Na sever Evropy vyrazil na začátku roku, poté co se vyléčil ze svých osobních problémů, jež stály za jeho koncem v extraligovém Třinci, a následně se dostal do formy. MODO chtěl z Allsvenskan vytáhnout do nejvyšší soutěže SHL. To se mu minimálně letos nepovede. „Teď přemýšlím, co dál,“ nemá jasno Bartošák.

V pondělí jste měli v kabině mítink. Co jste se dozvěděl?

Kluci uvažovali, jestli se nezmění názor, a že by nás posunuli nahoru. To se nakonec nestane, takže se řeší finanční náhrada, odškodnění pro klub ze strany ligy, protože se do snahy postoupit nastrkalo strašně moc peněz. Počítalo se s postupem. Případně bychom měli nějaké body navíc do příští sezony. Jinak mítink jsem měl s generálním manažerem a majitelem o tom, zda zůstanu.

K čemu jste došli?

Je to na mně. Jestli budu chtít jít nahoru do nejvyšší soutěže, nebo spíše setrvám. Musím říct, že se mi strašně líbí, jak se tady o nás postarali, stejně tak život, město, fanoušci i fungování klubu. Je to skvělé. Úroveň profesionality MODO není ve většině klubů v nejvyšší soutěži. Teď je otázkou, jak se rozhodnu.

Ke které variantě se aktuálně spíše přikláníte?

Já sám nevím… Opravdu sám nevím. Chtěl bych zůstat, na druhé straně bych chtěl jít výš. Teď si musím vybrat. (pousměje se) Budu to muset probrat nejen s agentem, ale také s rodinou, jestli je lepší být tady, nebo se zase stěhovat někde, kde to neznáme. Přece jen tady už víme, jak to tu vypadá, že se o nás dobře postarají, jak to tady funguje… A samozřejmě nebudeme si lhát, záležet bude i na financích, na tom, co mi mohou nabídnout. Uvidíme. Během týdne nebo dvou bych chtěl mít jasno.

Byl reálný postup bez zbylých zápasů kvalifikace a následné baráže proti čtrnáctému celku SHL?

Abych řekl pravdu, tak všichni počítali s tím, že se postoupí. Už když to rušili. I co jsme se bavili s kluky, tak tomu mnohé nahrávalo, tohle řešení bylo na stole, ale najednou nám přišla zpráva, že nic. Sezona končí a nikdo nesestupuje, ani nepostupuje. Nemůžu říct, že by to byla rána pod pás, protože nikdo nám postup neslíbil, ale zklamání to bylo.

Že se sezona ukončí dřív, se asi dalo vzhledem ke stavu v okolních zemích předpokládat, nemyslíte?

Samozřejmě jsme to čekali, protože když se ruší devadesát pět procent sportovních událostí a zápasů, nejen hokejových, tak se to dalo předpovídat. Jen bylo otázkou kdy, a jestli nás nechají dohrát alespoň tu finálovou sérii. Tam totiž byla šance, že kdybychom vyhráli, mohli alespoň nás poslat nahoru. Takhle bohužel. Na jedné straně to chápu, bezpečnost je bezpečnost, na druhé je to škoda. Neměli jsme šanci si to vybojovat.

Jaká je situace koronaviru ve městě Örnsköldsvik a obecně ve Švédsku?

Zrovna jsme se o tom bavili, řešíme, jestli odjet, popřípadě kdy, jak, takže jsem zjišťoval stav v naší oblasti. Tady v okruhu asi pěti set kilometrů je šest větších měst, k tomu nespočet vesnic, a evidováno je tu šest nakažených. Ti jsou v karanténě, takže to není špatné. Samozřejmě pak máte jih. Stockholm, Malmö a tak, kde je to podstatně horší, ale tam jsem stejně nechtěl jet. Každopádně rodina by jela domů, já bych preferoval zůstat a zůstat tím i při normálním životě.

