Že by se však nějakým způsobem jeho pozice změnila, si nemyslí. „Podle mě je stejná. Když mám co, tak to v šatně řeknu, ale to jsem takhle měl i předtím,“ říká s tím, že mít tuto poctu zrovna ve Vítkovicích vnímá trochu jinak, než před pár lety na severu Čech.

„Možná je to lehce víc, protože jsem kapitánem v klubu, kde jsem vyrostl, a kde jsem se vrátil po třinácti letech, takže věřím, že se nám bude dařit a nebudu muset řešit něco kolem,“ přeje si Výtisk.

Jan Výtisk
Narodil se 20. července 1981 v Ostravě. S hokejem začínal ve Vítkovicích. Během 21 sezon hrál také za pražskou Spartu, Karlovy Vary, Plzeň, Třinec a Liberec, se kterým v roce 2016 slavil mistrovský titul. Celkem odehrál 1011 extraligových utkání, v nichž zaznamenal 139 kanadských bodů (40+99). Byl také členem juniorské reprezentace, která v roce 2001 získala zlato na mistrovství světa.

VZORŮ BYLO VÍC

V osmatřiceti letech a při více než tisícovce extraligových startů bude navazovat na odkaz řady legend, které v dlouhé historii vítkovickým klubem prošly a funkci vykonávaly. Nikdy si ale nepředstavoval, že sám tuto čest bude mít. „Když jsme se Zbýňou Irglem přišli jako sedmnácti osmnáctiletá ucha poprvé do šatny, seděli jsme v koutě, jen se rozkoukávali a vzhlíželik ikonám, které tam tehdy byly. Někteří dnes dokonce v klubu trénují. Je to dobrý pocit vést tým, ale moc se toho nemění,“ myslí si Výtisk.

Sám si ze svých kapitánů bral příklad. „Vždy jsem narazil na takové, kteří když něco řekli, tak všichni poslouchali, a já se od nich mohl jen učit. Bylo jich ale tolik, že nechci nikoho vypichovat, abych jiné neopomenul. Všichni byli však autoritami,“ připomíná.

I jeho se týkala dlouhá letní příprava. „Je to těžší a těžší, ale když člověk chce vydržet, hrát a baví ho to, tak se musí přizpůsobit. Navíc v kabině jsou mladí kluci, nechybí sranda a jejich dravost mě žene dopředu. Oni mi prodlužují kariéru,“ prozrazuje Výtisk.

Jedním z mladíků je i David Kvasnička, s nímž v obranné dvojici Výtisk absolvoval celou přípravu. „A bylo to super. David je mladý vynikající hráč, který ještě poroste. Bude patřit k tahounům,“ věří nejstarší hráč v kádru.

NEDŮVĚRU LIDÍ NEŘEŠÍ

O ambicích se příliš nebaví. „Moc dopředu se nechci dívat. Jasně, všichni mají v hlavě udělat play-off, a pak se uvidí, ale my půjdeme postupnými krůčky, po nichž se musíme dopracovat tam, kde chceme být,“ odhaluje Jan Výtisk.

Nic na tom nemění ani fakt, že ostravská veřejnost Vítkovicím moc nedůvěřuje a pasuje je do role mužstva bojujícího o záchranu. „To je věc lidí, že nám nevěří. Co jsem v Ostravě, většinou to tak bývalo, takže jsem zvyklý. Vím, že jsme podceňovaní, ale o to je to lepší, protože potom se lidé budou divit a budou překvapení. Já věřím, že jim ještě ukážeme,“ usmívá se Výtisk.

Z týmu má dobrý pocit. „Hlavně Švýcarsko nám hodně dalo, tam byli výborní soupeři. Otestovalo nás, kde máme rezervy. Mančaft je dobře poskládaný, jsou v něm mladí i staří hráči, tak věřím, že to bude dobré,“ doufá kapitán.

Ostravané otevřou ročník doma s Olomoucí, po níž budou rychle následovat další zápasy – ve Zlíně a s Třincem. „Minulý rok jsme měli také těžký start, to si nevyberete. Extraliga bude těžká, všichni budou našlapaní, plní sil, takže se soustředíme jen na sebe,“ nabádá Jan Výtisk.

Mantinely? Je to pouze o zvyku
Jako obránce schytává i rozdává spoustu ran a souboje u mantinelu jsou jeho doménou. O to víc se Jan Výtisk musí zaobírat novinkou v Ostravar Aréně, kterou je právě nové hrazení. To je daleko pružnější než bylo to stávající. „Dobré je to hlavně kvůli zraněním, protože když jste narazil do toho předchozího, bylo to jako do zdi. Na druhé straně si na to člověk musí zvyknout, hodně to pruží, ale neodráží a puk kolem toho moc nelétá,“ vysvětluje Výtisk. „Už se mi párkrát stalo, že jsem dal snad největší ránu, které jsem schopný, ale puk dojel jen do poloviny třetiny. Až jsem si říkal, jestli jsem tak slabý, nebo opravdu ty mantinely nejezdí,“ usmívá se. „Je to něco jiného, ale jak říkám, je to pouze o zvyku,“ dodává na závěr Výtisk.