Brusle obul poprvé od března, kdy byla přerušena NHL. „Kluci jsou už asi pět dní na ledě, takže ten trénink nějak vypadá. Pro mě to byl po tak dlouhé době celkem ostrý start. Hodně bruslařský, ale myslím, že jsem to zvládl. Mohlo to být i horší,“ usmíval se čtyřiatřicetiletý zadák krátce po tom, co opustil hrací plochu a vydal se na rozhovor.

Mezi ostatními jste vyčníval faktem, že vaší helmu nezdobilo plexisklo. V Česku ho ale budete muset nosit. Bude to nezvyk?

Určitě bude. Roman Šimíček se sice pokusil trochu zalobovat o výjimku na svazu, protože přece jen jsem s tím nehrál patnáct let. Nešlo to, takže si budu muset zvykat. Ještě jsme ale nepřišli na to, jaké plexi na tu helmu dáme, proto jsem ho teď neměl. Musíme si něco vybrat a pak uvidíme.

Vadí vám to ve výhledu, nebo se třeba mlží?

Já si myslím, že to spíše mentální. Jsem prostě takhle zvyklý, takže mi pak před očima vadí všechno. Ale není to nic, co by nešlo vyřešit. Třeba si ho trochu zvednu, a snad k tomu budou rozhodčí nějakým způsobem přihlížet. Uvidíme.

Hokejisté HC Ridera Vítkovice 2. srpna 2020 v Ostravě na tréninku. Roman PolákZdroj: Deník / Lukáš Kaboň

V NHL je už jen pár hráčů, kteří bez tohoto štítu hrají. Je to známka tvrdosti daného jedince, že se nebojí?

Myslím, že to bylo dáno stylem, jakým se hrálo. Já do NHL přišel jako mladý kluk a plexi jsem samozřejmě měl, protože pocházím z Evropy. Jednou jsem ale šel na trénink, nasadil si helmu a plexi na ni nebylo. Prostě mi ho kluci sundali. (úsměv) Nemohl jsem si proto vybírat, jestli ho chci nebo ne. Bylo mi odebráno a tak to začalo.

NHL se přece jen rozjela, věřil jste, že se to povede?

Abych se přiznal, tak osobně jsem tomu nevěřil, ale povedlo se jim to a jsou tam. Já jsem ale zase rád, že jsem tady.

Sledujete to?

Vůbec ne.

Takže žádná nostalgie?

Něco vidím na instragramu, co tam kluci dávají za fotky, jak to tam snáší. Akorát se o tom pobavím s přáteli, ale jak říkám, já jsem rád, že jsem tady.

Nepřemlouvali vás v Dallasu ještě k návratu?

To ne. Jen jsme se domluvili a generální manažer mi vyšel vstříc. Znal mé stanovisko, proč jsem se rozhodl, pochopil to. Asi týden zpátky jsem se bavil i s hlavním trenérem, ptal jsem se, jak se tam mají a jak to zvládají. V kontaktu jsem i s kluky, máme dobrý vztah, voláme si a pochopili, proč jsem se tak rozhodl.

Jste ještě na sítích ve společné skupině?

Jsem, ještě mě nevyhodili, takže když se ráno probudím, tak tam mám třicet zpráv, rád si přečtu, co tam řeší a jak to tam snáší. Ale jinak moc informací nemám, přece jen na skupině je spíše sranda, žádné vážné věci. Ale to si myslím, že je to dobré, určitě i oni se potřebují nějak rozptýlit, a když jsou tam zavření, moc příležitostí nemají. Proto různě vtipkujeme. Psychicky je to tam určitě hodně náročné, ale zatím to snáší dobře.

Svým humorem k rozptýlení určitě také přispíváte…

Občas tam něco hodím, ale snažím se to omezit, aby mě ještě nevyhodili. (úsměv) Radši do nich nerýpu, třeba s tím, že ještěže jsem zůstal doma podobně. To si nechávám pro sebe.

Co říkáte na rozjezd Dominika Kubalíka a jeho pět kanadských bodů (2+3) při prvním zápase v play-off?

Super. To samé měl i Ondra Palát. Kluci jsou mladí, šikovní a je vidět, že se dobře připravili.

Hokejisté HC Ridera Vítkovice 2. srpna 2020 v Ostravě na tréninku. Roman PolákZdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Jak se vám hrálo vůbec proti hráči, jakým je právě Kubalík?

My jsme hráli proti sobě asi jen dvakrát, dal nám snad dva góly z přesilovek. Je to šikovný hráč, má vykající střelu, díky které, když stojí na modré, tak to umí trefit.

Jaké podle vás má Dallas šance ve vyřazovací části?

Teď je to strašně těžké říct. Myslím si, že kdo chytne začátek, tak bude mít výhodu. Na startu jsou ale všichni na stejné čáře.

Vy jste začal svou misi ve Vítkovicích, které čeká dnes první utkání Generali Česká Cup ve Zlíně, ve čtvrtek pak hostí Třinec. Máte představu, kdy byste mohl nastoupit?

Až se budu na ledě cítit dobře a budu vědět, že se nezraním, tak se domluvím s trenéry a nastoupím. Do té doby budu trénovat a připravovat se. Já myslím, že není kam spěchat, protože není jisté, kdy se začne, nikdo nic neví, takže nespěchám.

Jak na vás tato nejistota působí?

Nijak, já tyto věci, jestli se bude, nebo nebude hrát, příliš neřeším. Teď se snažím připravit, dostat trochu do formy a uvidíme, jak dlouho bude vše trvat. Jestli to bude měsíc, dva, tři. Já si myslím, že to ani nikdo neví, nikdo to nedokáže říct, takže bychom tady jen polemizovali.

Každopádně tento týden se v utkání neukážete…

Určitě ne.

Jaké je si to zvykat na jiné rozměry kluziště i styl hry?

To řekne až čas. Na tomto úzkém ledě tady jsem poprvé a nevypadá to špatně. Uvidíme, jaký bude styl hokeje a co se bude chtít hrát. Pak se uvidí dál.