Ondřej Palát v redakci DeníkuTalentovaný hokejista zažívá velice úspěšnou sezonu, vždyť v NHL válí za tým Tampa Bay Lightning, navíc dvaadvacetileté levé křídlo nominoval na olympiádu kouč české reprezentace Alois Hadamczik.

Deník si nejen o nominaci, olympiádě či úspěšné sezoně popovídal s Ondřejovým otcem, Pavlem Palátem, který je trenérem mládeže v hokejovém klubu HC Frýdek-Místek.

Ve Frýdku-Místku působíte u mládeže již delší dobu, jaké byly vaše trenérské začátky?

Vše začalo tím, že si trenér Šebesta všiml Ondry na veřejném bruslení a pozval si jej na trénink. Já pak začal u hokejové přípravky vypomáhat. V šesti letech už byl díky trenéru Kubíkovi Ondra vybrán do sestavy třetí třídy. Frýdecký klub mi pak nabídl, jestli bych právě u této třídy nechtěl dělat asistenta trenéra. V Havířově jsem složil první trenérské zkoušky a nakonec jsem s tímto celkem došel až do dorostu. Ondra ale mezitím odešel hrát do Vítkovic, takže jsme spolu celou tu dobu nebyli. Další trenérské zkoušky jsem složil v Praze a začal pracovat ve Frýdku jako trenér mládeže.

Vzpomenete si, která vaše sezona byla z trenérského hlediska nejúspěšnější?

Víte, já nejsem trenér, který úspěšnost sezony posuzuje podle umístění v tabulce. Z mého pohledu byla úspěšná každá sezona, ve které jsem viděl zlepšení týmu i jednotlivců. Nejúspěšnější mohla být zrovna ta první sezona, kdy jsem dostal na starost hokejově slabší šestou třídu. Celý rok jsme sice prohrávali, ale kluci se hodně snažili a nakonec jsme získali jednu remízu a jedno vítězství. Tehdy to byly oslavy, jako bychom vyhráli celou soutěž. No a dnes z této třídy hrají tři kluci extraligu mladšího dorostu a další jsou zase oporami frýdecko-místeckého dorostu.

Veškeré úspěchy jste se svými svěřenci dosáhl ve Víceúčelové sportovní hale, kterou však město nechalo zbourat. Jak jste se smířil s tímto rozhodnutím?

K té hale jsem měl velice blízký osobní vztah. Ještě když se stavěla, tak jsem hrával hokej na vedlejší venkovní ploše a moc jsem se těšil, až bude hotová. No a vloni jsem byl zase u toho, když se hala začala bourat. Musím ale říct, že ačkoliv byla nádhernou dominantou našeho města, tak její zázemí pro hokejisty bylo už nedostačující. Hala neměla zpočátku ani šatny pro mládež, ty se musely teprve dodatečně dostavět. Proto věřím, že nová hala Polárka bude dostavěna včas a bude poskytovat všem hokejistům vhodné prostory.

Letošní sezonu trávíte v provizorní hokejové hale u fotbalového stadionu ve frýdeckých Stovkách. Připravovali jste se na tyto podmínky se svými svěřenci nějak speciálně?

Ani ne. Jen jsme prodloužili suchou přípravu a začali jezdit na led do Nového Jičína a okolních klubů. Velmi jsme se pak těšili i na zdejší provizorní podmínky.

Rozhovor s Ondřejem Palátem najdete zde: Ondřej Palát míří na olympiádu do Soči 

Pojďme k vašemu synovi Ondřejovi. Vy jste byl jeho prvním trenérem. Jaký jste byl vlastně trenér?

Já jej vždy více káral, než chválil. Dodnes mi to Ondra připomíná.

Jaké bylo Ondrovo dětství?

Už ve škole si místo hraček hrál raději s míčem nebo hokejkou. Se spolužáky pořádali neustále nějaké sportovní turnaje.

Byl pro něj tehdy hokej sportem číslo jedna, nebo inklinoval i k jinému?

Současně s hokejem hrával Ondra ještě fotbal za Válcovny. Tam mu v šesté třídě dal trenér podmínku, že si musí vybrat jen jeden ze sportů. No a on si vybral hokej. Fotbal ale hrál aktivně i nadále, a to až do dorostu v nedalekém Starém Městě.

Syn v rozhovorech často zmiňoval rodinu, u které v začátcích svého působení za velkou louží bydlel. Jak důležité bylo pro něj to zázemí, odloučení od vaší rodiny? Zvládal vše v pohodě, nebo měl někdy chuť se vším praštit a vrátit se domů?

Ten začátek s jeho špatnou angličtinou a navíc ve francouzsky mluvící rodině byl pro něj hodně těžký. Bál se zpočátku vyjít z pokoje, aby nemusel komunikovat. Velmi mu však pomohly děti v rodině, osmileté děvče a třináctiletý chlapec. Oba byli aktivní sportovci, proto si s Ondrou velmi rozuměli. To mu tehdy hodně pomohlo.

Jak jste odloučení od svého syna nesli vy?

Zpočátku jsme si na to zvykali jen těžce. Hokeji jsme od přípravky podřídili celý náš život. Doprovázeli jsme jej na tréninky i zápasy. Téměř všechny je máme od třetí třídy až do dorostu zdokumentovány na videu.

Frýdecko-místecký odchovanec a nyní hokejista týmu NHL Tampa Bay Lightning Ondřej Palát bude na olympiádě v Soči našim nejmladším hráčem.

Nechá si od vás syn ještě radit? Zavolá domů a řekne: Táto, jak bys to na mém místě udělal?

Rozebíráme spolu každý zápas. Odmalička máme na většinu hokejových situací podobný názor. Pouze na některé mé připomínky Ondra poznamená, že trenér vyžaduje od něj jiné řešení. Já to respektuji.

Olympiáda se kvapem blíží. Budete syna sledovat na dálku u televize, nebo poletíte osobně do Soči?

Na samotnou olympiádu se strašně moc těšíme, ale budeme ji sledovat jen v televizi.

I když má Ondřej v NHL už něco odehráno, myslíte si, že kdyby mu například Jaromír Jágr řekl v šatně větu: „Tak vítej, mladej," že by se mu roztřepala kolena?

Asi ne, a to i přesto, že mu Jágrův plakát visel nad postelí celý život.

Jakou úlohu mu trenér Hadamczik v Soči svěří?

Doufám, nebo spíš věřím, že Ondra zvládne jakoukoli úlohu, kterou mu pan Hadamczik svěří.

Voláte si se synem často? Je s blížícím se startem nervózní?

Voláme si denně. Na nějakou nervozitu ani nemá čas, s Tampou hraje zápasy skoro každý druhý den.

Ptají se vás na Ondřeje vaši svěřenci?

Všichni hokejisté ve Frýdku-Místku jej sledují a fandí mu. Ondra mezi kluky v době přípravy vždy chodí a trénuje s nimi. To jim hodně pomáhá.

Frýdecko-místecký hokej proslavil již Pavel Kubina. Váš syn je jeho následovníkem. To se asi krásně poslouchá?

Pavel Kubina před lety trénoval v létě ve frýdecké hale a vybral si k sobě několik kluků, že s ním můžou jít na led. Ondra byl mezi nimi, takže s Pavlem se setkal ve svých osmi letech. Tehdy jsme ale o Tampě ani nesnili.