Začněme od píky – úvodní tři zápasy sezony jste prohráli. Mohla tato skutečnost nalomit důvěru vedení ve vás?
Na rovinu: tyto zápasy nám výsledkově absolutně nevyšly. Jsem ale přesvědčený, že herně nebyly tak špatné, což nám potvrdily i podrobné statistiky z instatu. A nalomení důvěry? Co bylo za odvoláním můžu jen tušit, ale úplně přesně nám to s Lešounem (Petr Leška) nikdo vlastně nezdůvodnil. Víc bych to ani rozebírat nechtěl.

U Beranů jste skončil 16. listopadu. Tým se postupně zvedal, vyhrál čtyři z posledních šesti zápasů, bodoval v pěti z nich. Zaskočilo vás odvolání?
Překvapilo mě už to, že se o tom i mediálně začalo hovořit přibližně měsíc předtím. Dohodli jsme se na dlouhodobé vizi a postupných krocích. Byl jsem ujištěn, že se o odvolání nejedná. Nicméně bylo zvláštní, že ta informace někde koluje. Rozhodně bychom ale nečekali, že nás odvolají v době, kdy výsledky jednoznačně měly vzestupnou tendenci.

Podle generálního manažera Beranů Jana Pravdy však herní výkony neměly stoupající tendenci…
Hodnotit výkonnost týmu je velmi složité, spousta lidí má často po utkání odlišný názor. Jsem však přesvědčen, že výkony mančaftu za našeho působení určitě nebyly špatné. Tým šlapal výborně, nebylo mnoho zápasů, z nichž jsme odešli bez bodu. A extrémně špatných výkonů bylo za ten rok minimum. Je důležité navíc říct, že při našem odvolání byl tým v aktuální výkonnosti na druhém až třetím místě, v celkové tabulce jsme na třetí místo ztráceli jen pět bodů.

S herním projevem jste tedy byl spokojený?
Nemyslím si, že bychom ve více zápasech herně propadli, nebo že by to bylo příšerné, jak někteří lidé tvrdili. Vždy to chci zlepšovat, k hernímu projevu jsem tedy hodně kritický. Pokud bych to měl hodnotit celkově, tak samotný projev i detaily hry se od loňska nadále zlepšovaly.

Mužstvo jste po vašem příchodu pozvedl, dotáhl až k vítězství v Chance lize. Čekal jste větší důvěru od vedení?
Zaprvé chci říct, že Chance liga je hodně specifická soutěž, už předtím jsem u ní byl dlouho. Nad nabídkou jsem přemýšlel, Zlínu jsem chtěl pomoci. Bavili jsme se o vizi, jak to v horizontu tří pěti let rozjedeme. Smlouvu jsem navíc měl na další dvě sezony. Nečekal bych tak, že za několik měsíců se toto téma vůbec bude řešit. Přišlo to po Třebíčí, kde se zápasy historicky neotáčí, přesto jsme z 0:3 srovnali na 3:3. Navíc jsme na tom byli lépe než při rozjezdu v předchozí sezoně.

Máte však největší rozpočet, klub se chtěl vrátit do extraligy…
Rozpočet je srovnatelný s Porubou, Vsetínem a Prostějovem, i ten má dražší hráče. Rozdíly těchto čtyřech mančaftů nejsou příliš rozdílné. O finále se mají porvat právě tyto týmy. Náš loňský rozpočet byl přitom stejný jako letos.

Když už jsme u hráčů, v posledních měsících se toho hodně namluvilo ohledně skladby mančaftu. Generální manažer Pravda řekl: „Pan Říha si skládal svůj tým, bylo deklarováno, že bude hrát na předních příčkách tabulky. Na jeho žádost pak došlo k dalšímu doplnění. Měl neomezené možnosti, kompletně si vedl sportovní stránku.“ Ztotožňujete se s tímto tvrzením?
Tento názor považuji za velmi nešťastný. Kdo se pohybuje v hokeji, tak ví, že pokud přijdete někam jako manažer či trenér, nikdy nemůžete vyměnit nebo sestavit sto procent týmu, to je zkrátka nereálné – máte tam platné smlouvy, určité finanční možnosti a podobně. Že máte „neomezené" možnosti, mohou říct možná tři týmy v Česku a ty hrají extraligu. Do týmu jsem za rok mého působení přivedl přibližně šest hráčů, ostatní vždy byli řešeni ve spolupráci s generálním manažerem. Pokud jste však nespokojen, můžete udělat spoustu změn v kádru během sezony, což si myslím, že se nám třeba během loňského ročníku povedlo výborně. Nicméně si stojím za tím, že tento tým byl na Chance ligu velmi silný. V listopadu se to také pozitivně začalo projevovat. Určitě však není dobré o „svém“ týmu veřejně říkat, že je špatně složený. Pokud jste na jakékoliv pozici v klubu, dáváte tím vlastně signál do kabiny, že si o nich myslíte, že jsou špatní. Hráči to rozhodně nevnímají dobře.

