Jaké může mít koronavirus dopady na tamní hokej?

Těžko říct, ale velká část peněz tam jde z firmy, která obchoduje s loďmi, což se omezilo. Zavřené jsou i restaurace, z nichž žije město, které také dává do klubu finance. Když jsme se bavili, Rauma sama nevěděla, jaký bude mít budget na novou sezonu. Přece jen ve Finsku se to rozjelo později než tady, takže dopady se budou asi analyzovat až nyní. Šetření tam ale asi nastane.

Do konce základní části vám chybělo jedno utkání…

Když zbývaly tři zápasy, uzavírala se sezona na Slovensku, v Česku se přerušila a čekalo se, co bude. Finsky neumím, takže jsem čerpal jen z toho, co říkali kluci. Dlouho se nic nedělo, ale pak jsme najednou začali hrát bez diváků, poslední zápas jsme už neodehráli vůbec. Zajímavé je, že některé týmy to stihly. Je to škoda, nám stačil bod a mohli jsme být druzí. To v Raumě třicet nebo čtyřicet let nebylo.

Bylo těžké se dostat domů?

Měl jsem letět z Turku do Krakova, ale Polsko zavřelo hranice a let mi zrušili. Stejně jako let z Helsinek do Prahy. Nakonec jsem cestoval přes Rigu. Bylo to komplikovanější, ale povedlo se.

Takže jste si užil i dobrodružství…

Trochu. Podobně i s rouškami. Volal jsem domů, ale nebyly, sehnal jsem je v Helsinkách, kde jsem se potkal s českými biatlonisty. Kromě nás a pár Číňanů, kteří je mají, i když nemusí, roušky nikdo nenosil. Volnost opatření mě překvapila. Podobně i v Rize. Až v Praze to bylo vážnější. Jinak ale byla potíž sehnat navazující lety, abyste nečekal dlouho. Některé totiž z Finska do Česka trvaly i 24 hodin. Naštěstí mně to vyšlo.

Utkání 29. kola hokejové extraligy: HC Vítkovice Ridera vs. HC Sparta Praha, 8. prosince v Ostravě. Klok Lukáš.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Máte ponětí, jak to ve Finsku vypadá nyní?

Něco vím od Davida Němečka, který je tam dodnes, a roušky nejsou ani teď povinné. Opatření nejsou striktní jako u nás. Vždyť po konci sezony jsme jeli do Turku, kde nebyla žádná omezení, ani restaurace nebyly zavřené, školy jely. Vše přišlo až později. Teď už ale David bude mít problém se vrátit domů. Říkal, že bude muset letět do Mnichova a tam pro něj bude muset někdo přijet. Já chtěl ale za rodinou hned po skončení sezony.

Kromě toho, že jstes Raumou přišel o play-off, tak možná i o MS. Nebo aspoň o šanci na nominaci. To asi mrzí, co?

Těžko říct. Nejblíže jsem měl k účasti před dvěma roky, bohužel jsem měl smůlu, že mi pět dní před mistrovstvím Martin Frk zlomil nohu. Letos jsem měl důvěru pana Říhy, což bylo i tím, že se miv klubu dařilo, a byl jsem na dvou akcích. Cítil jsem se dobře, chtěl jsem zabojovat, věřil jsem si. Hlavně mě ale mrzí finská liga. Měli jsme vynikající tým.

Věřil jste, že by účast na světovém šampionátu letos vyšla?

Určitě by záleželo taky na tom, jak daleko bychom došli v play-off, i situaci. Ale byl jsem rád, že jsem mohl jezdit, i když to nebylo jednoduché. Vyjma Karjaly finská liga nemá přestávku. Pro trenéry v Raumě nebylo příjemné, že mě musí pustit. Ale do nároďáku jsem se po sezoně těšil, zvlášť kdyby se podařil úspěch.

S odehranou sezonou jste tedy spokojený?

Vždycky to může být lepší, byly tam výpadky, ale i to k tomu patří. Jsem spokojený. Trenér věděl, co ode mě čekat, měl jsem velký prostor na ledě, a cíle, které jsem si dal, jsem splnil. Možná to bylo i tím, že jsme měli hodně přísného trenéra, který ale byl i upřímný a každého se snažil nakopnout. Takového trenéra jsem naposledy zažil v Miloši Holaňovi starším. Ale jsem rád, že jsem měl možnost zažít novou zemi, jiné lidi i přístup. A přístup Finů mě překvapil, liga je náročná, hodně rychlá. Vlastně nahoru dolů.

