Ve středu se Ocelářům postavilo vyjukané mužstvo. Jen díky zázrakům Bartošáka neschytalo debakl.

Druhý den to nebylo o moc lepší. V zadních řadách a při rozehrávce chaos, mlčící útočné opory.

A co emoce? Taky nikde.

Jde o play-off, vrchol sezony, dál už nic nebude. Člověk měl přitom pocit, že jde o zápas s Chomutovem ve 12. kole. Netvrdím, že se hráči mají od začátku do konce mlátit, ale nelze si nevšimnout, že výhry 3:2 a 3:0 Varaďův celek nebolely.

Hokejově to Vítkovicím zatím nejde, Třinci ano, tak proč soupeře za rozhodnutého stavu nerozhodit? Nepřipravit si ho pro domácí dvojzápas?

V Ostravar Aréně musí domácí zařadit i jiné zbraně a vyšší rychlostní stupeň. Jinak Petr svou dosavadní (ne)úspěšnost v regulérním play-off (šest porážek, žádné vítězství) nevylepší a Vítkovicím extraligové semifinále opět ujede dřív, než se atmosféra vyřazovacích bojů stačí do Ostravy pořádně dostat.

Třinec - Vítkovice, 2. čtvrtfinále: