Robertsi, o nedávné reprezentační přestávce jste měl možnost zase po čase obléknout národní dres Lotyšska. Jaké to bylo?

Užil jsem si to. Vždy je to pro mě obrovská čest reprezentovat mou zemi. Hlavně jsem si užil ten pocit, kdy přijdete do kabiny a v ní slyšíte vaši mateřskou řeč, slyšíte lotyšskou muziku a smějete s přáteli, které znáte řadu let. Vždy je to příjemné a vždy je to fajn pocit, vrátit se domů.

Utkání 21. kola hokejové extraligy: HC Vítkovice Ridera - HC Dynamo Pardubice, 22. listopadu 2022, Ostrava. (zleva) brankář Pardubic Roman Will a Roberts Bukarts z Vítkovic.
Ostrava uvidí šlágr o první místo. Dočkají se Vítkovice skalpu Pardubic?

Bylo to pro vás něco jako taková injekce dobré nálady a podpoření psychiky?

Jasně. Není to sice o tom, že bych to nutně potřeboval. Ale vždy je to příjemné. Už jsem zažil sezony, kdy jsem se dlouhé měsíce nedostal domů vůbec. A vím, že ty sezony nebyly z mé strany tak dobré, jako ty, kdy jsem mohl hrát za národní tým a kdy jsem tuhle, jak bylo řečeno, psychickou injekci dostal. Ale reprezentační zápasy jsou pro mě dobré i po fyzické stránce, protože nevypadnu z tempa během pauzy.

Říkáte, že jste měl šanci dostat se domů? I když jste hráli turnaj v Bratislavě?

Kemp jsme ale měli v Rize. I když tak snadné to nebylo. Rodina zůstala v Ostravě. Ale potkal jsem se s bratry. S Rihardsem jsme reprezentovali a mladší bratr s námi trénoval v přípravě na MS do 20 let. Takže to bylo fajn. Ale bylo to těžké. Cestoval jsem v tom nejšílenějším počasí. Tři hodiny do Krakova, na letišti jsem pak zůstal, protože náš let byl zpožděn o šest hodin. Bylo to trošku komplikované, no.

Na Vianočnom Kaufland Cupe jste hráli s domácím Slovenskem, nastoupil jste proti spoluhráčům z Vítkovic. Jak se dařilo?

Slovensko vyhrálo celý turnaj. Měli starší a zkušenější tým. My jsme na turnaj přijeli spíše s mladšími hráči. Já jsem byl nejstarší v týmu, a to je mi dvaatřicet. Byla to dobrá zkušenost pro tyhle mladší hráče.

Zápas 33. kola hokejové extraligy HC Olomouc - HC Vítkovice Ridera 2:4.
Parádní závěr roku: rozjeté Vítkovice dobyly i hanáckou tvrz, podívejte se

Jak je na tom vlastně teď lotyšská reprezentace? V minulosti to byl jeden z největších dravců, který číhal za silnými evropskými týmy… To bylo v době, kdy Riga hrála KHL.

No, Riga v KHL neměla na to až takový vliv. Stačí se podívat, kolik hráčů z Rigy bylo v posledních letech v národním týmu. Tři? Čtyři? Lotyšsko má dost hráčů v zahraničí a bude vždy tak dobré, kolik jich bude mít v nejlepších ligách světa. A tam jich máme docela dost – v NHL, ve Švýcarsku, v Česku. O budoucnost lotyšského hokeje nemám obavy, pokud bychom se měli bavit v souvislosti s tím, že Riga už nehraje KHL.

Původně se ale o Dinamu hovořilo jako prakticky o základu reprezentace, ne?

Ano. Projekt byl hezký, ale nebyl dobře vedený. Na co máte v Lotyšsku tým, ve kterém máte patnáct zahraničních hráčů? Tak to ke konci vypadalo. Byla to přirozená smrt tohoto projektu. Já jsem přišel do Dinama v jeho druhém roce. To byl největší sportovní klub v Lotyšsku. Nemohli jste získat vstupenky, bylo pořád vyprodáno. Prodávali zmrzlinu s klubovým logem, pelmeně s klubovým logem, vodu s klubovým logem. Byl to obrovský boom, ale poslední roky už to upadalo, chodilo stále méně diváků, projekt se sám zhroutil. Teď Dinamo hraje lotyšskou ligu. Nechci se nikoho dotknout, ale ta je na úrovni české třetí ligy, poloprofesionální soutěž.

Pojďme zpět k vám. Léto bylo trošku nervózní, fanoušci spekulovali o vašem odchodu…

K tomu nemám co říct. Byl jsem tady. Jsem tady. A nevím o žádném problému, který by mě měl vést někam mimo Vítkovice.

Fotbalové derby Starých gard Baníku a Vítkovic, 30. prosince, Ostrava.
Chyba kanonýra a zraněný trenér. Derby Vítkovic s Baníkem bavilo i bez Baroše

Letošní sezona není vaší první zkušeností s Vítkovicemi. Dalo by se říci, že jste tady zakotvil a s vámi se týmu daří a vám se daří s týmem. Souhlasíte?

Já jsem vždy šťastný tam, kde jsme šťastní i s rodinou. Pro mě je důležité, aby vše fungovalo i mimo hokej. A to tady v Ostravě je. Mé děti tady chodí do školky, známe tady lékaře, líbí se nám tady, máme tady i pár přátel. Já vždy říkám – nikdy nemůžete rozumět zahraničnímu hráči, pokud jste nikdy sám nebyl zahraniční hráč.

V jakém směru?

Nezáleží na tom, jak se daří na ledě, jestli si rozumíš v kabině se spoluhráči, pokud se v zahraničí nevede dobře rodině. Samozřejmě, pokud jsi mladý hráč, bez rodiny, je to jiné. Ale pokud máš děti, manželku. Tihle tví nejbližší jsou v zahraničí s tebou a i oni se tu musejí cítit dobře, cítit se jako doma. To udělá hodně. To je velká a podstatná část mé kariéry. Pokud se má rodina necítí dobře tam, kde hraju, je na čase změnit působiště, protože to pak vždy vede k ještě větším a větším problémům. A já si třeba neumím představit, že bych dnes někde hrál a rodina by byla doma v Lotyšsku a já s nimi nebyl několik měsíců. Ale vrátím se k Vítkovicím a k Ostravě. Já jsem ve Vítkovicích spokojený a má rodina je spokojená v Ostravě. A to je to, na čem záleží. Pak se člověku hraje dobře.

Peter Mueller vpravo.
Mueller z Vítkovic do Brna? Není to pravda, dementoval Šimíček spekulaci

Letošní sezonu jste dobře rozehráli. Rok 2022 v této sezoně byl z vítkovického pohledu hodně úspěšný. Co říkáte?

Sezona není sprint, je to maraton. V maratonu také nikoho nezajímá, kdo vyhrál první polovinu závodu. Samozřejmě je fajn být v polovině vepředu a nemuset dotahovat ztrátu, ale pořád to nic neznamená. Máme ještě před sebou hodně kol základní části a pak teprve přijde na řadu play off…

Ale průběžně to špatné není, souhlasíte?

Jasně. Je to jako lavina, kterou začneš malou sněhovou kuličkou a pak se vše nabaluje. Trenéři jsou spokojenější, majitel je spokojenější, fanoušci proudí ve větších počtech do haly a fandí. I my jsme šťastnější, když se daří. Ale nemůžeme si říct, že je to fajn a přestat pracovat. Já to vždy říkám tak, že v sezoně jsou důležité dvě věci – jít zápas od zápasu a zlepšovat se. A ta druhá, vyhnout se zranění. Věřím, že můžeme být lepší a lepší. A pokud jde o ta zranění. Těch jsme na začátku sezony měli až až, tak snad už to máme za sebou a už se to obejde bez těchto problémů.

Máte velké zkušenosti s Vítkovicemi. Hrával jste zde jako soupeř, hrával jste zde jako domácí hráč, takže můžete porovnávat. Co říkáte atmosféře na domácích zápasech?

Je to super. Samozřejmě, jde to vždy ruku v ruce – když vyhráváte, lidé chodí ve větším počtu. Ale my jsme za to vděční. Naše výsledky v domácích zápasech nejsou jen odrazem toho, že hrajeme dobrý hokej, ale také toho, že máme doma obrovskou podporu a můžeme se o to opřít. Je to velká psychická vzpruha pro nás pro všechny a já jsem jen rád a děkuji všem, kteří přijdou a fandí nám. Stačí si vzpomenout na ty sezony s covidem, NHL, mistrovství světa… vše bez fanoušků. Bez fanoušků to není hokej. Bez fanoušků to není sport. Dokážete si představit třeba finále fotbalového mistrovství světa bez fanoušků? Zbytečné… Vše je to o fanoušcích. Fanoušci jsou nejdůležitější část sportu, hokeje. Proto se snažíme bojovat a hrát co nejlépe, aby byli fandové spokojení a podporovali nás.