Každý to vnímal. Fanoušci, novináři, trenéři i hráči na ledě. V ostravské hale panovalo v některých dnech velké teplo. Dlouho bylo ticho, až do něj v neděli po prohře s Lotyšskem ostře promluvil slovenský obránce Šimon Nemec. „Hrozné podmínky, někdo by se na to měl podívat. Nejsme roboti, ale lidi a myslím, že takhle to dál nepůjde,“ pronesl otevřeně v mixzóně.
Možná z něj hovořilo zklamání z neúspěchu, ale o plané řeči nešlo. „Je tu takové teplo, že v páté minutě máme mokré rukavice a nedá se vystřelit, puk nemáme pod kontrolou. Vždyť už při nástupu a rozcvičce je velké teplo, i v šatně. Nevím, čím to je, ale zažívám to poprvé. Ať se na to kompetentní lidé podívají,“ dodal.
Zejména pro gólmany, kteří jsou navlečení do mohutné výstroje a i v masce se už tak dost potí, jde o extrémní podmínky. Lotyšský brankář Kristers Gudlevskis měl vypotit v utkání se Slováky až sedm kilogramů a musel do nemocnice. Že mu není dobře, bylo přitom znát už během hry a poté při nájezdech, skrze mixzonu pak prošel jen za podpěry jednoho z členů realizačního týmu.
„Já se cítil dobře. Silný na nohou, rychlý… Jasně, ke konci každému docházelo, někteří hráči dostávali křeče, ale já se cítil výborně. Jediné, co mě zavařilo, bylo prodloužení,“ vyjádřil trochu jiný názor a pohled na věc slovenský gólman Samuel Hlavaj.
O čtyři dny dříve dostal pořádně zabrat – rovněž proti Slovákům – i český brankář v polských službách Tomáš Fučík, který v 52. minutě odstoupil a na střídačce se chvíli dával dohromady. Nakonec odpadl stejně jako Gudlevskis a musel do nemocnice. „Týden před mistrovstvím byl nemocný a bral antibiotika. Více jsme ho využít nemohli, z čehož jsem smutný. Proti Slovákům se ukázal velmi dobře,“ chválil Fučíka trenér Poláků Robert Kaláber.
close
info
Zdroj: Deník/Petr Kotala
zoom_in
Ostravar Aréna během mistrovství světa.
HODNĚ LIDÍ A ZÁPASŮ, MÁLO ČASU
Vedení arény se snaží věc řešit. Vzduchotechnika však již nyní jede naplno, dělá se vše pro to, aby zbývající program turnaje v Ostravě proběhl bez dalších kolapsů. „Hodně lidí, kteří skákají a skandují, čímž produkují teplo, které navíc proudí dovnitř i z ulice. K tomu hodně zápasů, ale mezi jednotlivými málo času, protože nemáte kdy halu vyvětrat a vychladit. O to se tak snažíme hlavně v noci, kdy teplotu stahujeme na minimum. A do toho kombinace vlhkého teplého počasí. To jsou klimatické podmínky, se kterými se těžko bojuje a jen složitě se s tím něco dělá,“ vylíčil pro Deník důvody šéf ostravské haly Petr Handl.
„Když nám venku neprší a není do toho třicet stupňů, jako to bylo v ten den, kdy hráli Poláci s Lotyšskem, tak je to o něčem jiném. Jako třeba včera,“ pokračoval Handl a nabídl porovnání.
„Když v pondělí byl odpolední zápas (Švédsko – Francie), na kterém byly i školní děti, návštěva byla nižší a celkově skladba fanoušků jiná, poklidnější, že tolik neskákali, tak tu teplotu udržíte v pohodě tak, aby nebyl žádný problém i pro večerní zápas. Horší je to pak ve dnech, kdy jsou zápasy fanouškovsky nabité a k tomu jsou tři. Prostě nestačíte tu halu vychladit, i když děláme maximum možného. Pevně ale věříme, že to zvládneme,“ zadoufal Handl.
„Musíme si uvědomit, že je půlka května a ta hala absorbuje teplo. Určitě nebude problém vygooglit, že některé haly v NHL mají podobný problém. Zejména v teplých částech Ameriky jde o běžný jev. Není to nic abnormálního,“ dodal šéf haly.
close
info
Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň
zoom_in
Petr Handl.
S tím by asi nesouhlasil švédský obránce Victor Hedman. „Tohle jsem nezažil a to hraji i na Floridě. Je to nejteplejší hokejová hala, ve které jsem hrál,“ vyznal se pro web sport.sk s tím, že pět až sedm kilogramů za zápas shodí.
Situace pochopitelně přidělává starosti trenérům i týmovým doktorům. „My se snažíme maximalizovat pitný režim i suplementaci, ale podmínky jsou opravdu extrémní. Hráč ztratí čtyři až pět kilogramů za jeden zápas. To je většinou voda,“ uvedl doktor slovenského mužstva Pavol Lauko. „Dá se to trošku natrénovat, ale až takové podmínky hráči nemají, nejsou na to zvyklí. Takové extrémní teploty jsem ještě nezažil,“ opakoval slova jiných.
Hráči tak musí doplňovat tekutiny, křeče ale občas přijdou na každého. „Ale není to jen náš případ. Polský brankář dostal křeče během zápasu a poté odpadl na večeři, lotyšský Gudlevskis musel jít do nemocnice. Určitě to není příjemné, ale je to fakt, který musíme vzít a je to pro každý tým stejné,“ pravil smířeně asistent trenéra Slovenska Ján Pardavý a dal za pravdu organizátorům, že proti Slovensku hraje večerní čas zápasů a s tím související vydýchaný vzduch. „Ale nemůžeme si na to stěžovat. Je tam 44 hráčů a na ledě mají stejné podmínky,“ uznal Ján Pardavý.
PRIORITOU KVALITA HRY
Lehké narážky měli někteří hráči i na kvalitu ledu. „Katastrofa. To hrálo Lotyšům do karet,“ vyjádřil se slovenský kapitán Tomáš Tatar. Byl však v menšině. „Led není tak špatný, organizátoři se snaží, jak můžou. Když však máte vodu v bruslích a rukavicích, hraje se těžko. Chtěli jsme tvořit a nešlo to. Můžeme hledat různé důvody, ale musíme se s tím smířit,“ hlesl Šimon Nemec.
Pro organizátory je led absolutní prioritou. A podle nich je i v pořádku. „Tady musím zaklepat, že i supervizoři IIHF (Mezinárodní hokejová federace) na něj po celou dobu šampionátu pějí ódy. Drží, nepraská, nejsou v něm žádné díry, což je skvělé. Sám pamatuji z minulosti šampionáty, kdy s tím hodně bojovali, protože se organizátorům roztápěl a zůstávaly na něm kaluže vody. I s tím se v tomto ročním období musí počítat,“ ozřejmil Petr Handl.
„My, až na to nešťastné utkání Polska s Lotyšskem, kdy šlo o extrémní podmínky, ho tady máme na špičkové úrovni, což je pro odehrání zápasů klíčové. Ale je to alchymie, kdy musíte vyvažovat mrazení ledu v kombinaci s klimatickými podmínkami,“ připomněl.
Kritika obecně ho však mrzí. „Náš tým lidí tady dělá první poslední, aby se hráči a fanoušci cítili dobře a tohle nás netěší. Je to kombinace mnoha faktorů, ale rozhodně ne to, že bychom něco zanedbali, nebo nedejbože dělali něco naschvál. Někdy jsou ty podmínky náročnější a existují technologické hranice, za kterými už s věcí nic nenaděláte,“ uzavřel Petr Handl.
