Medailové sny natěšených vítkovických fanoušků v jubilejní 90. sezoně nenaplnili, ale přesto v silné extraligové konkurenci opět obstáli. „Byl to v každém případě hodně turbulentní rok. Podruhé v řadě jsme hráli čtvrtfinále, což je třeba brát v širším kontextu a souvislostech jako velmi dobrý výsledek. Asi nemůžeme jásat, ale taky to neberu jako neúspěch nebo dokonce fiasko,“ řekl v tradičním posezonním rozhovoru pro Deník šéf HC Vítkovice Ridera Aleš Pavlík.

Hned na úvod kategoricky odmítl možnost a spekulace, že by uvažoval o změnách v realizačním týmu, o kterých se hlavně na sociálních sítích bezprostředně po čtvrtfinálovém vyřazení s Třincem vášnivě debatovalo. „Trenéři mají mou plnou důvěru. Nejsem typ manažera, který by měnil trenéry každé dva roky. Věřím dlouhodobé práci i koncepci, kterou realizační tým v čele s Kubou Petrem razí,“ zdůraznil Pavlík.

Jak tedy hodnotíte uplynulou sezonu a konečné sedmé místo?

V základní části jsme se dlouho pohybovali na čtvrtém pátém místě, což bylo velmi dobré, a všichni jsme věřili tomu, že bychom mohli tohle umístění do konce základní části udržet. Problém nastal na přelomu ledna a února, kdy se nám nakupily zápasy venku, my je nezvládli, a začali tabulkou klesat až na sedmé místo. Celkově nám nešly přesilovky a více bodů jsme měli získat i v zápasech venku. Za velké pozitivum považuji naopak to, že jsme v tabulce domácích zápasů skončili na druhém místě. To je věc, která mě už kvůli fanouškům, partnerům a sponzorům potěšila.

Sezona se ale v hokeji vždy hodnotí podle výsledku v play-off.

Obecně si myslím, že bychom si všichni měli daleko více vážit už samotného postupu do čtvrtfinále. Teď se nám to podařilo podruhé v řadě, což se za posledních osm sezon stalo podruhé. To jsou fakta. Jinak mi přišlo, že jsme si, my Ostraváci, sebevědomého postupu přes Spartu (3:1) ani moc nevážili a více si ho neužili. Všichni to brali jako povinnost. Sparta je pořád Sparta. Klub se skvělým finančním zázemím a výborným zahraničním trenérem, který byl odborníky po postupu do předkola považován za černého koně vyřazovacích bojů.

Očekávání fanoušků ale bylo větší. Ve čtvrtfinále jste šli na druhý Třinec, a ani jste si neškrtli. Byl jste zklamaný?

Byl. Čekal jsem, že do čtvrtfinále se nám podaří přenést euforii ze série se Spartou. Tady si je třeba na rovinu říct, že se nám to nepodařilo. Hlavně první zápas v Třinci byl soubojem kočky s myší. Byl tam rozdíl třídy…

Čím si to vysvětlujete?

To víte, že jsem nad tím taky hodně přemýšlel. Hokej jsem hrával, tak mě to taky užíralo. My přitom nebyli pod žádným velkým tlakem, když to přeženu, tak jsme mohli v derby jen překvapit. Místo toho přišlo spíše uspokojení, že čtvrtfinále hrajeme. A to je pro mě naprosto nepřijatelné. Postupně se sice naše výkony zlepšovaly, ale i tak to bylo málo. Ono je vždy problém hledat po sérii 0:4 něco pozitivního. Alespoň jednu výhru to chtělo urvat. V každém případě to nebereme na lehkou váhu, protože něco podobného se stalo i loni s brněnskou Kometou, a rozhodně z toho budou pramenit zásadní kroky pro sestavování týmu pro příští sezonu. Platí to i pro vítkovické odchovance, kteří tady působí dlouhé roky. Ani oni se nervali.

Možná i proto byly ostatně první reakce fanoušků po konci sezony hodně negativní…

Mě zarazila i ještě jedna věc.

Jaká?

