Poznávací znamení je jednoduché – vyžívají se v infarktových koncovkách, dávají klíčové góly, nebo jim naopak zabraňují. Trenéři takové hráče milují. Nedají na ně dopustit.

Fanoušci je vynášejí do nebes a novináři jejich jména používají do titulků. „Musí mít přirozenou autoritu, respekt v kabině. Měl by navíc něco předvádět i na ledě, všechno musí do sebe zapadnout,“ vypočítává vlastnosti ideálního lídra pardubický trenér Josef Jandač.

V Česku "táhnou" ostřílení třicátníci

Nejlepší „hokejoví šéfové“ světa? Nejspíš Kanaďan Sidney Crosby a Američan Jonathan Toews. Ani jednomu ještě není pětadvacet. Ale přitom oba dokázali svůj tým dovést jako kapitáni ke Stanley Cupu. První navíc i Kanadu ke zlatu na olympiádě. Za své mluví i přezdívka Toewse. Říká se mu „pan Vážný“.

V Česku se ale mezi klíčové hráče pro vyřazovací boje počítá spíš s ošlehanými třicátníky. „Osobně bych vůbec neměl problém s tím, aby byl vůdcem týmu mladý hráč, ale takový hokejista musí mít v mužstvu autoritu, jasnou, pevnou pozici a dominovat tam,“ představuje si Jandač.

„Třeba Crosby a Toews právě tak dominantní jsou. Patří mezi nejlepší hráče na světě a lídry se stali hodně brzy, řekli si o to svými výkony i vystupováním,“ uznává současný pardubický kouč schopnosti zámořských mladíků.

Útočník Pardubic Jan Kolář si moment, kdy mladý hráč šéfoval extraligovému týmu, vybavil hned: „Vloni takhle táhl Slavii Roman Červenka,“ vypálil jméno pětadvacetiletého útočníka, který v minulé sezoně získal 73 bodů a teď září v Omsku.

„Byl skoro u všech gólů. Někdy se stane, že už i mladý hráč je výjimečný. Je to individuální, v každém týmu to je někdo, ale většinou to vyplyne tak, že to jsou zkušenější hráči,“ uvědomuje si Kolář.

Lídrsi nepřipouští prohru a strhne ostatní

Dvě sezony sdílel kabinu i s Jiřím Dopitou. „Z něho čišel respekt. Měl za sebou NHL, Nagano, tituly v extralize, mistrovství světa. Pro nás, pro mladší hráče, to byl hokejista, ke kterému jsme vzhlíželi od začátku,“ uznale pokyvoval hlavou ještě teď.

„Co jsem ho znal z televize, měl jsem ho za takového introverta. Moc mě pak překvapilo, že byl úplně jiný. Byla s ním zábava, byl pro každou srandu,“ překvapil Koláře jeden z nejuznávanějších českých lídrů posledních let.

To Josefa Jandače dostal svými schopnostmi vést mužstvo útočník Václav Prospal, kterého měl pod sebou v Českých Budějovicích: „To pro mě byl hráč, který v kabině i na ledě splňoval přesně to, o čem jsem mluvil, že by lídr měl mít. Hlavně to je hráč, který si nepřipouští prohru. Svým přístupem a zarputilostí dokáže strhnout i ostatní.“

Vyhrocené zápasy rozhodují i gólmani

Vítkovice se v posledních dvaceti letech vždy opíraly spíše o klubisty, kteří šéfovali kabině a stříleli rozhodující branky. V Ostravě taky vždy platilo, že tým měl medailový úspěch jen v případě, kdy se opíral o nadprůměrné výkony gólmanů (Martin Prusek, Jiří Trvaj, Jakub Štěpánek).

„Vyhrocené zápasy play off rozhodují gólmani, kteří musí být pravými osobnostmi,“ pokyvuje hlavou bývalý dlouholetý lídr vítkovické kabiny Roman Šimíček, který ale působil také ve Finsku nebo zámořské NHL.

Kromě něj k tahounům Vítkovic v posledních letech patřili v úspěšných sezonách také David Moravec nebo Martin Procházka. „Ale jasně nejlepším kapitánem, pod kterým jsem ve Vítkovicích hrál, byl Pavel Kubina. To je bez debat,“ vyznal se před časem Šimíček.

Ostravský tým měl v památné sezoně, kdy zámořskou NHL zastavila stávka, výtečný tým plný odchovanců, který měl asi největší šanci získat mistrovský titul. A nic na tom nemění ani skutečnost, že za prazvláštních okolností vypadl už v semifinále.

Vítkovicím tehdy chyběla opora a osobnost jen na postu gólmana, kdy Marek Pinc v klíčových chvílích vyhořel a potvrdil pověst brankáře, který právě zápasy play off chytat neumí.

Silnéosobnosti měl i Třinec

Třinec se při své jediné finálové účasti v roce 1998 opíral o spoustu osobností jakými bezesporu byli Radovan Biegl, Lubomír Sekeráš, Richard Král, Roman Kaděra, Josef Štraub, Jozef Daňo, Jan Peterek nebo Viktor Ujčík.

„Tady bych se rozhodně nebál vidět paralelu. V tom je současný Třince s tím stříbrným celkem hodně podobný. Také v této sezoně je mužstvo složené z celé řady výborných a zkušených hráčů, kteří staví výsledek kolektivu nad individuální statistiky. A to by měla být velká výhoda Ocelářů i v semifinále se Slavií,“ myslí si bývalý reprezentační útočník a dnes úspěšný agent Vladimír Vůjtek.

Už příští dny jasně napoví, jaké lídry budou fanoušci po této sezoně oslavovat.

TOP 5 ČESKÝCH LÍDRŮ

VLADIMÍR RŮŽIČKA
Můžete si o něm myslet, co chcete. Ale Vladimír Růžička je stvořen pro zisky zlatých trofejí. Jako hráč to dokázal na MS v Praze, na OH v Naganu. Jako kouč pak dvakrát s reprezentací na MS (Vídeň, Kolín) a se Slavií v extralize (2003 a 2008)

DOMINIK HAŠEK
Když si něco umane, většinou toho dosáhne. Nejlepší český brankář všech dob dokáže vycvičit obránce před sebou, i pohlídat bojovnou atmosféru v kabině.

PAVEL KUBINA
Nesnáší porážky a je jedno, jestli se jedná o hokejový nebo exhibiční fotbalový zápas. Vůdčí schopnost má v krvi. Vyhrál Stanley Cup, doma má i tři zlaté medaile z MS. Dluh má jen s mateřskými Vítkovicemi…

MARTIN STRAKA
Nesmírně šikovné ruce a buldočí vytrvalost, to je ďábelská kombinace. Navíc nebýt jeho, v Plzni se na zimním stadionu leda tak cvrnkaly kuličky. Dokonale na něho sedí označení „srdcař“.

JIŘÍ DOPITA
Sedmkrát vyhrál extraligu, třikrát MS a jednou olympiádu. Že se mu nedařilo v Brně? I tak by o pozici lídra mohl přednášet i na vysoké škole. Málokdo pro mužstvo udělá tolik, co Dopita.

PAVEL RYŠAVÝ
ALEŠ UHER