I díky tomu jej diváci mohli v neděli vidět na fotbalovém hřišti v Markvartovicích v týmu osobností Šachtar BO Ostrava v charitativním utkání proti místnímu Sokolu. Na rozdíl od ledové plochy, kde v zadních řadách ničí útoky soupeře, se pohyboval na ofenzivních pozicích. A dokonce asistoval u jedné z branek.

„Sám jsem byl ze svého výkonu překvapený,“ přiznal s úsměvem čtyřiatřicetiletý odchovanec Poruby, který v nové sezoně oblékne dres extraligových Vítkovic.

Sice jste předesílal, že do zámoří se vracet nechcete, ale nehlodalo ve vás pokušení rozhodnutí změnit, hecnout se a ještě jednou se v play--off poprat o Stanley Cup?

Opravdu ne. V rozhodování hrála roli řada faktorů, kvůli kterým jsme si řekli, že už zůstaneme doma. A další události, které nyní jsou, mě v tom jen utvrzují. Třeba to, jak se to teď v Americe odvíjí. Fotbalisté jsou v Disney Worldu, NBA také přemýšlí, co dál. Ale kvůli toho to nebylo. Já se rozhodl na základě rodiny, našich pocitů a musím říct, že toho nelituju.

Oddechl jste si, když generální manažer Dallasu Jim Nill a později i NHL prohlásili, že hráči, kteří nechtějí, se vracet nemusí a nebudou sankcionováni?

Samozřejmě mi trochu spadl kámen ze srdce, ale mně šlo spíše o to, aby vše bylo vyřešeno v týmu, kde jsem hrál. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale mně je jedno, co si myslí lidé, nebo NHL. Záleží mi jen na tom, co na to klub, v jehož barvách hraju. S manažerem jsme to probrali, on mé rozhodnutí pochopil, přijal to perfektně. Měl jsem radost z toho, jak se zachoval. I když to rozhodnutí není veselé, bylo to hodně emocionální, tak musím zdůraznit, že si za ním stojím. Člověk si říká, jestli chce skončit takovým způsobem, byla to složitá situace, ale v klubu se k tomu postavili super, a to mě potěšilo. O to to bylo příjemnější a jednodušší.

Jste v kontaktu se spoluhráči, třeba Radkem Faksou? Máte informace, jak to na začátku kempů vypadá?

S Fíkusem jsem v kontaktu, ale teď jsme se nebavili, takže nevím, jestli se něco změnilo. Jen vím, že dlouho měli tréninky ve skupinkách po šesti, ale mám dojem, že v pondělí měli první společný. Tím oficiálně začal kemp. Jinak ale zpráv moc není.

Hokejový tým HC Vítkovice Ridera představil nového hráče Romana Poláka, 15. června 2020 v Klimkovicích.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Takže si říkáte, že jste rád, že jste nejel?

To ne. Já se prostě rozhodl na jiných faktorech v čele s rodinou, nikoli na podmínkách, za jakých se NHL dohraje. Bohužel, nebo možná bohudík, už nejsem nejmladší, a mám v životě jiné priority. Ty se přehodily z hokeje na rodinu, nechtěl jsem zmeškat určitou etapu života. Mám děti, které vyrůstají, slaví narozeniny a podobně, což jsou chvíle, které jsem už nechtěl zmeškat.

Budete zbytek sezony NHL sledovat?

Vyloženě to sledovat kvůli časovému posunu nebudu, ale koukat budu určitě na Dallas. Nevím, jestli přímo on-line, ale když se probudím, tak mrknu, jak hráli. Navíc jsem s kluky v konverzační skupině, ještě mě nevyhodili. (usměje se) V zákulisí pořád budu.

Když to uzavřeme, v srpnu nastoupíte v dresu Vítkovic?

Asi tak. Uvidíme, kdy to bude přesně možné, protože tam jsou ještě určité klauzule, co se týká kolektivní smlouvy mezi NHL a NHLPA (hráčská asociace). Nicméně věřím, že bych brzy mohl s Vítkovicemi podepsat reálnou smlouvu a vše bude oficiální.