Nečekáte tedy, že by se to rozšířilo dál?

Těžko říct. Je ale pravda, že Švédsko je daleko rozlehlejší než Česko, takže tady nepřicházíte s lidmi tolik do styku jako u nás. Navíc hodně lidí zůstává doma a nevychází. Šance, že se nakazíte, je o něco menší, řekl bych.

Takže fungujete normálně…

Ano. Běžně můžete jít ven, zajít si na procházku, do obchodu, kamkoliv. Normálně fungujeme. A abych řekl pravdu, moc se mi nechce do karantény.

Takže se to ve vás bije…

No… Samozřejmě když paní s malým budou chtít odjet, tak je nenechám samotné. To je pochopitelné. Pokud by to bylo čistě na mně, tak zůstaneme a počkáme, jak se to vyvine.

Gólman Patrik Bartošák (vpravo).

Biatlonisté závodili o víkendu ve Finsku a vyjadřovali se, že mají strach, zda se dostanou domů. Co vy?

Ještě jsem to nezjišťoval, jen vím, že kdyby sezona probíhala normálně a nic by se nerušilo, tak zrovna v pondělí by žena jela s malým domů. A dva tři týdny bych ve Švédsku byl sám. Potíž je v tom, že let, kterým se ze Stockholmu měla dopravit, zrušili. Pokud jde o samotné Česko, tak tam už by to neměl být problém. Myslím, že do země nás pustí, šli bychom klasicky do domácí karantény. Otázkou je, zda budou lety do Prahy.

Sám jste ale zmínil, že Stockholm je poměrně zasažen…

Proto se mi z něj nechce letět. Je to velké letiště, hodně lidí, nevím. Budeme to muset doma probrat, jestli jít touto cestou, nebo odsud letět do Helsinek a z Helsinek do Prahy… Těžko říct. A pak také, jak z Prahy. Jestli do Ostravy letět, nebo nechat pro nás poslat auto. Je to složité, ale musíme to prodiskutovat.

Každopádně co říkáte na nastalou situaci?

Takhle… Já na svých sociálních sítích, když se o tom bavím, tak to zlehčuju, ale lidé, kteří jsou pověřeni řešením situace a rozumí tomu, tak asi vědí, co dělají. Proto otázka, co si o tom myslím, není namístě. Oni se rozhodli takhle, nám to může připadat přehnané, ale asi to značí vážnost všeho. Je nutné to respektovat. Když se to ale řeší takto drasticky, asi to nebude žádná sranda.

Jak po hokejové i životní stránce dnes hodnotíte krok jít na sever Evropy?

Asi to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat. Za prvé vzdálit se našemu domácímu prostředí, protože všichni víme, jaká mentalita umí u nás být, když se něco stane. Tady jsem přišel, byl to nový start, lidé v organizaci i fanoušci se o mě a rodinu krásně postarali, takže jsem spokojený. Vždyť když zajdu jen do obchodu s hudebninami, tak tam pracují fanoušci, kteří mi dají třeba slevu, pobaví se o hokeji, a člověku i přejí. Proto se to ve mně hodně bije ohledně příští sezony. Upřímně řečeno, nevím, co teď dál.

Loni na jaře jste v dresu národního týmu vychytal proti Švédům dvě velká vítězství. Jedno na Euro Hockey Tour, druhé na mistrovství světa. Připomněl vám to někdo?

Jo, hned jak jsem přišel, tak se o tom kluci bavili a ptali se, jestli jsem to byl já. Samozřejmě i já si musel rýpnout, že jsem dvakrát porazil Lundqvista, jejich národní hvězdu. (pousměje se) Ale to jsou spíše prkotiny.

Jaký je zájem tamních fanoušků o hokej?