Po začátku sezony přišli do týmu čtyři Finové. I to mělo být podle pana Pravdy na vaši žádost. Proč jste se pro ně rozhodl? Nebyl tento počet v jednom týmu vysoký?
Nemyslím si, že jsme to řešili na moji žádost. Vždy se tyto záležitosti a rozhodnutí konzultovaly s generálním manažerem – a to jak s minulým, tak současným. Chtěli jsme přivést jednoho dalšího kvalitního hráče, národnost nebyla měřítkem, především se musíte dívat na trh volných hráčů. Že ti kluci přišli a bylo jich víc? Bylo to těžké rozhodnutí. Hráči to jsou však výborní. Problém spíše spatřuji v zásadnějších věcech. Pokud jsme se dohodli a rozhodli se, že některým hráčům bude z vážných důvodů ukončena smlouva, pak není možné, aby to rozhodnutí někdo změnil nebo ho nějak schovával.

Finové byli ve Zlíně pod palbou kritiky, čekalo se od nich více. Zvážil byste tento krok znovu?
Když to vezmu zpětně, tak tým to zpočátku zarazilo, poměrně velmi rychle vznikla velká konkurence. Tým se s tím chvíli pral. Následně to už ale v mančaftu začalo fungovat.

Proč jste ale ještě posilovali?
Důvod rozšíření kádru byl naprosto jednoduchý – v posledních zápasech loňské baráže jsme ze zdravotních důvodů skoro neměli s kým nastoupit, tomu jsme se letos chtěli vyhnout. V play-off se zkrátka může stát, že přijdete o několik hráčů.

Pro letošní ročník jste poskládali nejstarší mužstvo v Chance lize. Sázeli jste na zkušenosti?
Pokud chceme být konkrétní, pak to nebylo nejstarší mužstvo v soutěži, ale na začátku sezony druhé nejstarší. Věk navíc upřímně řečeno neberu jako nejdůležitější aspekt, tým by měl být vyvážený. V extralize navíc mají nejstarší týmy Pardubice a Třinec. Také TOP 4 týmy v Chance lize jsou většinou nejstarší. Pokud chcete myslet na titul nebo se prát o postup, tým postavíte ze zkušenějších hráčů. Ale jak říkám, věkový rozdíl v předních týmech je minimální. Pokud by v tom přeci jen někdo viděl problém, pak by další posilou nebyl věkově starší hráč, jak se tomu nakonec stalo.

Mladší hráče tedy nezavrhujete?
Co se týče zařazování mladých hráčů, v uplynulé sezoně jsme do prvního týmu vytáhli Heše, Sadovikova, Buriana a Zavřela. V play-off pak Čechmánka a Chludila. V rozehrané sezoně jsme byli v tomto směru velmi omezeni, jelikož tým juniorů měl, a nadále má, opravdu úzký kádr a navíc hraje o záchranu. Vytáhnout tedy hráče, kteří nás zaujali během letní přípravy, například Mikela s Vaculíkem a další, bylo vždy velmi složité!