Trénink fotbalistů prvoligového klubu FC Baník Ostrava v rámci uvolňování opatření při pandemii nového koronaviru, 22. dubna 2020 v Ostravě.
Fotbal má zelenou. Ale... Je tu snaha nedohrát i otázky

Jak vám ten styl vyhovoval?

Ze začátku jsem měl problém. Sice jsem přes léto makal, ale na ledě jsem moc nebyl. Pak jsem tam přiletěl ke konci července, v neděli, a řekli mi, že už v pátek je turnaj. Zeptal jsem, jaký: „Hraje se dvakrát dvacet minut, během dne čtyři nebo pět zápasů a přijde plná hala,“ odpověděli. Nakonec jsme vypadli v semifinále, byla to strašná dřina. (usmívá se) Zároveň ale rychlý a důrazný hokej, takže jsem byl fakt unavený. A aby toho nebylo málo, tak potom jsme jako první klasický přípravný zápas hráli derby s Pori, to je jak u nás Vítkovice s Třincem. A tam jsem utrpěl otřes mozku.

Takže těžký začátek nového angažmá…

Odehrál jsem puk, borec do mě vletěl a hlavou jsem narazil do mantinelu. Bylo to rychlé a tvrdé, tvrdost se ale v sezoně uvolnila.

Jak?

Zavedlo se pravidlo, že úder na hlavu je stop na pět a více zápasů. Když pak člověk viděl, jak to komise posuzuje, byl opatrný. Můžete jít do souboje, hráč se vám vytočí a trefíte ho do hlavy. Většinou to není nic, ale oni to trestali pěti zápasy. Nechápu. Myslím, že to lize ubližuje. Nás se to také dotklo.

Opravdu?

V závěru jsme hráli na ledě Karpatu Oulu a spoluhráč trefil na středu centra čistě, ale byl vyloučen do konce utkání a pak dostal dalších devět trest. Kdyby liga pokračovala, tak by nehrál vůbec první kolo play-off. To si myslím, že je nesmysl a snad devadesát procent hráčů se s tím neztotožňuje, ale co jsem slyšel, liga byla pod tlakem médií, aby to zavedla. Moc tomu ale nerozumím.

vlevo Martin Erat, vpravo Lukáš KlokZdroj: Deník / Pavel Sonnek

Jinak jste ale neměl problém se s Liigou srovnat?

Ani ne. Už v tréninku člověk náročnost poznal, hráči byli brusliví, důrazní, ale zvykl jsem si. Jen si myslím, že kdyby bylo play-off, trochu by se to zpomalilo, každý by spíše čekal na chybu soupeře. Jinak ale mají velké množství mladých hráčů, kteří se rvou o svou pozici, takže v sezoně to byl rychlý hokej nahoru dolů.

Jak město žije hokejem?

Rauma je malé město, asi čtyřicet tisíc obyvatel, stadion pojme asi pět a půl tisíce. Takový Třinec. V průměru chodilo na nás přes čtyři tisíce lidí. Hokejem to žilo, lidé vás na ulici poznávali, byli i rádi, když jste si s nimi popovídal. Třeba jsme šli na večeři, řekli, že zápas byl dobrý, že jsou rádi, že vás tu mají. Prožívali to.

A co po životní stránce? Finsko je známo krásnou přírodou, to je asi proti Bratislavě a Ostravě velký rozdíl, viďte?

Nejlépe je v Šilheřovicích, na ty nedám dopustit. Ostrava i Bratislava jsou velká města, Rauma je o dost menší. Je to takové útulné námořnické městečko, kde nepotkáváte moc lidí. A to ani v normální době, během koronaviru tam musí být úplně mrtvo. Ani velké obchodní centrum tam nenajdete, to je nejblíž v Turku. Je to rodinné město. Přírodu jsme s přítelkyní poznali hned po příjezdu.

To brzy…

Mají krásná jezera, my bylii přímo u moře, které je nádherné, jezdili jsme na loď na ryby, vzal jsem tam i rodiče. V Pori je asi nejkrásnější pláž ve Finsku, Turku je také skvělé a byli jsme i v Helsinkách. Co mě ale zaujalo, je nátura lidí, která je jiná než u nás. Devadesát procent umí anglicky, na čemkoliv se domluvíte i s šedesátiletou babičkou. To je proti nám velký rozdíl. A je to logické, všechny filmy a seriály jsou v televizi v angličtině s finskými titulky. To v učení pomáhá.

Co vy a finština?

Pochytil jsem základní věci, ale je to těžké. Nejsem vybavený na nějakou vážnou konverzaci. (pousměje se)

Finové mají rádi i pivo a alkohol. Pochytil jste něco iz toho?