V jaké fázi individuální přípravy se nyní nacházíte?

Už budu pomalu finišovat, protože kolem 27. července se jde na led a ještě si nejsem jistý, jestli půjdu s ostatními hned ze startu. K tomuto datu, nebo někdy okolo 1. srpna, to ale pomalu šteluju, že bych se mohl připojit. Do té doby ale budu pořád na suchu.

V neděli jste si toto období zpestřil charitativním utkáním v Markvartovicích. Jak jste se cítil na fotbalovém hřišti?

Jako součást přípravy jsem to nebral. Kluci mě dlouho přemlouvali, abych šel. Sami hrají každý týden. Nakonec jsem řekl, že půjdu, protože šlo o charitativní akci, peníze putovaly na dobrý účel, takže kvůli toho jsem se rozhodl, že hrát budu. Když jsem pak vytáhl kopačky, tak se mi smáli, že už asi něco zažily. Holt už mají něco za sebou. Dneska totiž to není ani kůže, spíše jen natáhnutá látka.

Máte na mysli gumotextilky?

Ne, to ne. (směje se) Bylo to něco modernějšího, ale ne zas tolik, jako třeba u Nicka Malíka, který vyběhl v růžových pumách. Tak daleko ještě nejsem. Ale nebudu lhát, poslední fotbalové utkání jsem odehrál dávno. Možná ještě za Kubina Team, takže už to je nějaký čas. Jinak to bylo dobré. V poločase, když jsem si sedl, nohy ztvrdly, ale nakonec myslím, že to nebylo nejhorší a cítil jsem se lépe, než jsem předpokládal.

Charitativní zápas v Markvartovicích, 12. července 2020.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Zajímavé bylo, že na ledě jste v obraně, ovšem na trávníku jste byl k vidění v záloze a útoku…

Mně to sedí, protože mám samozřejmě vynikající techniku míče. Vlastně nakonec jsem nádherně připravil velice důležitý gól na dva nula. A co si budeme povídat, na hrotu, nebo na kraji zálohy to není tak náročné, takže když jsem se nemusel vracet, tak jsem si to mohl trochu i užít. To mi vyhovovalo.

Ono by se ale řeklo, že záložník je ten nejběhavější post…

Já jsem byl speciální pravý záložník, spíše předsunutý, a potom jsem se sám postupně posunul na hrot. To bylo fajn. Nakonec myslím, že můžu být s výkonem spokojený. Osobně jsem od toho nic nečekal a sám ze sebe jsem byl překvapený.

Jaký máte vztah právě k fotbalu?

Co vám budu povídat, už tomu moc nedám, maximálně si zahraju s dětmi na zahradě. Jinak od chvíle, kdy skončil Kubina Team a Pavel zůstal v zámoří, nikam nejezdím. Už to jde mimo mě. Pokud jde ale o dobrou věc, rád se zapojím. O to je to lepší.

Charitativní zápas v Markvartovicích, 12. července 2020.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

U vás tedy nehrozí, že byste se po skončení kariéry zapojil do některého klubu a zahrál si nějakou nižší soutěž?

Určitě ne. Až ukončím hokejovou kariéru, rozhodně se nedám na fotbal. Spíše budu divákem s klobásou a pivem v ruce.

Každopádně utkání účel to splnilo, a třeba váš dres se vydražil za šestnáct tisíc korun…

No, on sice byl prodán za šestnáct tisíc, ale já tomu pánovi musel dvanáct doplatit. Aby to nevypadalo špatně. Ne, samozřejmě si dělám legraci. Jsem rád, že se to dostalo na pěknou úroveň, protože ten dres byl opravdu originál, hrál jsem v něm, takže jsem nechtěl, aby to přišlo vniveč. Potěšilo mě, že se to vydražilo za pěknou částku, která pomůže.