Takže jste na to připravený…
Ano, každý den mi chodí x-zpráv. Kdyby se ale lidi postavili do mých bot a zapojili trochu hlavu, tak by udělali to samé. Chápu, že mají svůj oblíbený klub a teď mě budou brát jako zrádce, sprostě mi nadávat, ale abych řekl pravdu, je mi to úplně jedno. Já udělal, co je nejlepší pro rodinu. A abych řešil, jestli na mě bude někdo sprostě řvát? Řvali na mě i předtím, když jsem se vracel z Ameriky, a budou řvát i potom. Jak se říká, kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Připravený jsem, dokonce se těším. Bude to opět sranda.
Váš strýc Radek Bonk dovedl jako kapitán Třinec k titulu, sám jste řekl, že rodina byla třinecká, ale kvůli vám musela vyměnit šatník za vítkovický. Jak to vypadá teď?
(usměje se) Rodina je zase šťastná. Berou to tak, že vše je, jak má být. Kůň přesedlal do správných barev. Cítím, že Třinci vždy fandili, pak museli Vítkovicím, ale teď jsou rádi, že jsem u Ocelářů.
A co bratr Darek? Zůstává ve Vítkovicích?
Jasně, tam nebyl důvod odcházet, jemu se ve Vítkovicích líbí a jsou s ním, doufám, spokojení. Tam nebude problém. Co se teď odehrává kolem mě, snad nebude mít na bráchu žádný dopad.
Jak moc vám Vítkovice pomohly po návratu ze zámoří?
Hodně. Daly mi šanci se do toho zase vrátit a restartovat kariéru, za to jsem jim vděčný. Proto ani nevnímám, že když jsem teď v Třinci, měl bych Vítkovice nenávidět. Jen jsem ukončil povedenou štaci, hlavně z osobního hlediska, týmově tolik ne, a posunul se dál. Bohužel pro některé je to nepochopitelná záležitost a zrada.
Zároveň jste se přestěhoval, že?
Ano. V Ostravě jsme bydleli na bytě, ale teď jsme na baráku ve vesničce vedle Třince. Máme i zahradu, což vyhovuje, protože máme pejska a asi by bylo horší, kdybychom odjeli na delší trip a přítelkyně by musela chodit s kočárem. Je to větší pohoda.
Jak se vlastně zrodil váš přestup k Ocelářům?
Věděl jsem, že mám ve Vítkovicích poslední rok smlouvy a v hlavě jsem měl jen zahraničí. Jenže pak se to během pár týdnů seběhlo. Zjistili jsme, že přítelkyně je těhotná a ozvala se nabídka z Třince. Dlouho jsme zvažovali, co a jak, jestli jo nebo ne, ale jak už jsem několikrát říkal, rodina rozhodla. Vím, že přítelkyně je šťastná, že jsme zůstali v Česku, a nešli do Ruska. Jistě došlo na ohlasy, že jsem se hokejově nikam neposunul, s tím ale nemůžu souhlasit. Dostal jsem se o několik levelů výš, budu hrát za tým, který patří do naší i evropské špičky. Jsem rád, jak se vše seběhlo, a že tu můžu být, i když chápu fanoušky a lidi, kteří to vidí jinak, ale já v té chvíli poslouchal svoji hlavu, své srdce a takhle to mělo dopadnout.
V souvislosti s vámi se mluvilo i o NHL…
Něco se objevilo. Ale ne takové podmínky, jaké bych vyžadoval. Nepředpokládám, že bych v Třinci nezačal. Muselo by to být něco hodně, hodně mimořádného, aby se to změnilo. Šance asi je, ale věřím tomu, že v Třinci budu alespoň rok.
Jak vysokou laťku vám nastavil titulem Šimon Hrubec?
Tu nejvyšší. Člověk si vždycky dává nejvyšší mety a já si ji ani nemusím nastavovat. Nastavil mi ji Šimon. Vím, že bude tlak, aby se titul zopakoval. I na nás, gólmany, abychom ukázali, že jsme adekvátní náhrada za ty tři kluky, protože k Šimonovi a Hamasovi (Hamerlíkovi) počítám i Pavla Kantora.
Jak snášíte přípravu?
Chvíli jsem trénoval individuálně, k týmu jsem se přidal až v Tatrách. Po třech týdnech nicnedělání jsem ale měl problém se zvednout z gauče, trošku mě bolely nohy. Jsem takový bolavý, ale to k tomu patří. Každý rok je to stejné, letní příprava je nejméně oblíbená část sezony. Ale Třinec má skvělé zázemí, prakticky jako v NHL, to jsem v českých poměrech ještě neviděl. I na to se určitě těším, až tam budu fungovat a užívám si to.
Už jste se díval na los? Hned v prvním kole hrajete proti Kladnu s Jaromírem Jágrem.
To jsem neřešil. Abych řekl pravdu, nevěřím, že Jarda bude ještě hrát. Jestli jo, tak to bude super zážitek. Bylo by to pěkné, kdybych si proti němu stihnul zahrát, ale nijak jsem to nerozebíral. Stejně před zápasem vypnu hlavu a je mi v tu chvíli jedno, kdo tam stojí.
