Jiří Burger: Dřevěnou hokejku bych si nevzal

A vyšel mu parádně. Vítkovice vyhrály 2:1 a Burger byl u obou branek svých barev. „Bylo to hodně o bojovnosti. Nebruslili jsme tak, jako v předešlých zápasech o to více mě to vítězství a tři body těší. Prohrát takový zápas, to bych byl smutný,“ usmíval se po utkání Burger.

Dlouholetý kapitán ostravského týmu doufá, že ještě nějakou tu sezonu odehraje. „Zdraví zatím drží, musím to zaklepat. Snad ještě budu nějaký ten pátek hrát,“ říká třiatřicetiletý kladenský rodák, který v roce 2001 slavil se Vsetínem mistrovský titul.

Osm set zápasů v extralize už je pořádná porce. K tomu je navíc ještě třeba připočítat jeden rok, který jste strávil ve Finsku. Co je potřeba pro to, aby člověk zvládl takové množství?

Víceméně zdraví. Já jsem začal hrát ligu v sedmnácti letech a nějaké vážnější a dlouhodobější problémy se mi naštěstí vyhýbaly. Díky tomu jsem dosáhl na tuto hranici a doufám, že ještě nějaké zápasy k tomu přibudou.

Rekordmanem v počtu extraligových utkání je Josef Řezníček, který jich má na kontě přes tisíc. Myslíte, že se vám podaří na toto magické číslo také dosáhnout? Ve Vítkovicích nemáte krátkodobou smlouvu…

No, smlouvu tady mám do konce příštího roku. Uvidíme, jak to bude vypadat. Je těžké o tom mluvit dopředu. Jestli dobře počítám, tak to by byly ještě čtyři celé sezony, jestli by se hodně dařilo v play off, tak asi tři. To je strašná doba do budoucna. Samozřejmě by to bylo hezké, ale nějak zvlášť na to nemyslím.

Vzpomenete si vůbec ještě na svůj první zápas?

To byla sezona 1994/1995, kdy jsem začínal na Kladně. Jágr tam sice ještě nehrál, ale byli tam oba Kaberleové, Patera, Procházka, Vejvoda. První zápas jsem odehrál doma proti Pardubicím, kdy jsem naskočil někdy v polovině zápasu. Je to už strašně dlouho, ale myslím si, že to tak bylo.

Za ta léta jste toho v extralize hodně prožil, jak vůbec ty časy hodnotíte?

Když se na to podívám, tak před těmi patnácti nebo šestnácti lety byl ten hokej úplně jiný. Celý ten sport se vyvíjí, jde rychle dopředu. Úplně jinak se trénuje, materiální vybavení je zcela jiné.

V čem vy osobně cítíte největší změnu? Úpravy pravidel, například zrušení ofsajdu na červené čáře, nebo právě ty nové materiály?

Pravidla hodně ovlivnila hru, ale ty změny tak nějak přišly samy. Ale myslím, že vážně největší změnou jsou ty materiály. Když si vezmu současné hokejky, dneska už si nedokážu představit, že bych si vzal do ruky dřevěnou hokejku. Ta je snad tak o kilo těžší (směje se). Myslím, že ale z těchhle hokejek nejsou gólmani zrovna nadšení, ty střely jsou úplně jiné.

Když se podíváte zpětně, který moment vám z vaší dosavadní kariéry nejvíce utkvěl v paměti?

(přemýšlí) Určitě titul se Vsetínem. No a tak nějak i ten dvěstěpadesátý gól.

Zmíněnou trefu, která vás posunula do Hokejového klubu střelců, jste zaznamenal také v trochu kulatém utkání, jeho číslo bylo 740…

To ani nevím, v kolikátém zápase to bylo. Každopádně jsem ho dal v Karlových Varech (úsměv).

Stalo se, že jste si někdy řekl: A dost, už mám hokeje po krk. Končím…

Zatím ne. V některých sezonách se mi samozřejmě dařilo více, v jiných méně, ale abych si řekl vyloženě, že končím? To nikdy.

V tomhle směru bylo zřejmě rozhodující také zdraví. Přece jen, kdybyste měl dlouhodobé potíže, tak byste snáze mohl přemýšlet o konci…

No, musím to zaklepat. Doufám, že ještě nějaký ten pátek vydržím.