Třiatřicetiletý bek je především rád, že se mu vyhýbala zranění, díky čemuž odehrál devadesát zápasů. „Byla to dobrá sezona,“ řekl s úsměvem v rozhovoru pro Deník Polák, který minulý týden podepsal roční prodloužení vylepšené smlouvy.

Když se vracíte domů do Ostravy, na co se vždy těšíte?
Speciálně asi na pivo. Přece jen to americké není dobré. (smích) Ale vůbec na domov, kamarády, rodinu, klid. Člověk může vypnout a nemusí se každý den soustředit na hokej a být ve stresu. Je to dovolená, tělo i mysl vypustí a regenerují na další ročník.

Asi jste rád, že už v červnu máte jasno, že?
Jasně. Už po sezoně jsme se bavili s trenérem i manažerem, že by chtěli spolupráci prodloužit. A já ten zájem měl také. Sice byly indicie o nabídkách odjinud, ale do 1. července jsem stejně s nikým jiným oficiálně jednat nemohl. A už jsem se naučil, že dokud není nic podepsáno, tak to nekomentuji, takže jsem vyčkával, až se domluvíme. Mou prioritou byl ale Dallas, po hokejové i životní stránce. Nakonec to bylo rychlé.

Život v Texasu si tak pochvalujete…
Po životní stránce je to asi nejlepší město, kde jsem dosud hrál. Samozřejmě každé město i země mají své výhody i nevýhody, ale Dallas je výborný v tom, že je tam teplo. To je v mých letech super, protože když člověk vidí sluníčko každý den, má dům, tam bazén, tak má i lepší náladu i více energie, než když bydlíte ve čtyřicátém patře a venku je minus čtyřicet. I sezona byla úspěšná. Začátek sice těžký, protože přišel nový mladý trenér, který se učí, ale učit se chce, hokej má rád, a i když to z naší strany bylo nevyrovnané, nahoru dolů, tak po Vánocích si to sedlo a udělali jsme pěkný výsledek, se kterým jsme spokojeni. Neudělat ale zase play-off asi by došlo na velké organizační změny. Takhle to asi mnoha lidem zachránilo práci. (úsměv)

A co fanoušci?
V Dallasu hokej vedle basketbalu a amerického fotbalu není číslo jedna. Přesto jsme měli často vyprodáno a i atmosféra v hale byla dobrá. Proti Torontu, kde se nefandí, si na diváky nemůžeme stěžovat. Zvlášť v play-off to bylo perfektní. Hala duněla, a když jsme přiletěli zvenku, tak i v jednu ráno na nás čekali lidé na letišti. To nás potěšilo a ukázalo to energii, jaká ve městě panovala.

Byl jste na basketbale a americkém fotbale?
Na basketbal se kluci jdou občas podívat, mně to ale moc neříká. A co se týká amerického fotbalu, tak ti sídlí ve městě dál, a i když jsem se na to chtěl jet podívat, tak v době, kdy hráli doma, my byli na tripu venku. Akorát jednou jsme tam byli, když tam byl Martin Šonka a Red Bull Air Race, ale nedostali jsme se ani na závody ani na trénink, udělali jen pro nás soukromou akci a byli jsme se podívat do jejich zázemí. Perfektní zážitek, i když jsme to neviděli letět. Škoda. A zrovna nedávno jsem se dozvěděl, že série končí. Nejsem sice fanoušek, ale kdyby to bylo někde tady, mluvilo se o Praze, přijel bych se kouknout. Také škoda.

K Red Bull Air Race se poutá rychlost a adrenalin. Také hokej se zrychluje, protože týmy preferují mladé dynamické hráče. Jak se s touto změnou v NHL vyrovnáváte vy?
Humorem. Dělám si z toho srandu. V Torontu jsem byl v jednu chvíli asi druhý nejstarší, a měl jsem více odehraných zápasů než všichni ostatní obránci dohromady. Letos jsem hrál s Finem Miro Heiskanenem. Je mu osmnáct, ale je to hotový hráč, to nebývalo. Vždyť já jsem byl nejmladší v mužstvu ve dvaceti. Teď hráči přichází z Evropy fyzicky i psychicky připravení. Mají zdravé sebevědomí a pak vám nezbude než si z toho dělat legraci.