Rodák z Brna se – i přes všelijaké angažmá v mateřské Kometě – přece jen v extralize prosadil, a po minulém ročníku, kdy v Ostravě kryl záda Aleši Stezkovi, dostává překvapivě víc prostoru, než letní posila Matěj Machovský. V nejvyšší soutěži poprvé. A statisticky patří mezi nejlepší. „Ale nevnímám se jako jednička,“ podotýká Klimeš, který se vyjádřil i ke spornému gólu v derby s Třincem.
Po pár dnech, jak se koukáte na trefu Andreje Nestrašila?
Musím říct, že na ledě jsem reagoval v emocích, ale díval jsem se na to pak zpětně, a asi musím uznat, že rozhodčí měli pravdu, i když… Nevím. Je to těžké. Někdy se mi zdá, že určité situace rozhodčí posuzují necitlivě, a pak zase jiné, kdy se rozhodují podle toho, kdo u daného momentu je. Víc bych to nekonkretizoval.
play_fill
Prý jste si pak něco se sudími vysvětlovali v zázemí?
Ano. V té chvíli jsem se už zklidnil, protože v utkání to ve mně vřelo, což je ale normální. Tak jsme si to tady vyříkávali. Oni měli svůj pohled a názor, já také, a tím bych to uzavřel. Jak jsem řekl, když si to vezmu zpětně, tak nemám problém s tím, že to uznali.
Na ledě jste protesty nechal na kapitánovi Dominiku Lakatošovi…
Jasně. V ten moment mi ani nepřísluší, abych tam někde jezdil a dělal nějaké nesmysly.
První třetinu jste odchytal téměř parádně, ale ve druhé vám to tam při tlaku a šancích Třince napadalo. Co se stalo?
Dali jsme jim hodně přesilovek. To byl základ. Přitom víme, jaké je Třinec má, že když jich pět dostane, tak dvě promění. Podle mě byl nejdůležitější gól na 2:1 ještě v první třetině. Oni se dostali zpátky do zápasu a věděli, že se o přestávce dají dohromady. Byla to chyba, že jsme jim dovolili snížit.
close
info
Zdroj: Deník/Petr Kotala
zoom_in
Gól třineckého Andreje Nestrašila z posledního derby ve Vítkovicích do sítě Lukáše Klimeše.
A že po druhé třetině, kdy jste čtyřikrát inkasoval, nebudete pokračovat, bylo vaše rozhodnutí, nebo to určili trenéři?
Vždy je to rozhodnutí trenérů. Já se bavil jen s trenérem brankářů, že nebudu mít problém s tím, když mě vytáhnou.
play_fill
Jak moc je tato sezona pro vás jiná, než ty předchozí, kdy jste nedostával v extralize zdaleka tolik prostoru?
Samozřejmě z osobního hlediska je to zlomové, na druhé straně výsledkově a tabulkově se nedaří tak, jak bychom všichni chtěli. Chceme vyhrávat. Ale dostal jsem šanci, v tréninku i zápase se snažím pracovat tak, aby se můj čas nesnižoval. Poslední období nebylo špatné, ale byla tam velká bodová díra na to, abychom se viditelně vyhoupli nahoru. To bychom museli všechno vyhrávat. Není to teď tak špatné, ale při pohledu na tabulku to vyznívá hůř.
Co je jinak, než v minulé sezoně?
Těžko říct. Utekl nám začátek, nechci se vymlouvat na Ligu mistrů, ale asi to také sehrálo roli. Jiné týmy, když se nezadařilo, měly pět dní, nebo týden na to, aby se daly dohromady, my mezitím třeba dvakrát hráli, nebo cestovali někam ven. Ale nevymlouvám se. Spousta zápasů nám utekla zbytečně, a vždy jsme buď hodně gólů inkasovali, nebo když jich bylo málo, tak ještě méně jsme jich vstřelili. Zápasů, kdy se to nesešlo, bylo až moc. Nechci mluvit o smůle, nebo štěstí, ale ve sportu to tak bývá.
V září, v říjnu jste byli pod tlakem a kritikou i vy gólmani. Jak jste to s Matějem Machovským vnímali?
Věděli jsme, že to není ideální, ale holt lidi tady ve Vítkovicích byli zvyklí z minulého roku, nebo vůbec dřívějška, že v bráně to bylo vždy v naprostém topu. Víte, jestli nám začátek vyšel nebo ne… Ono je jednoduché vše hodit na jeden post. Že útočníci nedávají góly, obránci špatně brání, brankáři nechytají. To se vždy sejde dohromady, každopádně pokud lidi byli nespokojení s brankáři, tak je to jejich názor, na který mají právo. My určitě nic nepodcenili, a nedělali jinak, než normálně. Holt to tak asi někdy je.
