Kliknutím zvětšíteV utkání museli znovu dohánět manko soupeře, ale nezlomilo je to a nakonec mohli společně se svými fanoušky v zaplněné Werk Areně slavit.
Šimon Hrubec, brankář mistrovského týmu, si podobně jako jeho kolegové vzal na led před slavnostním ceremoniálem malého synka. „On je moje největší životní výhra. Ale titul je samozřejmě něco úžasného,“ vyprávěl rozjařeně.
Jak podle něj bylo náročné zvládnout finálovou sérii? „Fyzicky to bylo docela v pohodě, daleko složitější to bylo na hlavu. Po každém utkání přijít domů a připravit se na další zápas, to bylo to nejtěžší,“ ujistil. A jak mu příprava šla? „Dělal jsem to tak, že jsem se každý zápas play off snažil chápat jako běžný ligový zápas v základní části. Nepřipouštět si, že je to utkání, které nás může přiblížit titulu,“ nabídl svůj recept Šimon Hrubec, patřičně hrdý na svůj tým. „Kluci obětavě padali do střel, dřeli. Bez nich bych tam byl úplně k ničemu,“ poslal poklonu svým spoluhráčům.
Střelec vítězné nedělní branky na 3:2 Vladimír Roth se trefil poprvé v play off: „Je to i o štěstí. Měl jsem tam pár střel, které gólman neviděl, ale nakonec to přišlo v pravou chvíli,“ ulevilo se Rothovi.
Ten tak přidal ke své bronzové medaili ze Slavie a dvěma stříbrným už z dresu Třince vytoužené zlato. „Člověk si nejvíc pamatuje právě to zlato. Medaile na konci sezony jsou sice hezké, ale počítá se jen to, když jste první,“ pravil a ocenil soupeře. „Klobouk dolů před Libercem. Každý zápas nás stál hodně sil, nedali nám vydechnout a byli skvěle připravení. Je to perně vydřený titul,“ uznal Roth.
Liberecký kapitán Petr Jelínek smutnil: „Můžeme být na sebe hrdí, makali jsme celou sezonu, ale ve finále nám asi chyběla trochu zkušenost. Bohužel jsme ve finále hráli jen čtyři zápasy ze šesti a to nestačilo. Ale ukázali jsme jistý potenciál. Máme v kádru spoustu mladých hráčů, tak snad na tu letošní sezonu příště navážeme.“
Jeho kolega z týmu Tomáš Havlín byl ještě stručnější. „Nikomu nepřeji být na druhé straně. Chyběl nám jen krůček, abychom mohli slavit my,“ hleděl liberecký obránce k hloučku slavících Ocelářů.
Legenda Třince Jiří Polanský ze sebe po poslední výhře sezony také vysypal první dojmy: „Tohle je asi nejvíc. Mám tady na ledě malou dcerku, která mi připomíná, jak starý je ten první nezapomenutelný titul, protože se narodila v roce 2011, asi pět dní po titulu. Jsem rád, že můžeme opět slavit, protože letos jsme tomu obětovali strašně moc.“
Polanský zároveň ujistil, že každý úspěch chutná stejně. „Akorát ta cesta je jiná. Tehdy jsme měli tým, který všichni pasovali na mety nejvyšší a vyšlo to. Letos jsme si ho uhráli bojovností, takovými drobnými poctivými věcmi, cesta byla složitější a budu na to vzpomínat víc než na ten první titul,“ podotkl Polanský.
Zkušený obránce Liberce Ladislav Šmíd zažíval velké zklamání. „Těžko se to skousává, je to asi největší zklamání kariéry. Ale klobouk dolů před Třincem, byli na nás připravení. Gratuluji jim. I když jsme poslední dva zápasy odehráli slušně, stejně to nestačilo. Byli štastnější. Nakonec rozhodly detaily. Myslím, že se to zlomilo za stavu 2:2 na zápasy u nás,“ doplnil.
Přešťastný mohl být naopak Petr Vrána. Muž, který byl v půlce sezony vyměněn ze Sparty za Robertse Bukartse, což se ukázalo jako trejd ročníku. Věřil Vrána, že to po přesunu do Slezska může s titulem konečně vyjít? „Věděl jsem, že Třince má vždy vysoké ambice, ale o titulu jsem neuvažoval. Je to splněný sen,“ přiznal a dodal, že před nedělním utkáním ani nebyl nervózní. „Paradoxně jsem nějak věřil tomu, že to vyjde,“ smál se.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
