamu.

Samostatnou kapitolou byla pozitivní kampaň, která i v našem regionu zabrala a region žil hokejem, přestože v Ostravě nehrál český celek.

Pozitivní kampaň se doopravdy povedla, což bylo právě na ostravské části MS patrné. Přestože Ostravsko má své vnitřní problémy třeba s nezaměstnaností, tak tyhle běžné životní starosti lidé hodili na tři týdny za hlavu a bavili se hokejem. Dopad to mělo na celou pohodovou atmosféru, kterou si zahraniční fanoušci pochvalovali. A to právě kvůli dobrosrdečnosti českých fandů i například Stodolní ulice, kam se večer chodili bavit. Netvrdím, že se tady všichni fandové ještě někdy vrátí, ale budou ve svých zemích o Ostravě mluvit velice pozitivně. A to je pro celý region další benefit, který se nedá nikde koupit.

Ostravskou část MS chválil i šéf IIHF René Fasel.

Mě asi nejvíce potěšilo to, když právě René Fasel i se svým generálním sekretářem Horstem Lichtnerem prohlásili, že poprvé v historii MS se stalo, že i druhé pořádající město, kde nehrál domácí celek, se jednoznačně a ve všem vyrovnalo tomu hlavnímu. Atmosférou, zázemím i návštěvností. Vždycky to bylo tak, že druhé město bylo tak trošku odstrčené, ale nyní nejvyšší představitelé IIHF prohlásili, že rozdíl mezi oběma pořádajícími městy žádný nebyl.

Myslíte si, že by podobných světových akcí mělo být v regionu více?

To je na další zvážení města, Moravskoslezského kraje a dalších institucí, kterým směrem se bude region ubírat. Nejen z pořádání hokejového MS, ale také třeba hudebního festivalu Colours of Ostrava je patrné, že řada lidí u nás i v zahraničí má o městě zkreslené informace. Mají předsudky, že tady je špatné životní prostředí, že je Ostrava stále černá a podobně. Když tady lidé na nějakou akci přijedou, jsou překvapení, že tady máme více zeleně než jinde, kousek odtud jsou krásné Beskydy a dnes už taky mnoho zajímavých turistických atrakcí.

Z vašich slov je cítit, že byste razil tuto cestu.

Je to námět pro veřejnou diskusi všech zainteresovaných. Já chci říct, že obě akce (MSv hokej, Colours of Ostrava) jasně ukázaly, že se nemusíme bát ani doopravdy velkých výzev. Naše zdravé sebevědomí je v tomto ohledu naprosto namístě! Minimál-ně bych doopravdy přemýšlel o pořádání těchto velkých akcí, které přinesou regionu ekonomický zisk, ale také třeba podpoří turistický ruch.

Jak bude naloženo se ziskem z mistrovství světa?

Na úrovni svazu probíhá dnes diskuse, jak finance rozdělíme. Je zřejmé a jasné, že nejvíce prostředků půjde na mládežnický hokej.

Kdy by se podle vás mohlo opět MS v ledním hokeji v Ostravě konat?

My už na podzimním kongresu IIHF budeme sondovat možnosti, kdy bychom se mohli zase o šampionát ucházet. Nyní jsou už přiděleny šampionáty v letech 2019 a 2020. Podle kuloárních zpráv bychom poprvé mohli za dobré konstelace usilovat o pořádání MS v roce 2023. Nyní máme dva roky na to, abychom se pokusili všechny přesvědčit, aby se do Česka MS vrátilo už po osmi letech.

Dovedete si představit, že u toho opět budete? Máte vůbec motivaci a chuť třeba ještě jednou světový šampionát spoluorganizovat?

Abych byl upřímný, tak v této chvíli přemýšlím spíše o tom, jak bude vypadat mé další působení v hokejovém prostředí, kde se angažuji už desátým rokem. Uteklo to strašně rychle, ale bylo to zakončeno něčím fantastickým. Dal jsem, jak se říká, hlavu na špalek a bylo mi jasné, že pokud by MS nedopadlo dobře, má hlava bude useknuta (směje se). S tím jsem do toho šel. Nyní nastává doba hodnocení, ale také přemýšlení, kterým směrem se v nejbližší budoucnosti v hokeji vydám. Varianty jsou různé a za osm nebo deset let si dovedu představit, že budu v pozici hokejového bafuňáře, ale taky můžu být v úplně jiné funkci daleko bližší mým podnikatelským aktivitám. Prostě se třeba budu zase denně věnovat svému privátnímu byznysu a hlavně své firmě Steelcom.cz (jeden z největších obchodníků s hutním materiálem ve střední Evropě a dlouhodobě největší obchodní partner společnosti Vítkovice Steel, dříve Evraz, která významně podporuje hokejový klub Vítkovice pozn. aut.).

To je pro řadu lidí velice překvapivé. Vážně přemýšlíte o odchodu do privátního byznysu?

Samozřejmě. Mám skvělou rodinu, kluci mi rostou před očima a volného času doopravdy moc není. Proto se musím nyní odpovědně rozhodnout, kterým směrem se ve vítkovickém, respektive českém hokeji vydám. Už to nemohu odkládat a někdy na přelomu roku bych chtěl mít jasno. Víte, pro mě je v této chvíli velmi důležité, vlastně nejdůležitější, to, jak to vše cítím. A upřímně, ono to je opravdu velmi náročné řídit skupinu Steelcom.cz, zajišťovat rozpočet pro hokejový klub Vítkovic a zároveň se věnovat své rodině, která je pro mne oporou a zároveň tím nejdůležitějším v životě. K tomu si přidejte věk (42 let pozn. aut.) a s ním spojenou filozofii, že jdu většinou jen do projektů, kde jsem sám nebo ten, který udává tón. Ono to souvisí i s mou povahou, že jsem vždy ve všech svých firmách v první linii a beru odpovědnost za klíčové rozhodnutí i řízení společnosti na sebe.

Jsou třeba věci, které byste chtěl ve Vítkovicích změnit?

Ne, to po mně nechtějte, to sem ani nepatří. My máme s Frantou (Černíkem), alespoň doufám, velmi dobrý vztah plný vzájemného respektu, a když si potřebujeme něco říci, tak si to řekneme sami mezi čtyřma očima. Spolupracujeme spolu deset let a je vcelku normální a z mého pohledu i zcela správné, že na některé věci máme stejný, ale také odlišný názor. O dalším směřování klubu budeme diskutovat a najdeme ideální řešení pro nás, potažmo pro vítkovický hokejový klub. Ostatně o to nám oběma jde.

Sám říkáte, že rozhodnutí nemůžete odkládat. Máte nějaké datum, kdy chcete mít jasno?

To není otázka týdne, ale spíše několika měsíců. Ale určitě ta diskuse brzy nastane, protože sám cítím, že mé rozhodnutí nejde odkládat. Příští rok jsou volby do ČSLH a je důležité, abych věděl, zda v hokeji zůstanu a budu opět kandidovat na post místopředsedy.

Nebyla by škoda z hokeje odejít?

Musím říct, že mě v posledních letech bavila nejen práce okolo MS, ale také v čele hokejového svazu. V tom nejužším vedení jsme společně s Tomášem Králem nebo Petrem Břízou nala-děni na stejnou notu. Láká mě pracovat na projektech například z oblasti hoke- jové mládeže, o kterých jsme v posledních letech mnohokrát diskutovali, ale neměli na ně dostatek finančních prostředků. Po pořadatelsky, ale taky finančně úspěšném MS se celému českému hokeji otevírá cesta k realizaci a já mám chuť být u toho. Ale zároveň jak se říká, že ne za každou cenu. Mám obrovskou výhodu v tom, že se můžu doopravdy svobodně rozhodnout. Hokej mám rád, hokej miluji a dělám ho pro radost, na druhé straně mě neživí a nejsem na něm existenčně závislý. To je pak ta opravdová svoboda v rozhodování a to já mám rád, takže uvidíme…