V prosinci se to zase zvedlo…
Člověk samozřejmě pozná, když se mu daří, nebo ne. Byl tady měsíc, kdy to nešlo nikomu, asi ani nám, ale takhle to občas je.
Při pohledu na to, že jste zasáhl do 29 zápasů, kolega Matěj Machovský do osmnácti, tak o vás lze mluvit jako o jedničce. V extralize poprvé. Užíváte si to?
Podle mého názoru už dneska rozdělení na jedničku a dvojku neexistuje, ale je pravda, že prostoru mám teď hodně. A nesmírně si toho cením, protože jsem si prošel z druhé ligy přes první až do extraligy, na kterou jsem se před pár lety díval jen v televizi. Ani teď mi nedochází, že pravidelně nastupuji. Neuvěřitelné.
Čím to, že se vám podařilo prorazit až takhle před třicítkou?
Každý máme tu cestu nějakou. Málokdo se dostane hned z juniorky do áčka, aby chytal, protože míst je málo, a z mládeže vychází spousta gólmanů. Ale já to po juniorce nevzdal, ani když pro mě nikde nebylo místo. Odchytal jsem pár zápasů ve druhé lize, pár v první, a potom jsem dostal velkou šanci v Přerově. Za to jsem vděčný. Nějak se tím prostě prokousal, myslím si, že takových gólmanů není mnoho.
Ceníte si toho proto, že jste nebyl v šestnácti považován za velký talent, jezdil na reprezentace, a v devatenácti chytal dospělou extraligu? Spíše jste si musel tu trnitou cestu složitě proklestit.
Určitě. Jak říkám, po juniorce nebylo nikde místo, takže jsem si tím musel projít, ale k úspěchu vám kromě vaši práce musí pomoci i shoda okolností a to, zda lidi okolo vás za vámi stojí, nebo ne. Nakonec to tak vyšlo, že v momentě, kdy jsem to potřeboval, tak mě přesunuli někam, kde jsem dostal víc prostoru. Když pak přišla nabídka přejít z Brna do Vítkovic, ani na chvíli jsem neváhal. Věřil jsem, že je to ten pravý moment zkusit něco jiného, než být hráčem mateřského klubu.
I když v Ostravě měl pevnou pozici Aleš Stezka…
S tím jsem do toho šel, že měl za sebou brutální sezonu. Ale jak jsem říkal, v dnešním hokeji to už jeden neodchytá, takže jsem si věřil, že i když dostanu méně prostoru, tak dokážu být platný. Ale nečekal jsem, že to přijde už letos.
Měl jste v dřívějších letech chuť se na profesionální hokej vykašlat, a věnovat se civilnímu zaměstnání?
Zrovna po té juniorce, kdy jsem se prokousával Břeclaví ve druhé lize, tak jsem chodil i na stavební školu, a říkal jsem si, jestli to má smysl. Proč to vlastně ještě hraju. Pak jsem si řekl, že tomu dám ještě rok, že to ještě zkusím, a uvidím, co se stane. A najednou nastal průlom, přišel Přerov, a tam si uvědomíte, že když jste už v první lize, byla by škoda to zabalit. Od té doby jsem na konec nemyslel a šel jsem si za svým cílem.
Kdo má zásluhu na tom, že jste s tím nesekl, a dnes jste tam, kde jste? Je někdo takový?
Spousta lidí. Třeba trenéři gólmanů, ani nevím, jestli je mám všechny jmenovat.
close
info
Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň
zoom_in
Brankář Vítkovic Lukáš Klimeš.
Záleží na vás…
Nechci na nikoho zapomenout, ale přes mládež v Brně Jarda Odehnal, který mi dal základy, potom v Přerově Martin Vojtek, jenž mě naučil, jak to v hokejovém životě chodí. Pak Pavol Rybár, Jirka Sklenář, tady ve Vítkovicích nedám dopustit na Martina Faltra, protože mě hokejově posunul asi nejvíc a je radost s ním dennodenně pracovat. Když se ale vrátím k momentu, kdy se to lámalo, tedy když jsem přecházel z Třebíče do Přerova, tak manažer Pavel Hanák a trenér Petr Dočkal, kteří mi dali prostor, i když to na začátku nešlo. Dlouho mě drželi.
Dočkal jste se nějaké rady, která vám utkvěla v paměti, a držela vás v horších chvílích?
Nějakou jednu větu, to asi nemám. Spíše si myslím, že jsem psychicky odolný, i budoucí manželka mi říká, že to nechápe, že to mám na salámu, i když takhle to není. Jen to nedávám najevo. Když se něco nepovede, snažím si to nebrat, nepřipouštět, je to jen hokej, a za pár dní bude další zápas. Svět se nezboří. Nic, že by mi někdo řekl, a já si to vzal k srdci, to nemám.