Už si to přesně nepamatuju, ale v jednom článku bylo napsáno něco ve smyslu: Hráči Vítkovic udrželi nervy na uzdě, šéf klubu ne. Šlo o tu mou nešťastnou návštěvu v kabině rozhodčích po posledním zápase a hádku za zavřenými dveřmi. Po přečtení toho titulku mi došlo, že jsem byl podle všeho po našem vyřazení opravdu více naštvaný než, dejme tomu, polovina hráčů z týmu. A to je problém a zároveň důvod, proč dojde k výrazným změnám v kádru.

Po incidentu s rozhodčími jste se veřejně omluvil. Litujete toho, že jste do kabiny sudích šel?

Ujely mi nervy, stávat by se to samozřejmě nemělo. Bylo to ale za zavřenými dveřmi, pro mě to byla další velká zkušenost. Jsem Ostravák, huťař a prostě i ve mně občas, jak se lidově říká, bouchnou saze… Nikdy by mě nenapadlo, že se to bude řešit hodinu po zápase na sociálních sítích… To je věc, která mě na té události nejvíce mrzí.

Jak to myslíte?

Mě to opravdu zaskočilo, že hodinu po zápase „někdo“ ofotí zápis a pustí ho ven.

Pravdu se už dnes těžko dozvíme… Přístup k zápisu měli zástupci obou klubů a rozhodčí…

Žijeme v Česku, tady se nic neutají. Lidsky mě tohle nesmírně zklamalo, protože se s dotyčným člověkem znám pětadvacet let… Více bych to už nekomentoval a nechal být.

Hodně kritiky sklidil v posledních týdnech i generální manažer a trenér Jakub Petr. Změnila se za poslední sezonu jeho pozice?

Absolutně ne. A jsem rád, že tuto otázku kladete! Trenérům věřím, odvádějí v klubu dobrou práci – a hned vysvětlím proč. Hokej je dnes stále více než v minulosti o finančních možnostech. My máme druhým rokem lepší výsledky než kluby, které mají o poznání vyšší rozpočty. V dlouhodobé části jsme schopni porazit kohokoliv! Dneska se na naše ambice dívám trošku jinak než před třemi lety, kdy jsem klub přebíral.

Co vás nejvíce překvapilo nebo zaskočilo?

To, jak je v dnešním hokeji provázána sportovní a ekonomická stránka. S kádrem, který měli trenéři k dispozici, odvedli dobrou práci. Vyčítám jim řadu věcí, ale pozitiva u mě jednoznačně převyšují negativa. A to i proto, že jsme v průběhu sezony museli reagovat na odchody dvou klíčových obránců (Hrbase, Baranky) a nově vzniklou a neočekávanou ekonomickou situaci v klubu. Tady se musím otevřeně zastat a postavit za Jakuba Petra, kterému fanoušci nasazovali, jak se lidově říká, psí hlavu, že za tyto dva zkušené beky nepřivedl náhradu. Nemohl! (důrazně)!

To ale klub nikde neoznámil. Proč nemohl?

Byli jsme tak domluveni, že nebudeme ekonomickou situaci klubu v rozehrané soutěži veřejně rozebírat, protože by to ničemu nepomohlo.

Znamená to, že v průběhu sezony nastal problém s financemi? Co se stalo?

(dlouze přemýšlí) Je třeba si to asi říct na rovinu. Vnitřně cítím, že vysvětlení fanouškům dlužím. Na odchody beků jsme nereagovali jenom proto, že to rozpočet nedovoloval. Tady chci zdůraznit, že klub pod mým vedením bude vždy ekonomicky fungovat velice odpovědně a nebude riskovat to, že by dohrával sezonu na dluh!

Co se tak zásadně změnilo?

