Kouč vítkovických hokejistů Jakub Petr rozhodně nepatří ke klidným šéfům střídaček. „Emoce k hokeji i sportu patří,“ říká. Ty své naposledy naplno projevil v neděli v Olomouci po faulu Petra Strapáče na Tomáše Černého. Následná tisková konference a hádka se Zdeňkem Motákem obletěly republiku.

„Sociální sítě nesleduju, ale mám pracovní e-mail a tam je ohlas spíš pozitivní. Každopádně platí, že své hráče budu vždy bránit, bez ohledu na to, co si o mně kdo myslí, nebo co kdo o mně píše,“ zopakoval v rozhovoru pro Deník svá dřívější slova Jakub Petr.

Jaké z uplynulých dní na ledě i mimo něj máte pocity?

Na ledě to byla bitva. Dotáhli jsme tři zápasy do prodloužení v sestavě, při jejímž složení musíme přihlížet ke zdravotnímu stavu hráčů a mixujeme ji až v den utkání. Stala se spousta věcí, získali jsme ale body, takže dobré.

A mimo led?

O tom už se namluvilo hodně. Říkal jsem to i do televize, že samozřejmě ne vše bylo z mé strany v pořádku, ale stále platí to, že své hráče budu vždy bránit. Je to podobná situace, jako dva roky zpátky se Zlínem. Kdo chce, tak to vidí černobíle, kdo chce, tak si z toho vezme jen určité úseky. Jinak si myslím, že je zbytečné se k tomu vracet.

Před sezonou jste řekl, ať vám lidé nadávají, hlavně ať hráči mají klid. Tlak na sebe rád vztahuje fotbalový kouč José Mourinho. Vzal jste si z něj příklad?

(úsměv) Tak to je trenérská legenda a bavit se o Petrovi v souvislosti s Mourinhem nedává smysl, ale jak bylo řečeno, už před sezonou jsem předeslal, že mužstvo potřebuje klid na práci. Hráči vědí, co po nich chceme, sám jsem si tohle mužstvo vybral, ale prioritní věcí je, že ho potřebuju mít kompletní a zdravé. Čím víc kluků mám na tréninku, tím spíše se mohou zlepšovat na denní bázi. To se bohužel zatím neděje a každá taková věc, jaká se stala v Olomouci, má důsledek, že hráč nehraje. A potom o tom musíte přemýšlet, že vám bude chybět. Do budoucna můžu tisíckrát slibovat, že se to už nestane, ale v momentě, kdy někdo sáhne na moje kluky, tak emoce jdou ven. Holt jsou trenéři, kteří vystupují, že umí zachovat chladnou hlavu, já takový nejsem.

Inspiruje vás někdo, jak vystupovat na střídačce?

Jedna věc je koučink. Jak přistupovat k hráčům, jak reagovat na dění na ledě, promíchat sestavu, udělat změnu. Další je pak v situaci, kdy v týmu je letargie, do toho jde o vyhecovaný zápas, fluktuace hráčů mezi kluby nebo atmosféra na stadionu hrají také roli. Někdy tam stojíte a vše funguje jako po drátkách, jindy je důležité tomu dát impuls. Těžko se k tomu vyjádřit obecně. Kdo mě ale zná, a hrál pode mnou v reprezentacích nebo v klubu, tak vždycky se cítím být součástí týmu. Po celotýdenní dřině je svátek si stoupnout na střídačku a někdy vás to pohltí víc, než by mělo. A přiznávám, že tohle je i můj případ, ale prostě jsem jeden z těch kluků v šatně. Třeba to budu za deset let brát jinak, a sám se zasměju tomu, co jsem tady teď vyváděl.

Smějete se i tiskové konferenci před dvěma lety po utkání se Zlínem?

Tam bylo jádro problému stejné. Ztratil jsem klíčového hráče a věděl, že na dlouhou dobu. V ten moment člověk všude cítí nespravedlnost světa. A i ty reakce kolem, kterých byla spousta negativních a obrovské množství pozitivních. Paradoxně ohlas není takový, když se vám něco povede ve hře, jako když uděláte tohle. Najednou ten, co je na střídačce tím hogo fogo a v obleku, bojuje za každého kluka ve svém týmu. Samozřejmě ne vždy je ta zvolená cesta správná, ale je to sport a tohle on přináší.

