Domácí klub dovedl v současné Ostravar Aréně dvakrát k extraligovému stříbru, a jednomu bronzu. Více než deset tisíc diváků jeho mužstvu tleskalo, stejně jako na něj umělo i pískat. Za fenomén regionu, který si zaslouží nový stánek, považuje Baník, jenž vedl v letech 2000 až 2003 z pozice majitele, ale podobná slova volí i v případě Vítkovic. „Já si myslím, že každý sport má svou prioritu,“ líčí Alois Hadamczik.

Úvahy nad tím, jestli by hala měla stát sama, nebo v sousedství případného fotbalového stadionu Baníku, nechává na rozhodnutí šéfů Ostravy. Jeho trápí jiná věc.

„Když už stojí tréninková hala, mělo by se dělat vše pro to, aby ta hokejová stála ve Vítkovicích co nejblíže. Škoda, že se atletická hala nepostavila vedle městského stadionu. Místo ní mohl stát hokejový stadion pro osm tisíc lidí. Kousek by byla tréninková hala, parkoviště, hotel… Kroky minulých zastupitelstev byly totálně nerozvážné,“ má jasno.

Stojí si za tím, že v Ostravar Aréně fanoušci téměř nemají šanci vytvořit bouřlivé prostředí. „Ubírá Vítkovicím výhodu šestého hráče – diváků. Jsou daleko od plochy,“ myslí si Hadamczik, přičemž pro řešení nejde daleko. „Hala pro osm tisíc lidí v kanadském stylu, proč ne? Když to uměly udělat Liberec, Třinec, Karlovy Vary, neporovnatelně menší města, tak to dávno mělo být uděláno i v Ostravě. Pak je to úplně jiný hokej a je jedno, jestli budou s fotbalovým stadionem u sebe, nebo ne,“ pokračuje Hadamczik. „Konkrétně rozhodnout ale musí ti, kteří to chtějí stavět,“ podotýká vzápětí rodák z nedalekých Kravař.

O osmitisícové hale však mluví i s vědomím, že by to definitivně znamenalo, že největší sportovní akce v Ostravě, jako bude květnové mistrovství světa v hokeji, budou nadobro minulostí. A to i proto, že v Pardubicích a Brně plánují v příštích letech postavit stadiony pro patnáct, respektive třináct tisíc fanoušků. „Ty akce stejně z Ostravy zmizí,“ zní rezolutně z úst Aloise Hadamczika.

„Na rovinu vám říkám, že i jako prezident svazu fandím Ostravě, ale když postaví halu Brno, a další je v Praze, tak je to těžké. Je složité stavět halu pro dvanáct tisíc, když tuto kapacitu nenaplníte pravidelně, a bez toho tam nebude patřičná atmosféra,“ vysvětluje.

„Ale když budete hrát v tabulce nahoře, budete se v menší hale cítit jako v pohodlném a komfortním prostředí, tak lidé budou chodit a zároveň bude plno. Tenis, či koncerty pak mohou být v současné Ostravar Aréně,“ přemýšlí nahlas Alois Hadamczik.

Za vzor má hokejovou Kanadu a fotbalovou Anglii. „My bychom měli jednou dojít k tomu, že stejně jako tam si lidé budou permanentky vážit a uvědomovat si, že se dědí a fandové jsou s klubem jako jedna rodina. A je pořád plno. Když uděláte stadion velký, dvakrát prohrajete, tak vám přijde příště půlka a to už nevypadá dobře. Hráči potřebují vidět, že divák je s nimi, má jejich dres, a já bych byl rád, kdyby se to zavedlo i v naší zemi. A hlavně v Ostravě,“ nastiňuje svůj ideální scénář.

„Já jsem rád, že toto zastupitelstvo a primátor vůbec sportu takto fandí a uvažují, že by se začalo stavět,“ uzavírá Alois Hadamczik.