Jste odchovancem Komety, kde jste v jednu chvíli byli tři, nebo čtyři gólmani schopní chytat extraligu. Proč to tam nevyšlo?
Já jsem tam v určité pozici byl jen dvě sezony, z toho jedna byla covidová. To jsem tam byl s Karlem Vejmelkou, se kterým jsme se pravidelně střídali. I tím, že nemohli lidi na hokej, tak si asi vedení řeklo, že nebude tolik tlačit na pilu. Ale v dalším ročníku už byly tlaky větší, a nejen tam to holt mají domácí kluci složitější. Dostal jsem se tam z první ligy, což si asi v Brně vyhodnotili, že je málo, a potřebují větší jméno. Což nezpochybňuji, chápu to, už dávno jsem se s tím vyrovnal.
play_fill
Co říkáte na to, kam to Karel Vejmelka dotáhl?
Vydřel si to. Klobouk dolů. Když si vzpomenu, jak na něj lidi v Brně plivali, a kouknu, kde teď je, tak je to neuvěřitelné. Jste dole, pak se povede pár věcí, a najednou jdete z extraligy do NHL, což se nestává často.
Je to inspirace?
Pro mě asi ne, jsem realista. Ale jeho příběh je zajímavý, protože mu bylo kolem pětadvaceti, když odcházel. A to při vší úctě k němu, on nebyl v extralize mezi třeba top třemi gólmany. Obdivuhodná cesta, i tím, jak se tam chytil. A vlastně Aleš Stezka je také v Americe. Už jsem si z toho dělal srandu, že s kýmkoliv, s kým spolupracuji ve dvojici, tak pak jde do NHL. Ale oba vystřelili z ničeho nic, takových případů nebude víc, než deset. Ještě se vytáhl Matěj Tomek, který je v Litvínově a možná i slovenská reprezentační jednička.
A jaké tedy máte ambice? Pomýšlíte na zahraničí, nebo už se nikam trmácet nechcete?
Těžko říct. Já se nikdy nesetkal s tím, že by mi přišla nabídka ze zahraničí, takže nedokážu říct, jak bych reagoval. Pořád se snažím být při zemi, nepřipouštím si, že bych někam ven mohl jít. Navíc jsem v Ostravě i extralize spokojený, jsem vděčný, že zde hraji, takže nemám důvod něco měnit.
play_fill
Je životně Ostrava rozdíl proti Brnu?
Rozdíl je to vždy, když se stěhujete do nového prostředí. Já si ale myslím, že obě jsou to velká města, že si vždy najdete, co potřebujete. Pro rodinu i sebe.
Vtípky na to, že jste z Brna, v šatně neposloucháte?
Dříve tam něco bylo, ale teď tam máme nějaké Pražáky, na které se to svezlo. Jsem z toho venku. (usmívá se)
Už za pár týdnů začne play off. Jste připravený na to, že můžete být jedničkou, na které to bude stát?
Připravený jsem, musím být, ale vůbec si neodvážím tvrdit, že jsem jednička. V hokeji jsou dva gólmani, jednomu se daří víc, tak chytá, ale za chvíli může být vše jinak. A hlavně je to na trenérech. Předkolo začíná za měsíc a za tu dobu se může stát hodně věcí. Tak uvidíme. Navíc hokej je pořád stejný v základní části i play off. Chytíte puk, a už se soustředíte, abyste chytil ten další, pak zase další, další, a další. Takhle pořád dokola. Tlak je v play off větší, ale to si nesmíte připouštět.
play_fill
Aleš Stezka vynikal svými oslavami, a šoumenstvím. Co vy?
On to měl skvělé, ale já na to moc nejsem. Spíše si říkám, že se mi to v příštím zápase může vrátit, když budu na ledě dělat nějaké nesmysly. Já to ale beru, že to tak někdo má, chce si to užít, já si to užívám spíše v sobě. I v zápase, kdy se koncentruji na puk. Víte, mě už tolikrát vytrestalo, když jsem se rozčiloval na toho, nebo jiného, soustředil se na jiné věci, než na hru, že se tomu snažím vyvarovat.
Trochu jste nabil na závěrečnou otázku, a skončíme tam, kde jsme začali. U derby. Měl tedy třetí gól a vaše rozčílení se nad verdiktem sudích vliv, že jste pak ještě dvakrát inkasoval a šel z brány?
Já si myslím, že ne, ale byly to emoce, a za pět minut jsem dostal dva góly, takže příště radši přijmu jakékoliv rozhodnutí a budu v klidu. Jak říkám, připadá mi, že se mi to vždy negativně vrátí a špatně to dopadne.
