První branku vstřelil, na druhou nahrál, pokaždé byl ale u toho faulován. U úvodního gólu dokonce právě českou legendou.

„Je to boj. Zvlášť pro týmy dole je to malé play-off. Poslední čtvrtina bude bolet vždycky. Ale za ty roky už je člověk zvyklý,“ pousmál se Rastislav Dej.

„Přitom jsme nezačali dobře, bylo to z naší strany neslané, chybělo tomu nějaká energie,“ přiznal Dej, který zaznamenal jedenáctou branku v sezoně.

Co se tedy v první polovině utkání dělo?
Nešly nám extra nohy, nechávali jsme Kladnu prostor, nepřistupovali jsme k nim rychle a měli dost tutových šancí. Míra Svoboda nás podržel, chytal celý zápas výborně a to byl základ spěchu. Pak jsme dali z brejku gól, což nám trochu pomohlo na sebevědomí, začaly nám více chodit nohy, více jsme se dostávali do náznaků šancí a Kladno i faulovalo. Prostě jsme hráli už rozumněji, neztráceli jsme puky na modrých čarách. Navíc jsme dali druhý gól v přesilovce, o kterém si dovolím tvrdit, že by zlomový. Pak jsme to už dohráli.

Váš gól ale vypadal podivně…
Byla tam dobrá práce Rosandiče ve středním pásmu, po tom mi to Alex (Mallet) posouval. Puk mi narazil do brusle a pak jsem to chválabohu ještě trochu tečoval hokejkou. Jasný gól, ale bylo to se štěstím trefené, ale to k tomu patří.

Patříte k málu hráčů v kádru, kteří jsou ve Vítkovicích od začátku sezony, jinak došlo ke změnám. Jak to vnímáte?
K hokeji to patří, sezona je dlouhá, bylo to jako na houpačce a někdy se v hokeji stává, že to uletí. Samozřejmě chceme extraligu zachránit, hrát ji i příští rok a nějaké změny přijít musely. Vnímám to samozřejmě pozitivně, Přišli zkušení borci, určitě dali tomu nový nádech, ať už v kabině, nebo na ledě. Teď ještě potřeba uhrát něco v úterý na Spartě a pak ke konci soutěže s tímto entuziasmem a takovou dobrou obrannou hrou potřebujeme jít dále.

Vyhráli jste čtyřikrát v řadě, přesto odstup od posledního je minimální. Je to psychicky náročné?
Ano, každý tým chce extraligu mermomocí zachránit, snaží se dělat hráčské výměny, dělá se pro to všechno. Je to náročné na psychiku i fyzičku, ale musíme se s tím poprat. Nemůžeme se dívat, jestli máme náskok tři, nebo čtyři body, musíme jít naplno do každého zápasu, do každé třetiny. Čím dřív se nám povede udělat nějaký rozestup, tím lépe se nám bude ke konci dýchat. Pak to tak náročné nebude. Takhle vám pořád puky přeskakují a je to jen boj, boj a boj. Musíme bojovat, hrabat, za každé polevení jsme byli trestaní, nemůžeme nic vypustit, protože dole nechce být nikdo. Teď se tam přimotalo i Kladno, to byl náš cíl. Vyhrát za tři body a jdeme dál.