Pivo ve Finsku k hokeji patří automaticky. Na tom přípravném turnaji celý den pila celá hala. Je to odreagování od práce a lze říct, že když si dáte pár piv, tak potom fandíte i jiným stylem. Prostě volně a hlasitě. (usmívá se) Na druhé straně alkohol je ve Finsku hodně drahý. Pivo stojí kolem sedmi osmi eur.

Brankář Baníku Jan Laštůvka - Čtvrtfinále MOL Cup AC Sparta Praha - FC Baník Ostrava, Generali Česká pojišťovna Aréna, Praha, 4. března 2020.
Liga se nedohraje, i když bych chtěl, říká gólman Baníku Jan Laštůvka

Bylo něco, s čím jste se tam musel vyrovnávat? Trápilo vás něco?

Obecně problém v severských zemích je tma. A pro mě to byla potíž, protože od konce listopadu do konce února byla nepříjemná. Vstával jste v osm nebo v půl deváté na trénink a venku to vypadalo jak o půlnoci. Až v deset se rozednilo, ale to bylo jen šero. Slunce stejně nevylezlo. Bylo to trochu depresivní prostředí. Neměl jsem vůbec přehled o čase a byl jsem z toho zmatený.

Zpět k hokeji. V Česku se mluví o uzavření extraligy, to ve Finsku funguje. Umíte si to v tuzemsku představit?

Tam jde o finance. Řada klubů by nejvyšší soutěž neutáhla. Zároveň je zde hodně mladých hráčů, ale ti jsou mentálně úplně jinak nastavení, než u nás. Já jsem přišel do přípravy, šli jsme do posilovny, kluk byl hubený jak proutek, ale naložil si sto osmdesát kilo a dřepl to, jak nic. Nikdo tam nic nebere automaticky, také trenéři mají na ně vysoké nároky. Situaci u nás ohledně uzavření extraligy jsem sledoval, ale já bych s tím vůbec nesouhlasil.

Z jakého důvodu?

Hodně jsem o tom četl a chápu, že majitelé do toho dávají dost peněz. Když jsme ale sledovali dění v extralize, od půlky sezony jsme nepoznali, kdo hraje nahoře a kdo dole. Každý porážel každého, bez hrozby sestupu by soutěž ztratila atraktivitu, soutěživost, pro kterou to děláte, a možná i fanoušky. Ano, každý rok nemusí být vyrovnaný do posledního kola, ale i my ve Finsku jsme sledovali zápasy hlavně týmů ve druhé polovině tabulky.

Že jste tyto boje sledoval, je pochopitelné. O záchranu se bily i „vaše“ mateřské Vítkovice…

Nebyla to jednoduchá sezona. Hlavně ke konci proběhly v týmu pro mě nečekané změny, odešlo a přišlo hodně hráčů. Byl jsem s kluky v kontaktu, bavil jsem se i s Rosťou Oleszem a Péťou Kolouchem z Olomouce. Nakonec jsem ale rád, že to Vítkovice zachránily, vždy budou mým sportovním domovem, jednou bych se rád vrátil a určitě by bylo špatné, kdyby spadly. V minulých letech se tam hrálo čtvrtfinále play-off, teď to šlo trochu dolů, ale věřím, že zítřky pod Romanem Šimíčkem jakožto manažerem a současnými trenéry budou zase lepší. Uvidíme, jak bude kádr vypadat, podle toho se budou asi i stanovovat cíle.

Přípravný hokejový zápas: ČR - Slovensko, 23. srpna 2017 v Třinci. (zleva) Konrád Branislav, Klok Lukáš a Kotvan Oldrich.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

A vy už víte, co dál? Údajně je reálná KHL, můžete k tomu něco říct?

Ruské prostředí mi v době, kdy jsem hrál za Slovan, sedělo, liga byla kvalitní, a zrušení Slovanu v KHL je pro mě druhé sportovní zklamání. Hned po mistrovství světa dvacítek. Solidní peníze, krásné evropské město, pro rodinu ideální, dorozumíte se. I pro Kanaďany to bylo atraktivní. Stačilo, aby se finanční stránka ustálila. Ale to jsme jinde. Teď čekám, uvidíme, co agent vymyslí. Můžete mu zavolat, jestli něco přede mnou neschovává. (směje se) Ale věřím, že vymyslíme pro mě tu nejlepší variantu. Nejsem nejmladší, ovšem ani nejstarší, takže nehledím jen na peníze, ale i na hokejový růst, abych se za rok dva ještě posunul dál.

Preferujete ale asi zahraničí před českou extraligou, že?

Určitě, ale člověk nikdy neví. Uvidíme.