Posledně jste se utkal s Nickem Seelerem z Minnesoty. Konflikt ale vznikl mimo pohyb puku a přímý přenos.
Tyto momenty jsou už většinou domluvené z předchozích střídání. U této bitky si vzpomínám, že jsem bylu gólmana, on (Seeler) mi dal krosček, tak jsem mu ho vrátil, něco jsme si řekli, dostali jsme oba dvě minuty a na trestné lavici jsme se dohodli, že jak vyjedeme na led, tak si to rozdáme na férovku. Proto to potom bylo tak, že úvod bitky byl v podstatě mimo hru i záběry hlavní kamery.

Radek FAKSAJste kliďas, nebo impulzivní?
Těžko říct, záleží na situaci. Jsem kliďas, ale umím vybouchnout.

Opravdu?
Během zápasu toho moc nenamluvím, spíše se soustředím na sebe, na to, aby zvyšovali hlas nebo někoho motivovali, jsou v šatně jiní. Já si dokonce myslím, že mé chování z ledu lze srovnat s tím, jaký jsem v osobním životě. V pozitivním smyslu slova.

Jak to míníte?
Jsou hráči, kteří v šatně, na ulici a jinde, jsou v pohodě, skvělí chlapi, se kterými si pokecáte o čemkoli, a je s nimi sranda. Jak ale vjedou na led, tak je nepoznáváte. Jsou nepříjemní. Já ale tento extrém nejsem. Samozřejmě až na výkyvy. (usmívá se)

Na vašem facebookovém profilu máte heslo: Věř, běža dokážeš…
To vzniklo tak, že mi v Opavě chtěli na zimáku vyvěsit billboard s tím, že si mám vymyslet nějaké motto, čemu věřím. Díval jsem se na internetu a napadlo mě právě tohle. Myslím si, že to sedí. Věřit totiž sám sobě je strašně důležité, bez silné psychické stánky je těžké to někam dotáhnout. Běž? Pořád musíte makat a trénovat. V zámoří má každý talent, pak ale rozhodují maličkosti.

Souvisí to vše i s příběhem, jak jste se do zámoří dostal?
Asi ano. Musel jsem hokeji něco obětovat a to, co teď mám, není zadarmo. I když si to mnozí lidé myslí. Pomohla i náhoda, ale štěstí musíte jít naproti a vše, co jsme v mém životě s rodinou, agentem a dalšími lidmi udělali, bylo pozitivní. Proto nelituju žádného rozhodnutí, které jsem udělal. Všude se ke mně chovali výborně a pomohli mi, takže jsem za to rád.

Vyprofilovalo vaši osobnost, když jste v jedenácti letech odešel z Opavy do Třince a žil jste většinu času sám?
Vždycky bylo těžké, když člověk po víkendu doma musel zpátky, přece jen jsem byl malý kluk a neměl jsem takový rozum. Na druhé straně kdybych ten krok neudělal, tak dneska třeba hraju v Česku první ligu. Tehdy jsem bydlel na hotelu, nejmladší kluk byl o sedm osm let starší než já. Nechtěl jsem zvlčet jako jiní, kteří byli velkými talenty, ale nakonec to nikam nedotáhli. Měl jsem v hlavě srovnané, co chci, i nastavené priority. Neskutečně mě to posunulo, naučilo mě to o sebe se postarat. Bylo to moc důležité.

Kdo váš vývoj – kromě rodičů – nejvíce ovlivnil?
Rozhodně strejda Stanislav Pavelec, bratr od mamky, který mě zlákal do Třince, pracoval tam. Když jsem byl malý, hrál extraligu, sháněl mi hokejky a se vším pomáhal. Proto byl mým vzorem.

Máte blízko k Opavě, ale co Třinec?
V Opavě jsem začínal, chodil do školy a pořád tam bydlím. Je mi líto, jak to tam s hokejem vypadá, ale nikdy na ně nezanevřu. I v Třinci mám dobré vztahy, moc mi pomohli, vytvořili skvělé podmínky, cokoli jsem kdy potřeboval, mi poskytli. Nedám na ně dopustit, s Opavou to je můj klub číslo jedna. Koneckonců jsem Oceláře sledoval a v boji o titul jim fandil.

Myslíte, že si ho zasloužili?
Za tu práci, kterou tam odvádí, tak určitě. Lidé tam hokej milují, vybudovalo se tam nádherné zázemí. Každý sice říká, že je jen o penězích, ale na světě je plno klubů, které mají finance, ale nejsou tak daleko. Tato sezona jen ukázala, že v Třinci dělají hokej správně. Kdyby to takhle dělalo více klubů v Česku, tak je náš hokej úplně jinde. S tím ale souvisí i vedení a trenéři. Když vás vede někdo, kdo v hokeji něco dokázal, můžete k němu vzhlížet, hltáte, co říká a věříte mu. Třinec má navíc dobrou i mládež, kde jsou bývalí extraligoví hráči, klubové ikony. To je dobře.

Umíte si představit, že byste třeba v Třinci mohl jednou zakončit úspěšnou kariéru?
Prioritou je zůstat co nejdéle v NHL, k čemuž je důležité být zdravý a pracovat na sobě. Pokud by ale byla možnost a cítil bych, že je to fér vůči klubu i mně, tak bych si v Třinci rád zahrál.