Není to tak jednoduché a pro srozumitelné vysvětlení musíme jít do minulosti, která je spojena s koncem léta 2016, kdy jsem klub odkoupil. Díky příchodu a podpoře nového generálního partnera (Ridery) se nám podařilo nastavit pětiletý plán. První dva roky jsme chtěli klub ekonomicky stabilizovat, což se ukázalo jako nutné a správné rozhodnutí. Až od třetí, tedy té letošní sezony jsme chtěli vytvořit takové podmínky, abychom mohli bojovat o medaile. Ekonomická stabilizace klubu nebyla vůbec jednoduchá, ale s tím jsme do toho i s novým generálním partnerem šli. V létě 2016 se dluhy po splatnosti pohybovaly mezi pětadvaceti až třiceti miliony korun a my je museli do začátku sezony vyrovnat. V průběhu sezony jsme navíc třikrát s právní kanceláří odvraceli návrh na konkurz. Šlo o úroky z prodlení z předcházejících sezon od jednoho z dodavatelů. To je jen taková perlička na závěr, že to byly opravdu těžké časy. Pořád jsme ale věřili, že to zvládneme, abychom mohli náš plán dodržet a ve třetím roce bojovat o vyšší příčky.

Proč se to tedy nepodařilo a museli jste letos klíčové hráče prodat?

Problém, který nastal, nikdo nepředpokládal. Hlavně tedy já ne. I kvůli změnám v legislativě se změnil přístup města, respektive jeho dotační politika. To je hlavní příčina toho, že jsme museli v rozehrané sezoně souhlasit s odchody dvou klíčových hráčů. Vznikl nám v rozpočtu ekonomický schodek, na který jsme museli okamžitě reagovat.

Z vašich slov vyplývá, že město přestalo extraligový tým podporovat. Je to tak?

Já bych tady chtěl zdůraznit, že město Ostrava je dlouhodobý strategický partner hokejového klubu Vítkovic, a věřím, že to tak bude i v budoucnu. Je neoddiskutovatelné, že bez města Ostravy by Vítkovice nemohly extraligu hrát. Ale změny v dotačních titulech byly pro nás z pohledu extraligového celku bohužel velice bolestné.

Můžete to ještě více rozvést?

Ta čísla, která tady teď zazní, berte prosím s rezervou, nejsou úplně přesná, ale postačí snad k tomu, aby fanoušci získali přehled o tom, jak to funguje. V roce 2016 byla podpora města na provoz extraligového týmu přes dvacet milionů korun. Ta se ale začala postupně snižovat. Loni to byly už pouze tři miliony, letos je to nula.

Kam ty peníze z města tedy jdou?

Město ty peníze nesebralo a nenechalo si je, akorát je vzalo extraligovému týmu a přesunulo do mládeže. Já to asi jako Ostravák a občan chápu. Máme tady díky tomu jednu z nejlepších hokejových akademií v zemi, skvělé mládežnické trenéry i tréninky. Peníze se vynakládají správným způsobem. Pak je to ale taky pohled z pozice majitele klubu, který musí rozpočet řešit komplexně. V Ostravar Aréně platíme komerční nájem, kde sice máme množstevní slevu, ale i tak se jedná o vysokou částku. A v minulosti jsme dotaci – nebo její podstatnou část – využívali na placení nájmu v hale.

Teď to už možné není…

My jsme na tuhle změnu nebyli koncepčně připraveni a pořád si myslíme, že finanční prostředky – nebo alespoň nějaká část – by se měly dát použít na fungování a provoz extraligového týmu, jak to bylo v minulosti. Ten systém fungoval. Nebavím se tady o platech hráčů, ale prostě o pronájmu hal, produkci extraligových zápasů, nákladech spojených s cestováním a podobně. Stojím si za tím, že HC Vítkovice Ridera dělá městu Ostravě nejen v Česku velmi dobrou reklamu. Za rok přijde do haly na hokej dvě stě tisíc fanoušků, což je skvělé číslo.

Už jste o tom s vedením města jednali?

Řešíme to, vedeme jednání nejen s primátorem Tomášem Macurou, ale také jeho náměstky. Věřím, že v dohledné době se najde systém a mechanismus, který bude odpovídat legislativě, zákonným normám, aby mohlo město podporovat i výkladní skříň klubu – extraligové mužstvo.

Jak na tom tedy v současné době hokejové Vítkovice z ekonomického hlediska jsou?

