O tom, jaké to je, když vám visí dres pod stropem haly, by mohl vyprávět. Trikot s jeho jménem a číslem 9 zdobí už pět let stadion v jeho mateřských Pardubicích, v roce 2015 se stejné pocty dočkal i v Buffalu. Tam navíc jeho číslo 39 navždy vyřadili ze sady.

Dominik Hašek. Fenomenální brankář, který se poprvé s Františkem Černíkem setkal už v první polovině osmdesátých let. Zatímco útočník Vítkovic byl kapitánem a oporou národního týmu, Hašek se jako osmnáctiletý mladíček učil, jak to v mančaftu chodí. „Franta nebyl kapitánem náhodou. Patřil ke třem nejzkušenějším hráčům, ale také vždy uměl tým stmelit. Nikdy nezkazil legraci. Z nás mladých si dělal srandu, ale jeho poznámky každý bral,“ vzpomíná exkluzivně pro Deník Hašek. „Když jsem začínal v nároďáku, on tam víceméně končil, takže jsem mu, když to přeženu, vykal a utíral brusle. Poté, co se rozloučil, jsme se dlouho neviděli,“ dodává.

Jejich cesty spojilo zase až olympijské Nagano, kde Hašek už v pozici zkušeného brankáře dovedl podceňovaný tým k úspěchu, Černík po boku legendárního kouče Ivana Hlinky jako manažer vítězný celek skládal.

Zlaté cestě, kterou sledoval celý národ, předcházela humorná příhoda. „Nikdy nezapomenu na to, když jsme v Naganu vystoupili z autobusu a já si chtěl odnést věci do kabiny, Franta ale přišel a říká mi: „Hašane, počkej, jako brankář toho máš hodně, já ti ten pytel vezmu a pomůžu.“ V té chvíli mi bylo trapné, že člověk, kterého jsem dříve sledoval v televizi, pak byl můj spoluhráč a já mu nosil hokejky, mi o patnáct let později pomáhá jako funkcionář s taškami. Až jsem z toho byl nervózní,“ směje se dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a držitel šesti Vezinových trofejí pro nejlepšího brankáře NHL.

I Hašek zmiňuje Černíkovy přednosti. „Ve své době to byl náš nejrychlejší hokejista, to nešlo přehlédnout. A také bych zmínil jeho oddanost hokeji, kterému v podstatě obětoval život. Ať už ve Vítkovicích nebo u reprezentace,“ uvědomuje si Hašek.

Sám na dnešní slavnosti v Ostravar Aréně nebude. „Kdyby to bylo za rohem, přijel bych, ale pro mě je to daleko. Škoda. Ale je to hezké. Myslím, že si to zaslouží, protože lidé, a to nejen v hokejovém prostředí, vědí, kdo je to František Černík,“ uzavírá Dominik Hašek.