„Dokonce nám volali známí ze zámoří, že jsme jak Real Madrid, prý se o nás pořád píše,“ usmívá se v rozhovoru pro Deník Petr. Na nadcházející boje se těší. „Budu ale jen rád, když i s tímto mužstvem budeme všechny škarohlídy bavit hokejem,“ dodává na startu čtvrté sezony ve funkci.

Cítíte se jako v Realu Madrid?
(úsměv) To ne, ale tohle k hokeji patří, a hlavně se ze všeho dělalo víc, než to ve skutečnosti bylo. Já to ale přes novináře řešit nebudu. Spousta lidí blízkých týmu si o tom myslí své. Pro mě je nejdůležitější, abychom od toho ochránili mužstvo. Chci, aby mělo klid na práci. Jako realizační tým se s tím umíme vyrovnat a nebudeme reagovat na věci, které se dějí v novinách.

Jakub Petr
Narodil se 27. listopadu 1973 v Ostravě a dříve žil i pracoval v Austrálii. Ve Vítkovicích trénuje od roku 2008. U A-týmu působí pátou sezonu, od roku 2016 je generálním manažerem a hlavním trenérem. Loni skončil tým pod jeho vedením po základní části na sedmém místě, v následném play-off vypadl s Oceláři Třinec ve čtvrtfinále po výsledku 0:4 na zápasy.

Ani na ostré výroky Rostislava Olesze nechcete reagovat?
Opravdu ne.

Co v létě bylo tedy nejtěžší?
Asi to, aby mužstvo pochopilo, co chceme. To je pořád ve vývoji. Jsou v něm mladí hráči, i ti, kteří už mají něco za sebou. Celkově jsme pro to, aby tým byl připravený, udělali hodně, a to nejen po sportovní stránce. Z toho, jak reagovalo v těžké přípravě, na soustředění, mám ale dobrý pocit. Co se týká médií, tak tam je to jednoduché. Pro mě je nejdůležitější názor lidí okolo hokeje.

Co tím myslíte?
Trenérská a funkcionářská obec v republice. Když se pak stane to, co nám, tak je dobré si s těmito lidmi popovídat. Pak člověk i zapřemýšlí, co mohl vykonat jinak. Určitě to ale neudělá podle toho, co se propírá v tisku.

Bylo tedy tohle léto výjimečné?
Z pracovního hlediska ani ne, bylo to srovnatelné s minulými roky. Člověk jen musí lehce předpovídat, co se stane, protože někteří kluci mají klauzule, daří se jim, upozorňují na sebe, takže mohou odejít, ostatně tak jako se dělo v minulé sezoně. Proto musíte mít někoho v hledáčku. Je to otázka i rozpočtu, kolik si můžeme dovolit utratit, abychom nekončili v červených číslech a nikomu nic nedlužili. Jednání probíhají neustále, s manažery klubů i hráčů, ale pak jsou spekulace a domněnky na hokejových portálech a v médiích. A buď to dopadne, nebo ne. (úsměv)

Jmen v éteru byla spousta, třeba Vladimír Svačina. Proč snaha o jeho získání tohoto útočníka nebyla nakonec úspěšná?
Obecně jsou dvě jména či pozice, kterých je škoda, že nevyšla, ale bohužel jsem na ně finančně nedosáhl. Třeba se to povede v budoucnu. Pokud jde o Vláďu, to je otázka spíše na jeho agenta.

Sám se vyjádřil, že to bylo pojato ve smyslu – on či Mallet.
Něco se objevilo na sociálních sítích, ale nechci to komentovat. Každý, kdo byl v jednáních zainteresován, ví, že se ve veřejném prostoru objevila spousta nepravd. Nebylo to postaveno tak, že ten či ten. Řeknu to takhle: když budu dostávat od kohokoli hokejové otázky, předpokládám, že ten člověk hokeji rozumí. Když se podíváte na typologii hráčů, jaké role by v tom týmu měli jít, tak už mi celá ta debata přijde zcestná. V rozhovoru na webu jsem uvedl, že bereme Malleta, pak se objevila spousta dezinformací včetně facebooku. A na rovinu: já se Sváčou nejednal, naposledy jsem ho viděl ve čtvrtém čtvrtfinále play-off u nás.

Opravdu?
Měl pořád smlouvu v Třinci, nějaká jednání proběhla, ale pak se povedlo přivést Robertse Bukartse. Poté už se musí přemýšlet o financích i roli daného hráče v týmu. Také si ve fotbale nekoupím pět útočníků, aniž bych měl jediného záložníka. Kdo nad tím přemýšlí, musí mu to být jasné. Ale víme, jak to tady na Ostravsku je… A jestli můžu ještě dodat, je paradox, že oba hráče (Malleta a Svačinu) zastupuje stejná agentura, je otázkou, jestli tam byla diskomunikace mezi hráčem a agentem. Jde i o to, že v případě zájmu se sejdu s agentem a posléze i s hráčem, kterému řeknu své představy spolupráce. Věci vždy řeším z očí do očí, nikoli skrze média. Na to jsou v Česku i Ostravě jiní. A se Sváčou jsem se nesešel. Ale můžu říct, že zmíněný finanční rámec rozhodoval.

Před rokem jste pro Deník označil rozpočet za solidní. Jak byste o něm mluvil dnes?