Jaké jste měl reakce po nedělních událostech?

Sociální sítě nesleduju, ale mám pracovní e-mail a tam je ohlas spíš pozitivní. Samozřejmě ale nechybí ani mí věrní „fanoušci“, kteří mi nadávají už roky. (úsměv) Ale to k tomu patří, o Vítkovicích se mluví a lidé se baví o hokeji. Pořád ale nesmíme zapomenout, že to nejdůležitější se děje na ledě, věci po tom jsou spíše pro novináře, nebo chlapy v hospodě, aby si měli o čem vykládat.

Ještě na moment k Mourinhovi, inspiraci tedy v jeho stylu nehledáte?

Rozhodně ne, i když od kluků vím, že někdo to v televizi zmiňoval (ve studiu Buly expert a bývalý hokejista Petr Hubáček). To ale vychází z mé povahy. Také se mi líbí trenéři, kteří jsou nad věcí, stojí na střídačce a jen gesty udílí pokyny, ale při mentalitě týmu je tohle vývoj. Zejména mladší hráči, kteří jsou nahoře, ale pak přijde jedna blbá chyba a neumí to hodit za hlavu, k tomu dostávají role, v nichž ještě nebyli. Být zkušený mančaft, tak víte, že si ti kluci s různými situacemi umí poradit.

Teď je to víc na vás…

Přiznávám, že to na střídačce prožíváme mnohem víc, každou podařenou věc mladého kluka, který v extralize nemá mnoho odehráno, radost z gólů i bodů, to vše bereme mnohem emotivněji než v minulých letech. Když se podíváte na naše výsledky, každý bod je extrémně, ale zdůrazňuji extrémně vydřený. Tvrdá práce. I pro nás trenéry, po každém utkání jsme vyždímaní. Ale uznávám, že ne všechno bylo z mé strany vždy v pořádku, hodně na tom ale pracujeme.

Jak?

Vyhlásil jsem, že za každou hádku s rozhodčími budu dávat peníze do kasy. Funguje to asi tři čtyři kola a zatím se šetřím, ale vím, že dnes něco říkám a o víkendu to může být jinak. (smích) Rozhodně to ale není tak, že mě to nechává netečným. Reprezentuji nejen klub, ale i sebe a svou rodinu, takže jsou věci, které jsem v posledních sezonách přetáhl. Ale jsme jedna velká parta a nikdo na nás nebude sahat.

Co vás přimělo přispívat svými hříchy do týmové pokladny?

Vím, že kluci vnímají věci jako je hádka s rozhodčími nebo protesty, spíše by se měli soustředit na hru, ale tohle nás všechny od ní odvádí. Pak nedáváte mužstvu servis, který byste měl, a to byl ten pravý důvod, proč jsem tenhle interní pokutový řád pro sebe vyhlásil. Zatím jsem tam ještě nic dávat nemusel, tak uvidíme. Je to trochu zamyšlení se sám nad sebou, i když jednotlivá částka není vysoká, protože se znám a nerad bych tady nechal půlku výplaty. (úsměv)

Po sérii šesti zápasů, v nichž jste pětkrát prohráli, jste třikrát po sobě urvali dva body. Asi hodně důležité, že?

To je pravda. Nebudeme se tady ale plácat a chodit s rukama nad hlavou, protože víme, jak jsme k těm bodům došli. Bylo to enormní prací. V úvodu první čtvrtiny jsme předváděli pohlednější a energičtější výkony, ale z některých zápasů jsme body nebrali. To tak však ve sportu bývá. Ale získali jsme je v utkáních, která byla vyrovnaná, neměli jsme je tolik pod kontrolou a tahali jsme za kratší konec. Teď jsme urvali šest bodů a dalších šest je v banku o víkendu. Chceme je mít, abychom v reprezentační pauze byli v klidu a mohli dobít baterky.

Také aby se uzdravili zranění a nemocní hráči…

To je věc, se kterou večer usínám a ráno se probouzím: abychom měli celé mužstvo zdravé a sestavu mohli volit podle momentální formy. Zatím se to nedaří. Na druhé straně musím smeknout před hráči, kteří se dostávají do rolí, v nichž se s nimi vůbec nepočítalo, a zvládají to. Pro ně samotné i vývoj celého mužstva je to jen dobře.

Asi byste také potřebovali více branek od hráčů jako je Nicolas Werbik a další ze třetí čtvrté formace, viďte?

