Ve středu 7. prosince to byly přesně dva roky, kdy se bývalý skvělý obránce ujal žezla na střídačce mateřského klubu. Vítkovice tehdy dřely dno tabulky, budoucnost byla nejistá. Ačkoli tým ušel od té doby značnou obměnou a cesta to byla trnitá, pod Holaněm se tradiční česká značka vzmohla. „Padesát šest bodů? Pětka a šestka,“ vtipkuje. „Pěkné číslo, to neříkám, ale ač mi to možná nebude nikdo věřit, já to nesleduji a neřeším. Jde to mimo mě,“ překvapí.

S kolegy trenéry má vlastní výpočty, kolik bodů by mělo stačit na co. A dokud se účet neuzavře po 52 kolech, nechce z toho dělat závěry. „Kdybych se měl zabývat každou výhrou a kolik zrovna máme bodů, jestli jsme první, či desátí, dostal bych se jen do kolotoče, ze kterého bych se zbláznil,“ vysvětluje Miloš Holaň.

Vítkovice se prezentují poctivou hrou a přístupem, které jim pomohly zejména ve složitém úvodu sezony. V listopadu to už v takřka kompletním složení rozbalily naplno. Holaň se vyznačuje svou náročností. Začíná u sebe, vše přenáší na kolegy i svěřence. „Přijdu do práce, mám rád komunikaci s hráči, i nějakou srandičku, ale jak vejdeme na led, tak to končí,“ líčí rázně. „V tréninkovém procesu je klíčová důslednost a hráči vědí, že je to tak nastavené. Měnit a polevovat určitě nebudeme,“ hlásí jasně Miloš Holaň.

Proč? „Jakmile poleví trenér, následují hráči, kustodi, maséři. Poleví i mluvčí, ledaři…,“ směje se. „To je sranda, ale příkladem musím jít. Být stožárem, o který se opřou, když se nedaří, ale i rozdat karty. A přes to vlak nejede,“ míní někdejší reprezentant.

INDIVIDUALITY VZEJDOU Z TÝMU

Pod dojmem dobrých výsledků ze svých nároků neubírá. Nebo jen výjimečně. „Ano, po venkovním zápase je volno, nebo volnější režim, ale pak se udělají dva tréninky, aby se to dohnalo. A přináší to ovoce, což vidí i hráči. Pak je to lehčí,“ přibližuje Miloš Holaň.

V šatně má vedle důležitých dříčů řadu individualit. Od brankáře přes kreativní a ofenzivní obránce až po výtečné střelce. Vše má potenciál ovládat statistiky. Jenže ani oni se neštítí „černé práce“, aby uspěl celek. „Je to trochu o psychologii,“ naznačuje Holaň.

„S kluky se musí mluvit, aby pochopili, že když to jde všem, tak vystoupí i ty individuality. Nikdy se tak ale nestane bez podpory mužstva. Zároveň ale i pro mě je obrovská škola mít v týmu tolik hvězd a utvořit to tak, aby byli všichni spokojení,“ dodává.

Pro příklad nešel daleko. „Nebudu jmenovat, ale debatoval jsem s hráčem, který byl zklamaný z toho, že z předbrankového prostoru nedal čtyři pět zápasů gól v přesilovkách. Přitom když to tam padne, je to díky černé práci z osmdesáti procent jeho trefa. Pak mu to musíte vysvětlit, aby to pochopil. Podobné je to i u kluků, kteří chodí jen na oslabení. A o tom je trenéřina,“ líčí Holaň.

Velkým překvapením je pro něj americký útočník Peter Krieger, který přišel v létě ze Zvolena. „Na Slovensku body sbíral, ale jejich ligu nechci srovnávat s naší. Pracuje na sobě, má novou výzvu, myslím si, že si váží toho, s kým hraje. Buky i Mueller mu předávají velké zkušenosti, hodně spolu mluví a na tréninku zkouší různé signály. A fungují i mimo led,“ pochvaluje si kouč.

„První dva útoky tedy máme, teď ještě vyladit třetí a čtvrtý, protože díky těm zraněním neměly stabilitu. Ale my počítáme s tím, že trefit se do toho můžeme až před play-off. Je nutné, aby to uzrálo,“ uvědomuje si Miloš Holaň.

