Zřejmě životní rozhodnutí udělal loni na jaře hokejový útočník Ondrej Šedivý. V šestadvaceti letech měl za sebou skvělou premiérovou sezonu v mezinárodní lize EBEL ve Znojmě, na jehož účasti ve finále soutěže měl zásadní podíl. Přesto udělal klíčový krok a poprvé opustil pohodlí domova, kývl na nabídku z Innsbrucku a akceptoval rizika, která angažmá v zahraničí přináší. „Nebylo to jednoduché a nejen kvůli jinému jazyku jsme s manželkou nevěděli, do čeho jdeme. Teď ale můžu říct, že to bylo správné rozhodnutí," vyznal se Šedivý.

Týmu se před sezonou ujal nový trenér Rob Pallin, který loni dotáhl v EBEL do play-off maďarský Fehérvár. Byl on klíčem k úspěšné sezoně?

Určitě, musel začít budovat úplně nový tým. V šatně bylo několik domácích hráčů, které postupně doplňovali Američané, Kanaďané, já s Lubošem Stachem jako dva Češi… Bylo nás tam asi dvanáct cizinců, takže to nebylo lehké. Nakonec složil silné mužstvo, které si po sedlo, táhli jsme za jeden provaz, což jsme dokázali tím, že jsme po sedmi letech udělali play-off.

Hned v prvním kole jste ale narazili na suverénní Vídeň.

Byla bezkonkurenční. Myslím si ale, že i když jsme prohráli 0:4 na zápasy, nemáme se za co stydět, protože Vídeň stejným skóre vyhrála i v semifinále a ve finále. Člověk si sice říká, „kdybychom narazili na někoho jiného", ale to je jen pověstné „kdyby".

HOKEJOVÝ ÚTOČNÍK Ondrej Šedivý si s manželkou Zuzanou prostředí v Tyrolsku velmi rychle oblíbil.A jak hodnotíte sezonu z osobního hlediska?

Co se týká bodů, tak to nebylo tak bohaté jako ve Znojmě, čekal jsem od sebe víc. Je rozdíl, jestli uděláte 55 bodů, nebo osmadvacet. Nicméně jsem přesto rád, že klub má ve mě důvěru a hned v lednu mi nabídl prodloužení smlouvy, což jsem přijal. Ke spokojenosti přispívá i tamní prostředí, které je nádherné. To mi asi potvrdí každý, kdo byl v Alpách, byť jen na dovolené. Pro mě i manželku je tento čas v zahraničí velká životní zkušenost.

Evidentně si angažmá v Tyrolsku nemůžete vynachválit. Je to tak?

Ano. Jsme uprostřed hor, okolo čistý vzduch a hrozně milí a příjemní lidé. Zároveň je tam pořád co dělat. Když má člověk den volna, nabízí se mnoho možností, co vymyslet. V létě i v zimě. Třeba do Seefeldu, který máme jen patnáct minut autem, jezdíme velmi rádi na výlety. Máme tam ale vyhlédnutu spoustu dalších míst, kde jsme ještě nebyli, ale chystáme se tam.

Výjimečný rok jste prožil i v osobním životě. S přítelkyní Zuzanou jste se oženil a narodila se vám dcera Anna.

To byly nádherné momenty, které nás ohromně naplňují. Malá je neskutečná, roste jako z vody, ani se mi nechce věřit, že už bude mít čtyři měsíce. Jsou to takové šťastné chvíle, které nám to tam jen zpříjemňují a dělají radost. Čas s holkami si hodně užívám.

Hokejový titul jste nevyhrál, oslavy jste si ale mohl užít jako hráč fotbalového Bohumína po postupu do divize, že?

Jsem hrozně rád, že mě kluci vzali mezi sebe, mohl jsem s nimi trénovat, prožívat to s nimi a být u postupu. Už v minulé sezoně měl Bohumín kvalitní mančaft, teď to ale plně ukázal a úspěch si zasloužil.

HOKEJOVÝ ÚTOČNÍK Ondrej Šedivý si s manželkou Zuzanou prostředí v Tyrolsku velmi rychle oblíbil.Dokonce jste v krajském přeboru vstřelil gól…

To bylo srovnatelné s tím, co zažívám na ledě. Jen je škoda, že zrovna na tom zápase nebyli přítomni Roman Szturc s Rosťou Oleszem, který třeba před lety odehrál jeden nebo dva zápasy za Janovice. Oni si totiž ze mě dělali srandu, že klukům podávám klíče a jsem maskot týmu. Hned po gólu jsem jim ale psal. Zpět se ale dlouho neozývali. Asi neměli, co by na to řekli. (smích)

V šatně jste se ale určitě stal terčem vtípků…

Jasně, třeba že mi chybí hokejka. Nebo když jsem po deseti minutách už nemohl, protože jsem mnohdy běhal zbytečně, Marek (Poštulka) na mě volal, jestli si nechci sednout a odpočinout na lavičku. Ale to jsou fóry, které k tomu patří. Navíc fotbal mám rád. V mládí jsem ho hrál, dneska se na něj rád dívám, radši než na hokej. Je to můj koníček na odreagování. Zároveň jsem pochopil, že chcete-li ve fotbale či hokeji dávat góly, musíte to umět.

To nepochybně. Každopádně čas s fotbalisty vám asi zpříjemnil letní dril, že?

Samozřejmě. Bylo to příjemné, ale jinak už asi sedm týdnů trénuju. Právě s Rosťou Oleszem, Romanem Szturcem, Tomášem Kudělkou, Ondrou Palátem, Radkem Faksou nebo Pepou Hrabalem máme skupinku a společně se připravujeme už několik let. Loni se mi vyplatila spolupráce se specialistou na hokejové tréninky Radimem Poláškem i panem Pálkou, který mě v mém útlém věku připravil na velký hokej. Věřím, že i pro novou sezonu nám to pomůže, abychom byli připraveni.

Předpokládám, že „své" Vítkovice rovněž sledujete…

Samozřejmě, když byla možnost, díval jsem se na jejich zápasy na internetu. Myslím, že minulá sezona se jim povedla. Zvedly se, mají na čem stavět a zdá se, že vhodně doplnily kádr, tak snad nabraly správný směr. I fanoušků chodí více. Proto věřím, že v nové sezoně udělají další progres a budou atakovat první šestku.