Každoročně propíraným tématem u Beranů je kondice. Chyběla týmu v některých pasážích sezony?
Po mém příchodu do Zlína jsme to opravdu hodně řešili, což také každý věděl. Ke spolupráci jsme pak přizvali Toma Smolíka, každou reprezentační přestávku jsme to řešili menším soustředěním. Hráči trénovali opravdu hodně a věřím, že kvalitně. Se Smoldou jsme se snad každý den bavili, jak se situace lepší. Po testech na fakultě jsme se shodli, že jdeme správným směrem. Jsem přesvědčený, že příprava byla extrémně náročná. Můžete se opřít v kondici i o nějaký pocit a ten jsme měli letos oproti loňsku výborný. A pokud se opřeme o data z fakulty v Olomouci, anebo nejrůznějších testů, které jsme dělali, ať už na suchu nebo na ledě, byly nejlepší za posledních X let ve Zlíně! Hráči, u kterých byly nějaké odchylky, tak se to řešilo dalšími kontrolami a testy, aby došlo ke zlepšení.

Loni jste vytvořili úspěšný trenérský tandem se Zdeňkem Sedlákem starším, na první pohled tato spolupráce fungovala. Pan Sedlák se však znovu vrátil k mládeži. Nebyla to škoda pro zlínského fanouška? Proč pak padla volba na Petra Lešku?
Vedení klubu chtělo Zdeňka od úplného začátku, aby se věnoval mládeži. O Petra Lešku jsem osobně stál už po příchodu Zlína, tehdy to ale ještě nevyšlo. Chtěl jsem, aby do toho šel s námi na tuto sezonu, byl jsem rád, že to vyšlo. Petr je profík a navíc místní ikona z hráčských let. Do týmu přivedl zajímavé názory, řešil detaily, věděl jsem, proč ho tam chci mít a to se mi potvrdilo. Každopádně jsem přesvědčen, že tato změna v realizačním týmu byla velmi pozitivní, takto to vnímal náš tým, hráči i fanoušci. Spolupráce všech lidí, co byli dole v kabině, byla na profi úrovni, opravdu parádní, měli jsme to jasně rozdělené – některé věci řešil Petr, další měl přímo na starosti Olda Horák a samozřejmě Luboš Horčička a Tom Smolík. Vše jsme každodenně řešili a to s kompletním týmem, včetně kustodů a fyzioterapeutů i ve spojení s hráči.

Fanoušci nedávno žádali váš návrat, spolek Žlutomodrých tím podmiňoval svoji účast na stadionech. Potěšilo vás to?
Spousta fanoušků se ozve i prostřednictvím sociálních sítí, takže jsem to zaznamenal. Jejich podpory si vážím, nicméně klub si vybral jiné trenéry a to my musíme respektovat. Celkově musím říct, že takový vztah, co jsem měl od svého nástupu do Zlína s místními fanoušky, tak to bylo něco nepopsatelného. I když se nám zpočátku nedařilo, jako tým jsme cítili jejich podporu. Bylo neuvěřitelné, co předváděli na konci sezony. Když vzpomenu na jejich výjezdy do Kolína, na Slavii a pak během play-off, tak jsme domácí prostředí měli i na venkovních zápasech. Za tuto podporu během roku, co jsem byl ve Zlíně, jim chci poděkovat, byli našim dalším hráčem! Celý Zlín se během loňské sezony spojil a myslím, že i na začátku této sezony byla ta podpora velká.

Kdybyste přeci jen dostal nyní opět nabídku ze Zlína. Jak byste reagoval?
Jsem realista, současné vedení si vybralo nové trenéry a s tím momentálně nikdo nic neudělá.

Sledujete Berany od vašeho konce? Co říkáte na jejich současné rozpoložení?
Celá situace je velmi špatná. Zlínský hokej patří jinam a ne do této situace. Rozhodně mi to osobně není příjemné sledovat. Pokud se má hokej ve Zlíně nasměrovat na cestu tam, kam patří, bude to velmi těžké. Je potřeba k tomu udělat spoustu rázných kroků. Jakých? To po mně nechtějte vědět. (úsměv)

Ve Zlíně jste skončil před necelým čtvrt rokem. Měl jste od té doby možnost znovu trénovat?
Hned po odvolání jsem měl kontakty z jiných klubů. Na rovinu jsem si ale chtěl odfrknout, nechtěl jsem letět do něčeho jiného, byl jsem spjatý se Zlínem. Zklamalo mě, co se stalo. Nabídek jsem si vážil, v danou chvíli jsem se na to necítil. Do nového roku jsem chtěl být doma. Poté jsem jednal se dvěma týmy, prozatím jsme se ale na této sezoně nedohodli. Je však možné, že se domluvíme na té příští.