Kliknutím zvětšíteV rozhovoru ale mluví také o zlínském trápení, zámoří a prozradí, které evropské angažmá pro něj bylo nejzajímavější.
Co říkáte na povedený vstup Přerova do sezony? Čekali jste to?
Poctivě jsme se připravili v létě, je to jen ukázka toho, že nachystaní jsme. Řekli jsme si, že půjdeme zápas od zápasu, protože soutěž bude vyrovnaná. To dokazují i výsledky. My bodíky sbíráme, za to jsme rádi. Bylo by dobré v tom pokračovat, protože dvakrát prohrajete a můžete být rychle někde jinde. Musíme být pokorní a uvidíme, kam nás to vynese po 52 kolech.
Jak moc je dobrý začátek důležitý pro vaše sebevědomí?
Start do soutěže je důležitý, nálada v kabině je dobrá, což je dobře. Teď ale budeme mít sérii pěti těžkých zápasů. Musíme makat, být pokorní a sbírat další body.
Byl jste zvolen nejlepším obráncem celé Chance ligy za měsíc září. Co na ocenění říkáte?
Šlape nám to celkově jako týmu. Dobře si v obranné dvojici rozumím s Blackem (Robertem Černým, pozn. red.). S prvním útokem hrajeme přesilovku a kluci taky dávají góly, takže si to asi sedlo tak, jak mělo. Že jsem tam (v sestavě kola) já, je sice hezké, ale pro mě je důležité, že se nám povedl start. Je pohoda, vyhrává se. Teď nás čeká těžký zápas v Šumperku a každý se těší na zápas se Zlínem doma, na který přijde podle mě plný barák.
Jste nejčastěji nasazovaným hráčem soutěže, přitom když jste na ledě, Přerov při hře v pěti ještě neinkasoval. To je málo vídaná statistika.
Je to asi i stylem, který hrajeme. Black je více ofenzivní, je pořád někde vpředu, já více vzadu. Tak to prostě je. Jde o nějaká čísla, ale vědu bych z toho nedělal.
Jste nyní považován za defenzivního specialistu. Cítíte to tak i vy?
Teď už jo. Moje role už je spíš defenzivní. V mládí ne, bylo to spíš naopak. Teď už mám nějaký věk (úsměv).
Ptám se, protože podle zámořských skautů jste byl v mládeži skutečně považován za ofenzivního beka, který by ale měl zapracovat na defenzivě…
Tak jsem na tom pracoval a nějak se přetransformoval (smích). Když jsem byl ještě mladý, tak jsem měl ještě nohy a jezdilo to. Každá role je jiná. Řekli jsme si, že radši budeme hrát poctivě dozadu, máme dva dobré gólmany, beky taky dobré, kluci v útoku nějaké góly dají. Styl hokeje hrajeme takový, žádný "gembl", propadávání. Je to výsledek toho. Jsem rád, že se daří, ale za týden to může být taky jinak.
Ještě navážu na zmíněné hodnocení skautů. Byl jste draftován v roce 2005, do NHL jste se neprosadil, říkali vám tehdy opravdu, že se musíte zlepšit směrem dozadu?
Dřív se hrál trošku jiný hokej. Byla to vražda, smrt, zabití (smích). Hraje se tam na malém hřišti, dřív bývala v Česku kvalitnější extraliga dorostu a juniorů, takže nás hodně chodilo do zámoří přímo do juniorky. Já na to vzpomínám strašně rád. V sedmnácti jsem šel z baráku a v Americe byl pět let. Do života to byla velká škola. Dřív jsem byl zkrátka braný za ofenzivního, teď se vnímám jako defenzivní bek… Chci hlavně předávat zkušenosti.
Co vám zámoří ukázalo nejvíce? To, jak velká je mezi elitou konkurence?
Určitě. Konkurenci, také to, že na sobě musíte pracovat každý den, protože jinak přijdou další hráči. Otevřelo mi to oči, byl jsem tam sám, osamostatnil se a myslím si, že kdybych tam v sedmnácti nešel, tak teď už hokej dávno nehraju.
Mluvil jste o juniorce, ale spoustu jste toho odehrál taky na farmě v AHL, kde jste v Binghamtonu Senators patřil mezi stálice. To musí být taky obrovská zkušenost.
Ano, tři roky, mám tam necelých dvě stě utkání. Byla to škola. Pořád se hrály zápasy, cestovalo se. Z toho doteď nějak žiju.
Myslím, že během vaší poslední sezony už jste se na farmě potkal třeba i s mladým Erikem Karlssonem. Byly tam další hráči, kteří podle vás vyčnívali?
Ano. Byla tam spousta talentovaných kluků. I v juniorce. Nechci říkat jména, ale jsou to kluci, kteří NHL už dohrávají. Vzpomínám na to rád. Je škoda, že kvalita naší mládeže je teď taková, jaká je. Za nás to tak nebylo.
Později během vaší kariéry za sebou máte i zajímavá evropská angažmá. Ve Finsku nebo třeba v EBEL v Chorvatsku, Rakousku či ve Francii. Na co z toho vzpomínáte nejraději?
Já jsem si pak už angažmá vybíral i skrz destinace, aby tam bylo hezky. Strašně rád vzpomínám na Záhřeb, kde malá vyrůstala u moře. Taky rád vzpomínám na Francii, na Chamonix, kde zase dcera se mnou lyžovala (úsměv). Innsbruck byl taky hezký, ale hory v Chamonix jsou ještě krásnější. Srdcovka je ale Záhřeb.
Jste odchovancem zlínského hokeje. Co říkáte na to, jak si ševci po pádu z extraligy v Chance lize vedou?
Je škoda, že Zlín není v extralize, protože tam vždycky patřil. Tím bych začal. Mají kvalitní kádr, je otázkou času, kdy si to sedne a půjdou nahoru. Nedělal bych z toho vědu. Jak jsem říkal na začátku rozhovoru, liga je strašně vyrovnaná.
Jenže Zlín v prvních sedmi kolech nasbíral šest bodů a je předposlední. To nečekal asi nikdo. Těžko si zvykají na herní styl v první lize?
Chance liga taky není sranda. Spousta kluků to teprve zjistila. Ty zápasy si musíte uhrát sám, nikdo se neporazí jen tak. Proti Zlínu se chce každý ukázat, to se asi děje. Starám se nicméně o Přerov, jsem rád, že se daří, v týmu je zapracovaných spousta mladších kluků z Přerova. Na tom ten klub staví, dělá mládež správně. Co si řeší Zlín, ať si řeší Zlín. Já jsem ze Zlína odešel v sedmnácti, pak byl dlouho ve Vítkovicích. Samozřejmě to ale sleduji a znám u Beranů spoustu kluků.
Poslední v tabulce je ale Šumperk, kde vás ve středu čeká krajské derby. V přípravě se jeden z duelů nedohrál kvůli hromadné potyčce. Dá se očekávat vyostřený boj?
V Šumperku je to vždycky těžké. Mají mladý, bruslivý tým. Z té přípravy bych nedělal velkou vědu. My chceme dál sbírat body, ale určitě nás nečeká nic jednoduchého.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