V úterý to byl přesně zápas, kdy právě Werbas to tam dal. Jinak zrovna jeho lajna se drží pohromadě. Občas se z ní někdo vytáhne, aby zaplácl díru jinde, jinak ale svou roli plní, byť to není vidět, protože se to neodráží v kanadském bodování. A podle toho je hodně lidí hodnotí. Jenže oni odvádí mnoho další práce a v posledních zápasech se už dostali do koncovek utkání. A i o tom to je, že převalí těžiště hry třeba proti první pětce soupeře ze svého obranného pásma na opačnou stranu, kde pak nastoupí lajna, u které je předpoklad, že skóruje. Tohle ale normální fanoušek nevidí. Oni se toho však zhostili dobře, ještě jim chybí klid v koncovce, ale tam je otázkou času, kdy to přijde.

Je reálné, že v Liberci či s Kladnem budete až na obránce Tomáše Černého kompletní?

Příběhem posledních dnů je to, že většinou ani v den zápasu si nejsme jisti, kdo může hrát, a kdo ne. Do víkendu určitě nebudeme kompletní v obraně, v útoku bychom se tomu mohli přiblížit. Na druhé straně nestavím si vzdušné zámky, že když se hráč vrátí po delší době, tak hned bude klíčovým. Zabere nějaký čas, než se dostane do formy, i když třeba Rasťa Dej podal po jednom tréninku se Zlínem velmi kvalitní výkon. Jak jsem řekl, vzhlížíme k reprezentační přestávce, abychom dobili baterky a potrénovali. Nicméně teď je ještě šest bodů ve hře, pro nás obrovská výzva, a kdo umí počítat, ví, o co se teď bude hrát.

V neděli vás čeká doma Kladno, které je v této sezoně lákadlem pro každého fanouška kvůli Jaromíru Jágrovi. Jak se trenér připravuje na soupeře s takovou osobností?

U nich jsme, tuším, hráli ještě v době, kdy nevyhráli, ale na jejich menším kluzišti hrají parádně a navíc s obránci, kteří na modré čáře pochytají hodně puků a drží soupeře pod tlakem. To se stalo i nám a je to zase malý rozdíl, který není moc vidět. A pak se dostáváme k faktoru Jardy Jágra, u něhož – když to zlehčím – se hráče snažíte udržet od toho, aby si nejezdili pro podpis. Prostě jim to vymazat z hlavy. Jenže pak ve finále je to zážitek i pro samotné trenéry, protože klobouk dolů, co dokáže. Samozřejmě když je hra nahoru dolů, tak se projeví věk, což musí, ale co tenhle borec umí v útočném pásmu, jakou má sílu v rukou i nohou, jak pracuje s hokejkou? I když po hráčích chcete, ať to vypustí z hlavy, tak musím přiznat, že i já sám jsem na tom ulítl a byla radost se na to dívat.

Nakonec proti vám ale nebodoval…

To ano, ale svou prací tvořil Kladnu hru a byl stěžejním faktorem zápasu. A nejen tohoto.

Je radost nebo starost se na něj chystat?

Radost. Starost to bude, až se vhodí první buly. Sám doufám, že vydrží co nejdéle, protože pro každého člověka, který jde na hokej, to je obrovský zážitek ho sledovat. Bude na nás, abychom ho eliminovali, ale v Kladně je spousta kluků, kteří mají něco za sebou a i ti, co hráli první ligu, mají kvalitu. Je to nebezpečný tým.

Nemrzí vás, že pokud bude Ostravar Aréna zaplněná, tak spíše kvůli Jágrovi, než kvůli vašemu týmu?

Já to řeknu takhle. Ještě jsem letos nebyl na Baníku, protože mi to čas nedovoloval. Až ve středu jsme měli jediný volný den, a přijela Slavia, která mě totálně upoutala svou hrou, takže jsem šel na fotbal. A myslím, že dost lidí tam šlo právě kvůli Slavii. To je stejná odpověď. Když tady bude plná hala a půjdou tady tři čtvrtiny lidí na Jágra, tak se jim nedivím, protože já být fanoušek, tak udělám to samé. Pak bude na nás, aby tito fanoušci, kteří přišli na Jágra, viděli kvalitní výkon Vítkovic, a přilákali jsme je k nám i na další zápas.