"Jmenuje se Můj divoký hokejový život, což je naprosto vypovídající. Knížku jsem už četl, dokonce dvakrát, a vždy za dva večery. Moc se mi líbí. Stejně tak i mé rodině. Jednoduše řečeno jsem se vykecal. Z mého pohledu se kniha povedla,“ řekl Fryčer.

„Je to vlastně vyprávění mého života, určitá zpověď a hlavně taky důstojné rozloučení s mým tátou, který v ní hraje svou roli. Já jsem otevřený člověk, což je v knize poznat,“ doplnil Miroslav Fryčer, který na ní spolupracoval se sportovním novinářem Lubošem Brabcem.

OBDIVUHODNÁ PAMĚŤ

„Sepsání knihy trvalo rok a půl. Po tu dobu jsme se tak různě scházeli a hovořili  nejen o hokejovém životě. Namluvených jsem měl na diktafonu nějakých třicet hodin, mnoho věcí jsme ještě řešili mimo nahrávání, a taky po mailu mezi Prahou a Ostravou,“ přiblížil Brabec. „Pokud se nepletu, tak je to druhá životopisná knížka vítkovického hokejisty po Miloši Holaňovi. Pan Fryčer měl co vyprávět. Myslím, že je to dobrá kniha,“ podotkl Brabec. „Lidsky jsme si sedli, doplňovali jsme se. Spolupráce mě bavila,“ přiznal Fryčer.

Ten prokázal skvělou paměť. „Na panu Fryčerovi jsem obdivoval, jak si pamatoval jednotlivé zápasy i momenty z nich z před třiceti lety. Třeba v roce 1986 při zápase Toronta s Detroitem byla rvačka. No a on věděl, s kým se porval,“ vykládal Brabec. „Velkou pomocí nám byl archiv tatínka pana Fryčera. Tedy od jeho šestnácti let, kdy přišel do vítkovického áčka, až do chvíle, kdy v roce 1992 ukončil hráčskou kariéru. „Doplňovali jsme se a využili zmíněného materiálu mého táty. Bylo to zábavné. Opravdu mě to bavilo,“ řekl Fryčer.

DÍKY ZA VŠE, VIKTORE! Fanoušci Vítkovic v utkání extraligy s Mladou Boleslaví děkovali bývalému útočníkovi Viktoru Ujčíkovi za vše, co v minulosti pro klub udělal. Trojnásobný mistr světa a nyní asistent Středočechů reagoval pomyslným smeknutím klobouku.
Ujčík po děkovačce fanoušků Vítkovic: Tohle se všude nestává, bylo to skvělé

NEDOCENĚNÁ HVĚZDA NHL

„Přál bych si, aby byla kniha potvrzením místa pana Fryčera v českém hokeji. V Ostravě je známý, ale celkově v republice až tolik ne. A přitom by si to zasloužil. Když se mě lidi okolo ptali, o kom píšu a já jim odpověděl, že o hokejistovi Fryčerovi, tak mi většinou řekli: hm, toho neznám. Přitom když jsem pročítal články NHL z 80. let, zjistil jsem, že by opravdu uznávaným hráče. A to taky proto, že měl vždy co říct. Pan Fryčer byl prvním nejproduktivnějším Evropanem v Torontu, pak už se to povedlo jen Švédovi Matsi Sundinovi,“ připomněl Brabec.

Fryčerovi nevadí, že není vnímám v celé republice jako česká hokejová legenda. „Vůbec ne. Mám a vždy jsem měl rád své soukromí. Ne, že bych se styděl, ale za ty roky v Kanadě, a po tom neustálém potulování po světě a publicity toho bylo už dost. A nikdy jsem o to až tolik nestál. Ano, když jsem byl zatlačený do kouta, tak jsem se ozval, ale nikam jsem se necpal. Nebyl jsem a nejsem ten typ, který by se chtěl zviditelňovat. Z knihy mám ale dobrý pocit. Je to napsáno tak, že vás to drží a nutí číst dál. Čekáte, co bude,“ řekl Fryčer.

VÍTKOVICE BRZY S TITULEM

Hokeje si užil dosytosti. A tak je pochopitelné, že ho už tolik neprožívá. Přesto ho stále pozorně sleduje. „Na hokej už moc nechodím. Ve Vítkovicích jsem byl naposledy loni, když tady byl Peter Šťastný a měl tu syna. To jsem se byl dvakrát třikrát podívat. Jinak hokej spíše sleduju na internetu a v televizi. Proč víc nechodím? Jsem prostě lenivý,“ přiznal Fryčer s tím, že by mohly Vítkovice v příštích pěti letech vybojovat titul. Na ten v Ostravě čekají od památné sezony 1980/1981, kterou byl právě Fryčer stěžejní součástí.

„Vítkovice mi teď připomínají rok 1976/1977, kdy to pan Štemprok začal čistit a dozráli jsme k titulu v roce 1981. Do pěti let by ho mohly získat. Je načase a věřím tomu. Ano, jsme v jiné době, je to více o penězích. Ale za ně si titul nekoupíte. Stačí se podívat na Třinec,“ pousmál se Fryčer. „Všechno musí zapadat. Vítkovice mají nakročeno taky proto, že mají výborného gólmana. To třeba Toronto, které taky čeká dlouho na titul, nemá. Řeknu to jednoduše a jasně: Jak Vítkovicím, tak Torontu, ten titul co nejdřív moc přeju,“ řekl Fryčer.

ZDRAVÍ JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ

Přestože roky plynou a zdraví není nejpevnější, Fryčer má život rád. „S manželkou žijeme tady v Ostravě rok a půl a je to taky díky mému zdravotnímu stavu, kvůli kterému musím jezdit na různé kontroly i do Brna. Jsem ale spokojený. Hodně cestujeme, byli jsme tři měsíce v Itálii, hokej mi nechybí. Samozřejmě se o něj zajímám, sleduju určité kluby, jejich výsledky, hráče, ale i kamarády. Jen bych byl rád, pokud by zdravíčko sloužilo. To by bylo ještě líp. Ale nestěžuji si, jen konstatuji. Je mi dobře,“ uzavřel Miroslav Fryčer.

Miroslav Fryčer
Trenér Fryčer ve Vítkovicích končí