Úžasný. To, co se tady děje, jsem nečekal ani v tom nejhezčím snu. I když se zavřely stadiony, zrušily zápasy, lidi nezahořkli, nenadávají a místo toho přejí klubu dál. Dokonce ho i dál finančně podporují, posílají peníze a už se vybralo asi milion dvě stě tisíc švédských korun – to jsou asi čtyři miliony českých – jen na lístcích. Nejenže nechtějí peníze zpět za zápas, který jsme doma odehráli bez fanoušků, ale v pondělí jsme měli hrát čtvrté finále, ale lidi stejně vstupenky kupovali. Prostě chtějí, aby klub mohl fungovat dál a měl hráčům na výplaty. Úžasné. MODO má sice velkou tradici, ale vůbec jsem nečekal, že něco takového tu bude.

V Česku nechtějí peníze zpět ani fandové Olomouce a Karlových Varů za neodehrané duely předkola play-off.

Upřímně musím říct, že jsem to nečekal. Sám jsem si říkal, že v Česku budou lidé chtít vstupné zpět. Z chování fanoušků ve Varech a Olomouci jsem byl překvapený. Klobouk dolů! Ale aby si lidé kupovali lístky na zápasy, o nichž vědí, že se neodehrají, to je neskutečné. Co vím, tak každému takovému klub udělá jmenovky a umístí na sedačky na stadionu, aby lidé měli alespoň symbolicky své místo. Je tu šílená podpora. I od partnerů a sponzorů.

Je ve městě viditelné, že i když MODO hraje nyní jen druhou nejvyšší soutěž, jde o slavný klub?

Ano. I na nesmyslných místech, třeba v prodejně s brýlemi, visí dresy MODO. Nebo v obchodě s potravinami mají u vchodu velkého plyšáka oblečeného do dresu. Je vidět, že lidé tady hokej doslova žerou.

Každopádně dřívější konec sezony dal asi razítko na to nepovedené období z vašeho pohledu, viďte?

Přesně tak. I s kluky jsem se bavil o tom, že tohle byla nejpodivnější sezona, jakou jsem zažil. Tím, jak se to vše zhroutilo v Česku, byla tady super šance to nastartovat, což se stalo, ale zase se to uťalo a jinak, než by si člověk představoval. Bohužel, ale nebudu si stěžovat, že nám zavřeli ligu, tohle totiž udělali všude kvůli bezpečnosti a důvod k tomu určitě mají, protože jde o lidi, kteří těmto věcem bezpochyby rozumí. A já tu nejsem od toho, abych to zpochybňoval. Jestli to bylo třeba, jakože asi ano, tak je dobře, že to udělali.

Otázka spíše narážela na celé období vašich posledních dvanácti měsíců – od března 2019 do března 2020. Až na to jednou budete vzpomínat, jaké to bude?

Jako na horskou dráhu. Šílené. (zasměje se) Byly tam krásné chvíle, ale i takové, které byly špatné. Když to trochu zlehčím, tak jednou budu mít svým vnoučatům opravdu o čem vyprávět.

Co teď budete dělat, když máte dovolenou?

Opravdu nevím. Jak jsem řekl, musím se podívat, kdy poletíme domů, jak, jestli nás vůbec pustí. A až tam budeme, kdy budeme moci vycestovat, protože samozřejmě bychom rádi někde na dovolenou. Otázkou je, jestli to v dohledné době bude možné. Nemám tušení. Každopádně mně se domů nechce. Vím, že budeme zavření, budeme si lézt na nervy, protože nikdo nebude moci k nám a my k nikomu. Je to těžké, nikdo neví, na jak dlouho se to protáhne a je samozřejmé, že chceme vidět rodinu, oni pak zase nás. Teď je to otázkou priority. Uvidíme, jak se to vyvine.

Pokud jde o další angažmá, prioritou asi zůstává zahraničí, je to tak?

Upřednostňuji Švédsko. Chtěl bych tady zůstat, zda v MODO, nebo jinde, to uvidíme. Do Česka se ale vracet určitě nechci.