Rozhodně se nespoléháme jen na podporu z města, Moravskoslezského kraje a podobně. Nesedíme s rukama v klíně, ale tvrdě pracujeme. Výnosy od sponzorů a partnerů vzrostly za dvě sezony o devět milionů korun, což považuji v ostravském regionu za slušný počin. Je to pro mě důkaz, že marketingově jdeme správným směrem. HC Vítkovice Ridera je zase ekonomicky stabilní klub, který bude i v příští sezoně disponovat vyrovnaným rozpočtem. Nikdy nedopustím to, aby se opakovala situace z léta 2016, kdy klub balancoval na hraně existence. Když to řeknu na rovinu, tak prostě budeme mít takový kádr, na který budeme opravdu mít.

Z toho vcelku logicky plyne, že budete muset přejít do „levnějšího“ režimu…

To je jasné, ale rozhodně to neznamená, že bychom měli stahovat už teď trenky a říkat, že budeme hrát jen o záchranu. Změny v kádru určitě budou, s některými oporami se budeme muset rozloučit. Konkrétní být nemohu, protože přestupový termín začne až 1. května. Zaměříme se více na mladé hráče, a to z juniorských reprezentací, ale i z nižších lig. Tým nebude mít tolik hvězd, ale měl by být postaven na hráčích, kteří budou mít daleko větší hlad po úspěchu. A budou si vítkovického dresu daleko více vážit. Po této změně ostatně hlasitě volají fanoušci, ale také podstatná část partnerů. My v létě chceme sestavit kádr, který bude postaven na mladých a talentovaných hráčích, kteří mají jedno společné: hlad po úspěchu! Na příkladu Olomouce je vidět, že i tato koncepce může vést k úspěchu.

Chystáte i další změny?

Trenérský tým rozšíří Rostislav Klesla, který má v klubu na starosti rozvoj mladých hráčů. Chceme ho daleko více vtáhnout do tréninkového procesu, kde by měl stávající trenérské dvojici pomoci.

Je pravda, že uvažujete o tom, že Vladimír Vůjtek starší se nově stane vaším konzultantem?

V příštím týdnu bych chtěl tuto změnu dotáhnout. Jeho hokejové zkušenosti i nadhled jsou věci, které klub posunují dále. Věřím, že společně jeho myšlenky a postřehy dokážeme přenést do reality nebo je ještě více využít.

Jisté je, že Vítkovice opustí gólman Patrik Bartošák. Jak vám bylo, když jste si přečetl v médiích zprávu během rozehrané soutěže, že má zamířit do Třince?

Já spíše řešil, aby tyhle zprávy nerozhodily tým nebo samotného Patrika před play-off. Vzhledem k formě, jakou měl, mi bylo jasné, že ho nemůžeme udržet.

Jaké to vůbec je šéfovat klubu, který leží jen pár desítek kilometrů od ekonomicky silného Třince?

Já jsem už dávno smířený s tím, že Třinci dneska nejen my, ale i všechny extraligové kluby nemůžou ekonomicky konkurovat. Pro mě je horší to, že se jedná o největšího regionálního rivala. (směje se) Ale tady je třeba taky říct, že musím ocenit to, co se lidem v Třinci podařilo vybudovat. Třinec je dneska tak dominantní, jako třeba fotbalová Slavia. Ekonomicky i sportovně, protože na koho si dnes v republice ukáže, toho má. A to nemluvím jen o hráčích, ale také o mládežnických trenérech a podobně.

Ještě poslední věc. Kolik do klubu z vlastní kapsy ročně dáváte?

(dlouze přemýšlí) Když se budeme bavit o přímé a nepřímé podpoře a dáme to dohromady, tak z roční sedmimístné částky to je už suma osmimístná. A říkám upřímně, že je to maximum, které jsem ochoten z vlastní kapsy a svých firem do hokeje dávat. A pokud mi za to někdo chce nadávat, za to, že to je málo, tak ať mi klidně nadává. Musíme si uvědomit, že v České republice hokej není fotbal, kde se rozpočet klubu dá naplnit i prodejem nejlepších hráčů za desítky milionů korun. Pokud Patrik Bartošák přestoupí u nás do jiného extraligového klubu, tak my za něj dostaneme maximálně 1,5 milionu korun. Ale může se taky vcelku reálně stát, že pokud se bude jednat o takzvaný přestup přes nesouhlas, bude to jen 300 tisíc korun. Ale tak to prostě je a já bych neměnil. Vítkovický hokej je má celoživotní láska a chci mu pomoci.