Pro Deník ale dvojnásobný mistr světa a olympijský vítěz přiznává, že porovnávat jednotlivé kraje mezi sebou a stav v nich je složité. „Myslím si, že to ani nejde, protože to je hodně odvislé od ročníku. Když se narodí hráči, řekněme nadějní a nadaní pro hokej, tak se řekne, že jo, v tom kraji se to dělá dobře. Ale příští rok už to může být jinak. Z mého pohledu se to tedy nedá takhle hodnotit,“ myslí si Moravec s tím, že nábory před osmi devíti lety byly ale dobré a podařilo se sesbírat hráče, kteří sport mají v krvi.

Důležité je tak podle něj i to, jak se hráči chovají, a zda na sobě pracují. „Vím, že se to často říká, ale za naší éry jsme pořád byli venku. Denně jsme nachodili nebo naběhali třeba patnáct kilomet-rů. Mimo trénink. Dnes když klukům dáte GPS, tak z toho vyleze jen čtyři nebo pět kilometrů. A to mnohdy i s tréninkem. Kde se tak mají zlepšit po fyzické a silové stránce?“ ptá se Moravec.

„Pro toto nám dorůstají pozdě. My byli v osmnácti připraveni na dospělý hokej. To je ale celorepublikový problém, navíc jen jeden z několika,“ upozorňuje.

„Kluci nikam nejezdí na kole, nechodí pěšky, všude je rodiče vozí, k tomu pořád jen koukají do telefonů a tabletů. Jsou v podstatě odkázáni na virtuální realitu, málokdo z mladých žije běžným reálným životem,“ pokračuje Moravec.

Jak to zlepšit? Nejjednodušší by to bylo výchovou v rodinách. „Sám vím, že když pošlu kluka ven, tak jich je tam strašně málo. Vždyť často se stává, že jdou hrát ping-pong nebo golf, ale na počítači. To je špatně, protože v realitě se socializujete. Zároveň se tvoří lídři,“ popisuje David Moravec.

Je výhodou Moravskoslezského kraje, že je zde 2400 hokejistů do dvaceti let? „Upřímně? Vůbec nevím,“ říká na rovinu. „Tohle je statistika, která něco napovídá, to ano, nechci to shazovat, ale je blbost polemizovat, jestli je to moc, nebo málo. Nedovedu říct, kolik hráčů z tisíce může vyrůst pro extraligu, pro první ligu a podobně. A navíc vždyť je to úplně jedno,“ podotýká.

„Pokud to kluky baví, ať to dělají a mají z toho radost. Hrajte hokej, nenechte si do toho mluvit, ale respektujte rodiče, trenéry, osobnosti. Důležité je, aby je to bavilo, dělali vše přirozeně a pak, když budou milovat hokej, tak snesou překážky, protože nebudou přemýšlet, že zase musí na trénink nebo zápas,“ míní Moravec.

Nadaných hokejistů vidí v regionu i republice dost. „Je otázka, co je to talent. Třeba kategorie dvanácti až patnácti let je strašně zavádějící věk,“ připomíná a hned vysvětluje.

„Kluk vyroste, odskočí biologicky o rok dva a vytváří se velký fyzický rozdíl. Spousta hráčů po dovršení šestnácti sedmnácti let se pak ale srovnává s tím, že je ostatní dojíždí a už jim to nejde tak lehce. I v naší generaci takoví byli. Navíc když si pak čichli k alkoholu a prošli kolem holky, tak morálka byla pryč,“ přibližuje David Moravec.

„Ale jsou tady kluci s dovednostmi na ledě, ve hře, motivací, správným přístupem i vedením v rodině. To vše je důležité, stejně jako dobrý vliv okolí. Věřím, že budoucnost máme,“ uzavírá pozitivně někdejší úspěšný hokejista.