Peter Mueller z Vítkovic je jednou z největších hvězd celé extraligy.
Hvězda extraligy Mueller o Česku: Líbí se mi vášeň lidí, nemám rád D1. Co jídlo?

RADOST Z PŘESILOVEK

Tématem samým o sobě jsou přesilové hry, o nichž v říjnu pro Deník trenérská legenda Vladimír Vůjtek starší prohlásila, že tak úderné je neviděl ve Vítkovicích snad od devadesátých let. „To jsem na tom měl podíl možná ještě já,“ zasměje se Miloš Holaň.

„Znovu je to o klucích, složení, schopnosti si vyhovět, a že ve výsledku je jedno, kdo z té pětice skóruje. Každý má svou úlohu,“ opakuje, přičemž i zde musí být diplomat a hráčům vše vysvětlit. „Všichni, kteří u nás přesilovky hrají, jsou střelci. Buky, Laky, Mueller… Od mládí mají v sobě čich na góly, nemusíte je to učit. Je to jen o tom, aby mezi sebou komunikovali. Pak je radost se na ně dívat,“ vyzdvihuje Holaň.

Není toho názoru, že by se sezona měla lámat po Vánocích, jak bývá častý pohled hráčů, trenérů a funkcionářů. Ale sám je zvědavý, jak s mužstvem, které jede jako po drátkách, zamává první zakolísání. „Zatím jsme neměli krizi. Výsledkovou ani herní,“ podotýká šéf vítkovické střídačky s tím, že za pozitivní považuje fakt, že se jeho celku daří zápasy otáčet.

„Ale až na krizi dojde, bude to i pro nás trenéry nové zjištění, jak bude mužstvo reagovat. Tam se ukáže jeho síla, jak se s tím hráči poperou, jestli budou schopni se stmelit, podržet jeden druhého, jít do zápasu po dvou prohrách a říct si: ‚Dneska přes to nejede vlak, prostě se tady vyhraje‘. Jsem v očekávání,“ uvažuje dopředu kouč, který ale s výsledky příliš tréninkový proces nemění.

„Ať se vyhrává, nebo prohrává, jsme na sebe tvrdí, vyžadujeme maximální nasazení, pozornost, soustředění. Dennodenní rutina se musí projevit a tu práci každý musí odvést,“ připomíná Holaň.

RODIČE VYSÍLAJÍ SVÉ DĚTI

Čeho si zkušený trenér vyloženě užívá, je zájem lidí v Ostravě o hokej. S průměrnou návštěvou 6445 fanoušků jsou Vítkovice třetí. „Já to ale cítím i ve městě,“ podotýká Holaň. „Je to dané tím, že jsme nahoře, jsou tu osobnosti, na které je rádo se dívat. To platilo vždy, že se na hokej chodilo kvůli někomu. Je to fajn,“ je rád.

Na ulici žádost o fotku či autogram neodmítne, ví, že trenéřina je nevyzpytatelná a jednou je člověk nahoře, jindy dole. Občas je ale svědkem humorných momentů. „Už se mi stalo, že v centru se mě holčička zeptala, jestli jsem pan Holaň. Když jsem se tázal, kdo je pan Holaň, tak nevěděla, jen řekla, že ji vyslali mamka s taťkou. Je to úsměvné, ale i příjemné,“ pokrčí rameny pobaveně.

„Nebudeme si nalhávat. Jsem jeden z vyvolených, kdo má šanci trénovat extraligu, není to sranda, ale takové momenty jsou lepší, než když na mě budou lidi nadávat,“ přiznává Miloš Holaň.

Teď se soustředí na současnost. „Po sezoně si rád řeknu, že 56 bodů po 26 kolech je historické maximum. Teď ale pro mě platí jen tvrdá práce, systém hry, přesilovky, oslabení. To je moje terminologie. Plus psychologie, komunikace s hráči. Vítkovický rychlík prostě jede určitým směrem a uvidíme, kde bude pokračovat dál,“ zakončuje Miloš Holaň.

Posledními zastávkami před reprezentační pauzou bude dnes Litvínov, v neděli doma Plzeň. Natáhne Ridera bodovou sérii čítající čtrnáct utkání?