Rozený Ostravák a Vítkovičák tělem, duší a především srdcem. Kromě krátkého angažmá v zahraničí na závěr kariéry působil výhradně ve Vítkovicích.

Do A-týmu nakoukl už na konci 60. let, postupně svou nesmlouvavou hrou, bojovností, tvrdostí a obětavostí pomohl ostravskému celku zpět do nejvyšší soutěže (1972/1973), k první medaili po 21 letech (1978/1979) a samozřejmě k mistrovskému titulu 1981.

Fanoušci Vítkovic.
Val na Vítky. Diváci jdou po roce znovu na hokej, naplní v pátek Ostravar Arénu?

Na svém dresu tehdy nosil kapitánské céčko a byl jedním z hlavních lídrů druhé zlaté generace vítkovického hokeje. Sbírku úspěchů obohatil také o ligové stříbro v roce 1983 a nelze zapomenout ani na titul vicemistra Evropy po druhém místu v PMEZ 1982.

„Na rok 1981 a mistrovský titul se nedá zapomenout. Do posledního zápasu nebylo jisté, kdo ho vyhraje, v Gottwaldově tehdy nebyl nikdo, kdo by nám předal pohár. Ten jsme dostali až dodatečně někde na hotelu, to už ale bylo oficiální. Ta atmosféra přímo na ledě chyběla. Oslavovali jsme do brzkých ranních hodin,“ zavzpomínal Jaroslav Lyčka.

PROFIL
Jaroslav Lyčka
Narozen: 7. října 1951 v Ostravě
Post: obránce
Odchovanec: Vítkovice
Ve Vítkovicích: 1969/1970, 1972 až 1986
V reprezentaci: 8 zápasů, 2 góly
Největší úspěchy: mistr Československa 1981, vicemistr Československa 1983, bronzový medailista 1979, postup do I. ligy 1973 a 1985.