Vladimír Vůjtek starší,
trenér Vítkovic a reprezentace

Když jsme hráli ještě na starém zimáku (J. Kotase), kde byly nižší mantinely, tak jsem mu hodil puk na modrou. On jel kolem střídačky, kde nebylo plexisklo, bek mu šel do cesty, tak vyskočil na mantinel, udělal na něm čtyři kroky, seskočil zpátky a jel sám na branku.

Pavel Kubina,
vítěz Stanley Cupu

Moc mě mrzí, že na té velké slávě v pátek nebudu moci osobně být. Doufám, že se bude hala otřásat v základech. Neznám ve vítkovickém hokeji nikoho jiného, kdo by si tuto poctu zasloužil více, než Čert. Pro vítkovický hokej vždycky dýchal, bez něj by tu klub už nebyl.

Dominik Hašek,
brankářská legenda

Po příletu do Nagana jsem si chtěl odnést věci, Franta mi ale říká: „Hašane, já ti ten pytel vezmu.“ Bylo mi trapné, že člověk, kterého jsem sledoval, pak byl můj spoluhráč a nakonec funkcionář, mi pomáhá s taškami. Až jsem z toho byl nervózní, ale takový Franta byl a je.

Jaroslav Ciminga,
atlet, dlouholetý kamarád

S Frantou se známe strašně dlouho, už to bude určitě více než třicet let. Sedli jsme si, máme společný smysl pro humor i to, že se rádi sázíme. Frantovi přeji, aby si páteční večer užil. Zaslouží si to. A aby se příští rok dal zdravotně do pořádku a my si zase zahráli společně tenis.

Vladimír Vůjtek mladší,
hokejista, dnes agent

Zažil jsem toho s Frantou hodně, jako hráč i později jako agent. Vždycky jsem si vážil toho, že jsme spolu jednali na rovinu. Dokázali jsme si vyříkat příjemné i nepříjemné věci, což v hokeji není vždycky běžné. Jsem rád v jeho společnosti, je tam vždycky sranda.

Miloš Holaň mladší, trenér,
bývalý reprezentant

Blázen na ledě, který byl i na malém prostoru schopen vytvořit takové zrychlení a vyslat dělovou ránu. Vždy se tak zatřepal, ujel, z jedné nohy to tam fláknul a celý Kotas byl vzhůru nohama. Když se jméno Černík vysloví kdekoli, nejen tady v Ostravě, tak je to světový pojem.

Jaromír Šindel,
brankář a funkcionář

První, co mě napadne, je šílená rychlost. Ve všem. V mistrovské sezoně byl spojkou mezi mladými a starými. Právě díky němu chemie týmu fungovala. Stal se vůdcem a to se pak u něj projevilo i v práci manažera. Nebál se věci řešit a má velký podíl na tom, kde vítkovický hokej je.

Ladislav Svozil,
bývalý spoluhráč

Na soustředění v Chorvatsku se starší kluci vsadili s Frantou, že na asfaltovém okruhu o délce čtyři sta metrů zaběhne určitý čas. Franta to asi v jedenáct hodin večer běžel a prohrál o vteřinu. Sázku vyplatil, a když se to pak měřilo, zjistilo se, že okruh má 450 metrů.

Jakub Petr,
trenér HC Vítkovice Ridera

Legenda. Největší legenda. Ať už ve Vítkovicích, nebo celého našeho hokeje. A já jsem mu za mnohé vděčný. Samozřejmě jsem ho obdivoval jako hráče i za to, co pro vítkovický hokej udělal a nikdy jsem netušil, že s ním přijdu do přímého kontaktu.

Aleš Pavlík,
majitel HC Vítkovice

Ridera Frantovi jsem vděčný za to, že mi dal před lety šanci pracovat ve vedení hokejového klubu.
Dlouhé roky jsem se od něj trpělivě učil. Jsem přesvědčený, že páteční večer bude pro všechny důstojným a velkolepým vyvrcholením 90. narozenin celého klubu.

Aleš Buksa,
sportovní mecenáš

S Frantou se známe dlouhé roky. Právě kvůli němu jsem se před pětadvaceti roky rozhodl, že budu Vítkovice finančně podporovat. Pro mě byl vždycky Franta absolutní zárukou toho, že vše bude fungovat, klub se nedostane do ekonomických nebo sportovních problémů.

Lumír Kotala,
bývalý hokejista Vítkovic

Když jsem začínal v šestnácti v A-týmu, Franta dělal kapitána a v podstatě od něj jsem se učil hrát hokej. Měli jsme mezi sebou super vztah. A musím říct, že skvělý byl i jako nadřízený v momentě, kdy už byl funkcionářem. Moc si vážím, že jsem mohl být s ním v jedné kabině.