Dlouhá léta prožíval nejkrásnější svátky v roce ve víru hokejového kolotoče. Ať už jako hráč, nebo pak v roli funkcionáře. O to víc si legendární útočník František Černík užívá Vánoce dnes, kdy jako čestný prezident Vítkovic zdaleka tolik starostí nemá.

„Stejně jako všechno v životě, bylo i u mě vánoční období před třiceti lety jiné. Tím, že mám už nějaký věk, beru to jinak, ale nechci brát radost z Vánoc vnukovi a vnučkám,“ říká František Černík, jehož dres s číslem devět bude od tohoto pátku viset vedle dresů dalších klubových legend Josefa Mikoláše, Miroslava Vlacha a Jana Kaspera pod stropem Ostravar Arény.

„Je to pěkné, ale těch dresů by mělo být víc. Máme i další mistry světa, k tomu také vítěze Stanley Cupu nebo olympiády. Jsem za toto ocenění rád, ale historie Vítkovic není jen o jménech, ale celém klubu, který jsem bral vždycky jako velkou rodinu,“ dodává František Černík.

Měnil se nějak v průběhu kariéry a s přibývajícím věkem váš pohled na Vánoce?
Je pravda, že kdysi byly jiné a většinu Vánoc jsem trávil mimo domov někde na zápasech. Ať už to bylo za mořem nebo v Evropě, když jsem byl v nároďáku a dohrál se moskevský Turnaj Izvěstijí, tak jsem se domů dostal 23. nebo 24. prosince. Podle toho, kde jsem zrovna byl. Když jsem pak šel do Ameriky i s rodinou, tak tam bylo běžné, že se hraje i na Štědrý den, na druhý vánoční svátek nebo silvestra.

František Černíkv při rozhovoru pro Deník, prosinec 2018.

Tento trend hrát zápasy během svátků jsme začali kopírovat…
Jistě. Zjistilo se, že přes Vánoce chodí i v Česku nejvíce lidí. Také proto chce každý hrát doma, což nám často vycházelo, a Ostrava žila během Vánoc i hokejem. Pěkné vzpomínky mám i na období, kdy jsme tři roky po sobě byli na Spengler Cupu. Ve Švýcarsku to zase bylo jiné, ale taky jsme si to tam, myslím, i s hráči a nejvěrnějšími fanoušky vždycky hodně užili. Ten turnaj má v Davosu nejen dlouholetou tradici, ale i velice specifickou a přátelskou atmosféru. A vždycky jsme s odřenýma ušima stihli silvestra a Nový rok v Ostravě, takže to byla pohoda.

Současný trenér a generální manažer Vítkovic Jakub Petr říká, že hokej je součástí vánoční zábavy. Souhlasíte?
Asi už to tak je. Kdysi jsme to brali jinak a byli jsme naštvaní, když jsme museli na Vánoce na led. Dneska je jiná doba a hráči to berou tak, že to patří k jejich životu a práci. Ano, i my jsme trénovali. A teď se i hraje. Já myslím, že to je dobře. Hokej se hraje pro lidi – a ti chodí!

Jak jste v tom shonu sháněl dárky? Kupoval jste je s předstihem, nebo jako mnozí jiní na poslední chvíli?
Když jsem byl v zahraničí a byl čas, tak jsem něco nakoupil. Ale u nás jsem byl lump a vše zachraňoval na poslední chvíli. A dodnes se nic nezměnilo. (směje se) Musím říct, že ten shon mi nevadí, ale obecně jsem rád, když už je po svátcích a je to za mnou, protože už jich v mém životě bylo hodně. Člověk to bere jinak než dřív.

Řada lidí jí místo tradičního kapra řízky. Co vy?
U nás jím kapra já a možná syn Michal, jinak jsou v módě řízky nebo filety. S kaprem jsem se jako malý klidně ve vaně koupal. Horší bylo, když se zabíjel. To jsem šel pryč.

A co pohádky?
Dívám se a znám v podstatě všechny. Třeba Princeznu se zlatou hvězdou a podobně. Ano, dnes už jsou modernější, ale já jsem spíše na ty starší a vidím to i na svých dětech, které jsou na tom podobně. Asi jsme je to naučili. Ale je možné, že podobně to bude cítit dnešní mládež za dvacet třicet let, až bude sledovat právě to, co je dnes moderní. Vše se mění s časem.

Přemýšlel jste někdy, co byste vlastně dělal, kdybyste se celý život nevěnoval hokeji?
Nevím. Po revoluci jsem provozoval fitcentrum, ale musel jsem skončit, protože jsem se ve Vítkovicích pustil do hokeje. Paradoxně mi pomohlo, že jsem v NHL moc nehrál a mohl přemýšlet o hokeji trošku jinak než jako aktivní hráč. Bylo mi jednatřicet a pomalu jsem začal tušit, že se blíží doba, kdy už nebudu jen aktivně hrát. Hodně mě zajímalo, jak funguje klub, jak se shání reklamy, jak se stará o partnery, pracuje a komunikuje s fanoušky. I v tom mi angažmá v Detroitu, které možná nebylo po hokejové stránce úplně nejlepší, strašně pomohlo. Naučil jsem se jazyky, nahlédl do zákulisí v jednom z nejlepších hokejových klubů světa a vlastně získal obrovský náskok před ostatními.