Občas takový víkend vyjde. Jeden den hrají hokejové Vítkovice, druhý den Baník, případně se oba sejdou v jedno odpoledne. Zcela výjimečně se ale stane, aby hokejisté i fotbalisté hráli doslova vrcholné zápasy.

Ridera se pokoušela o to, aby po dvanácti letech bojovala o Masarykův pohár proti Třinci. Naděje uhasly v sedmém semifinále v čase 78:04, kdy se trefil Oliver Okuliar. Vše viděla „natřískaná“ Ostravar Aréna, kde fandilo 9833 fanoušků. Řada z nich místo svých míst vzala zavděk stáním na schodech, jen aby na dění na ledové ploše pořádně viděla.

„K hodnocení ještě dojde, ale za celou sezonu musím všem poděkovat. Managementu, celé Ostravě, fanouškům, a hlavně hráčům i realizačnímu týmu za to, co jsme za ten rok dokázali za práci,“ hodnotil trenér Miloš Holaň.

„Ale je fajn, že Ostrava zase žila hokejem a pro fanoušky jsme tohle dokázali, i když se asi brzy zapomene, že jsme to dotáhli z 0:3 na 3:3. Skončit to pro nás, byla by pohádka ideální. Mohlo to dopadnout opačně,“ pokračoval kouč.

Jen asi třiadvacet hodin po Okuliarově zásahu vyběhli ke svému důležitému zápasu na nedalekém městském stadion fotbalisté Baníku. Za normálních okolností by souboj s mistrovskou Plzní byl svátkem, jenže tady šlo o holé bytí a nebytí. Situace v tabulce velela domácím bodovat. To se nakonec povedlo.

Dva góly útočníka Muhameda Tijaniho a zákroky brankáře Jiřího Letáčka dotáhly Baník k cennému vítězství 2:1 a vyhoupnutí se v tabulce mimo skupinu o záchranu.

Velkým oceněním pak bylo skandování stadionu. Heslo: „To je Baník“ se určitě hráčům poslouchalo příjemněji, než před pár týdny výzvy ke svlékání dresů, na což došlo v Českých Budějovicích.

Celkově tak dvě vrcholné události v Ostravě viděli přes sedmnácti tisíc sportovních fanoušků. A rozhodně se nenudili.